"Mami" Vyjekla jsem jak vyčerpaně, tak udiveně a trochu smutně. Bála jsem se, moje máma mě nesnášela. "Zlatíčko moje. Jak dlouho jsme se neviděli že ? Určitě se ti po mě stýskalo. A nebo ne ?" Řekla s důrazem na slovíčko ne. "Ne mami, já mám sestru, a ta mě vysvobodí." "Ty mášš sestru ? Co pak já vím tak tvoje biologická sestra je už 12 let po smrti" Máma udivením málem zapomněla na svůj tvrdý výraz a v očích jí zapláli jaskřičky strachu. "Ne, lžeš. Jmenuje se Laxin, a ona mě zachraní." Zaječela jsem na ni, až mi ukáplo pár slz. Matka zaklepala kopytem a naštvaně odešla. Mé oči začli produkovat proudy slz. Už jsem ani přea ně neviděla. Svíjela jsem s bolestí na zemi, ležela jsem tam asi den dva. A čekala jsem až zemřu.

Pohled Laxin:

Otevřela jsem oči, moje sestra je v nebezpečí, cítila jsem to. Vyběhla jsem z pokoje z poloviny ještě celá obvázaná a běžela jsem jak nejrychleji dovedu. Cestou mě zahlédlo pár klisen, byla to Maria, Spacilka... a tu poslední jsem nepoznala. ěeželi za mnou a volali na mě, avšak já nezastavovala, běžela jsem co mi nohy stačili, a moje křídla se pomalu celá vymotala z provazu. Párkrát jsem mávla křídly a vyletěla jsem do vzduchu jako střela, Letěla jsem s větrem o Závod za mojím srdcem. A čekala kdy už padnu, byla jsem vysílená. Už jsem ani málem únavou nedýchala, mé křídla se přestali hýbat a já začala padat přímo dolů. Dopadla jsem tvrdě, avšak nic mě nebolelo tolik jako mé srdce. V tom ke mě přiběhli udýchané klisny. Probudila jsem se až po 1 dni. Mari stála u ohně a Spacilka něco četla. Sestra vydechla jsem. Poté jsem holkám za jejich donucení vše musela vyklopit. Holky mi slíbili že mi pomůžou. Konečně jsme se dostali ne místo činu. Přišli jsme právě v čas. Má mamka chtěla zabodnout nůž do mé mladší sestry. To jsem jí ale nemohla dovolit, Rozběhla jsem se. Mari zakřičelá "Laxin néééé." Bylo pozdě, nůž se mi zasekl do srdce, cítila jsem bolest. Matka po mě leknutím vyslala kouzlo. Mari a Spacilka pomohly ven mé sestře Maxe Lax. A já. vyslala jsem po matce z posledních sil kouzlo. Poté se mi zavřeli oči.

Z pohledu Maxe Lax: Nééé Laxin neumírej. Tekly mi slzy horem dolem. Rozběhla jsem se směrem k Laxin. Mou matku jsem přitom bičovala pohledem. Naštěstí byla uvězněná a hlídala jí Spacilka. Mari mě předběhla a Snažila se Laxin zachránit, ale bylo pozdě.

Má Laxin přežít ? Hmm To ještě nevím. Každopádně nebojte, není to poslední kapitola, já vím psaní mi moc nejde. Ale prosím berte ohled na můj věk :(

Určitě bude ještě jedna kapča. :DDDD Muhahaha