Tělo za ním se pohnulo a dlouhá paže se omotala kolem jeho pasu a přitáhla ho k hubenému hrudníku.

Jsem nějaký plyšák nebo co? pomyslel si pobouřeně a už se chtěl ozvat na protest, když se mu o rameno otřely suché rty a jejich majitel si tiše povzdechl, jak se začal probírat k vědomí.

Tělo strnulo a chvíli bylo naprosté ticho. Harry se bál otočit. Jak se mu vyjasňovaly vzpomínky, začínal mít tušení, kde se asi nachází.

„Dobré ráno, pane Pottere,“ potvrdil mu jeho obavy chraplavý hlas.

Zavřel oči, přesvědčen, že ho brzy zasáhne kletba, ale Snape se ani nepohnul.