S trhnutím se probudil, bolestně zasténal, když mu křuplo za krkem, a zmateně hleděl na fénixe sedícího na jeho psacím stole a sledujícího ho bezpochyby pobaveným pohledem. Byl rád, že má své brýle stále na nose, sice to nebylo na spaní nejpohodlnější, ale kdyby před sebou uviděl ohnivou skvrnu, pravděpodobně by se vyděsil ještě o něco víc.

„Fawkesi,“ vydechl, když se trochu vzpamatoval, a natáhl ruku, aby se mu mohl fénix přesunout na předloktí. „Copak mi neseš?“ zeptal se tiše a lehce pohladil ptáka po rudých peříčkách.

Fawkes zatrylkoval a naklonil hlavu k drobné ruličce pergamenu, která ležela na stole.