Harry padl vyčerpaně do postele ve svém bytě a zasténal. Nesnášel tyhle nečekané přesčasy.

Zrovna se chystal sundat svůj léčitelský plášť a vyrazit za Severusem do Bradavic, když toho pacienta přivezli a on nemohl jen tak odejít. Ne, když ho potřebovali. A tak celou noc kouzlil, diagnostikoval, srážel horečku, ulevoval od křečí a tak pořád dokola.

Zavřel oči, ale jeho přetažený mozek se ještě pořád nedokázal uklidnit natolik, aby mohl spát. Poslouchal, jak za okny začínají zpívat ptáci a nechal svou mysl bloudit.

Co asi dělá Severus? pomyslel si a nahlas si odpověděl: „Spí a ty bys měl konečně taky!“