Sotva zář plamenů v krbu uhasla, Harry si povzdechl.

„Bude mi to chybět,“ vysvětlil, když se na něj Severus tázavě zadíval.

„Můžeme jet k moři třeba hned na jaře znovu,“ pokusil se Severus zahnat Harryho smutek.

Harry se pousmál a přistoupil blíž, aby mohl svoje paže omotat kolem pasu vyššího muže. Zaklonil hlavu, aby se mohl Severusovi zadívat do očí.

„Nejde o moře, jde o to, že jsme tam byli jen my dva. Nikdo nás nerušil, když teda pominu Malfoye, neměli jsme žádné neodkladné povinnosti, které by nám bránily trávit spolu čas. Prostě to bylo fajn.“

Severus ho zamyšleně sledoval.