Když Severus druhý den znovu vstoupil do ředitelny, svíral v ruce svitek pergamenu a tvářil se odhodlaně.

„Ah, Severusi,“ přivítal ho Brumbál a v očích mu zajiskřilo, „vidím, že už jsi dospěl k rozhodnutí.“

„Ano,“ připustil mistr lektvarů klidně a podal svitek svému zaměstnavateli, příteli a náhradnímu otci v jedné osobě. Vážně doufal, že jedná správně.

„Jsem na tebe pyšný, chlapče,“ usmál se ředitel a uchopil těžké kovové razítko. „Budeš nám všem chybět,“ prohlásil, když vyměnil razítko za brk, a ignoroval pochybovačné odfrknutí, které Severus nedokázal potlačit. „Hotovo,“ pronesl spokojeně, když osušil inkoust, kterým na Severusovu výpověď připojil svůj podpis.