Harry se spokojeně usmíval, když ho Severus přemístil přímo před malý vinný sklípek obklopený rozlehlými vinicemi. Sice navrhoval, že by mohli jet mudlovským autobusem, ale ve skutečnosti po tom vážně netoužil. Jen mu dělalo dobře, když Severus žárlil. Měl pak pocit, že je alespoň pro jednoho člověka na světě opravdu důležitý.

„Je zde krásně,“ vydechl, když se rozhlédl po okolí, ale hned se zamyšleně zamračil. „To zde budeme sami? Nebo kde jsou všichni?“

„Objednal jsem dnes ochutnávku jen pro nás dva,“ přiznal Severus a pohledem střelil k budově za nimi, jejíž dveře se začaly otevírat. „Znám se s majitelem,“ vysvětlil.