Harrymu málem zaskočil kousek rebarbory z koláče, který mu donesla Susan na spravení nálady. Ne, že by to fungovalo.

Stříbřitá laň, kterou už dlouho neviděl, stála před ním a hleděla na něho oddanýma očima. Polkl.

„Harry, musíme si promluvit. Přijď prosím na chatu, až budeš moci. Budu čekat.“

Severusův hlas utichl a laň se rozplynula.

Harry hleděl na místo, kde ještě před chvílí stála, a snažil se nezačít panikařit. Neznělo to, jako by se se mnou chtěl Severus rozejít. Ale proč se mi tedy tak dlouho vyhýbal? Povzdechl si. Třeba konečně zjistím, co se děje, pomyslel si odevzdaně a vyrazil.