V tu chvíli by se Harry nejraději schoval v Severusově ložnici pod peřinu a tvářil se, že zde vůbec není. Ale nemohl.

„Omlouvám se, ale budu muset jít,“ pronesl zamračeně. Vážně nechtěl pryč. „Já –“ zarazil se. Jak se sakra někomu říká, že se chcete vrátit? problesklo mu hlavou zoufale.

„Samozřejmě,“ pronesl Severus klidně a sklopil pohled k žábě na stole. Přemýšlel. „Kdybyste měl někdy cestu okolo a chtěl se ke mně připojit na skleničku, nebyl byste nevítán.“

Harry na něj chvíli civěl, než mu došlo, že to bylo vlastně pozvání.

„Přijdu,“ slíbil a lehce Severuse políbil, než se vydal pryč.