Chvíli přešlapoval na místě, ale po celém dni v práci už ho bolela záda. A nohy. A… Vlastně všechno. Zamračil se. Chtělo by to…

Rozhlédl se okolo a usmál se, když uviděl o kousek dál odhozený papírek napůl skrytý za brněním.

„Výborně,“ usmál se a vytáhl hůlku.

Stačilo pár mávnutí a vedle dveří do Severusových komnat stála jednoduchá lavička. Harry se posadil, opřel se o zeď a spokojeně přivřel oči.

„To je lepší,“ zamumlal a schoval hůlku zpět do kapsy. Možná bych si ji tady mohl nechat. A najít nějaké kouzlo na přidání polstrování, pomyslel si a opatrně se zavrtěl.