Zkoušky OVCE byly náhle za dveřmi a Harry nedělal nic jiného, než že se celé dny a noci učil a v dopoledních hodinách skládal zkoušky. Z přeměňování, z bylinkářství, z obrany proti černé magii, z lektvarů a z kouzelných formulí.

,,Tak jak?" optal se ho Draco, který se ležérně opíral o zeď před Velkou síní, kde probíhala poslední praktická zkouška; obrana proti černé magii. Čekal na Harryho, který byl v předposlední skupině.

,,Myslím, že dobrý," odpověděl Harry. Čekal, že po tak tvrdé dřině se bude cítit volný, uleví se mu - ale vlastně bylo všechno pořád stejné, nic se nezměnilo. Jak jen by se asi chovala Hermiona, kdyby tu byla...

,,Dobrý?" odfrkl si Draco a došel až k němu. Lehce ho bouchl do ramene. ,,Vsadím se, že budeš mít vynikající. Nepůjdeme si sednout ven? Lenka ještě skládá zkoušku z formulí."

,,Proč ne," pokrčil rameny Harry a společně vyšli na školní pozemky. Cestou nemluvili, a mířili k vysokému dubu, kde přesně před rokem všichni seděli, bezstarostně se bavili a smáli a přemýšleli nad nadcházejícím školním rokem. A ten teď končil. A zůstal jen Draco, Harry, Lenka a Anthony.

Posadili se pod strom. Harry si uvolnil kravatu, která ho nepříjemně škrtila, a odhodil ji vedle sebe. Od jeho setkání se Smrtí často propadal beznaději a občas na někoho bezdůvodně vyjel. Draco s oblibou říkal, že je prostě puberťák, čímž Harryho rozčiloval ještě víc.

,,Hej," řekl tiše Draco a opatrně mu položil ruku na rameno, ,,to bude dobrý."

,,Nedokážu ho zachránit," zašeptal Harry a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. ,,Nedokážu to. Jak bych mohl zabít někoho, kdo je mi blízký? To... to nejde. Panebože, to vědomí, že tu není, bolí stejně jako před několika měsíci. Pche. Všichni říkali, jak to bude lepší. Kecy. Mám pocit, že je to jenom horší."

,,Já ti rozumím," souhlasil Draco a díval se, jak se skupinka druhaček brodí v jezeře. Zahlédl i Gabrielle s Anthonym. ,,Poslyš, proč sis s ním vlastně tehdy začal?"

,,S kým jako?"

Draco protočil očima. ,,S kým asi. S Anthonym."

,,Jo, aha," zamumlal rozpačitě Harry a mžoural do slunce. ,,Já vlastně ani nevím. Byl jsem zmatenej. Všechno bylo divný. A pak k nám zničehonic Blaise s Ginny přitáhli bratra Gwen a mě... ho bylo líto. Já nevím. Zajímal mě. Přitahoval mě. Anthony je hezkej kluk, roztomilej, stvořenej k objímání. Rozuměli jsme si. Byl... mi o trochu blíž než Severus. Aspoň tehdy. Puberťák jako já. Jen o rok mladší. Byl to jen úlet, jen chvilkový pobláznění. Neviděl jsem, co vedle sebe mám, dokud jsem o to málem nepřišel. Byl jsem idiot."

,,No jo. Sexy Španěl," ušklíbl se Draco. ,,Asi se nedalo odolat. Pokud je teda člověk gay. Hele, ty jsi věděl, že je bisexuál?"

Harry zavrtěl hlavou. ,,Ne, nevěděl."

,,Myslím, že se ke Gabrielle hodí. Jsem rád, že jsou spolu," poznamenal Draco. Pak mezi nimi bylo chvíli ticho, byl slyšet jen křik a smích, než zase promluvil: ,,Je to divný, co? Najednou sám sebe přestávám vnímat jako dítě. Cha. Draco Malfoy míří do opravdového světa."

,,To zní jako ta nejnudnější knížka na světě," protáhl Harry a pokusil se o úsměv.

,,Jestliže to bude autobiografie, tak s tebou souhlasím."

,,To už se víc proslavíš tím, když napíšeš dvaceti stránkovou knížku o kotěti, které se rozhodlo objevit svět," ušklíbl se Harry. ,,A to kotě bude nejčistokrevnější na světě a bude se jmenovat Draco Lucius Malfoy z, ehhh... z Edinburghu."

,,Já nežiju v Edinburghu."

,,Kdo říkal, že je to knížka o tobě? Je to o kočce. Přísahám ke Godricovi, že jestliže někdy budu mít kočku, bude se jmenovat Draco Lucius Malfoy z Edinburghu."

,,Doufám, že tu kočku pak pošleš do světa, aby se do té knihy mohlo napsat, že je napsaná podle skutečné události," ušklíbl se Draco, povolil si knoflíčky u košile a lehl si do trávy. ,,U Salazara, ještěže ty zkoušky jsou jen jednou za rok. Vždycky jsem měl pocit, že ti z nich tak trochu hrabe. A teď tady vymýšlíš příběh o kočce, která se čirou náhodou jmenuje stejně jako já. Jen je z Edinburghu místo z Londýna. Ještě řekni, že umí mluvit."

,,Mluvící kočky mají všichni rádi," namítl Harry a trhal trsy trávy. ,,Je to zvláštní, nemyslíš? Nikdy bych si nepomyslel, že právě s tebou budu trávit tolik času."

,,Já jsem si nemyslel tolik věcí, které by se mohly stát... slyšel jsi už o té mluvící kočce z Edinburghu?" zeptal se a snažil se tvářit vážně. Harry pobaveně pokroutil hlavou.

,,Nazdárek, maličký," ozval se za Harrym hluboký hlas a on překvapením nadskočil. Uslyšel tichý smích a pak se Jupiter objevil před ním. Oči mu jen jiskřily.

,,Jupitere," vydechl Harry a usmál se. Pohladil ho po hebké srsti. ,,Rád tě zase vidím. Jak se máš?" Draco se posadil a Šťastného draka si se zájmem prohlížel. Viděl ho jen jednou.

,,Na mně nezáleží, jak se daří tobě?" drcnul do něj hlavou, až Harry málem spadl. ,,Dnes ti prý skončily zkoušky. Jak to šlo?"

,,Ale jo, dobře."

,,Vsadím se, že bude mít ze všeho vynikající," vložil se do debaty Draco. ,,Učil se totiž celý rok."

Harry pokrčil rameny. ,,Mně na tom nějak nezáleží. Jupitere, tohle je Draco Malfoy, pamatuješ si na něj?"

,,Samozřejmě že pamatuji," potřásl Jupiter hlavou, jako by tím chtěl naznačit, že se ho ta otázka dotkla. ,,Jsi Severusův kmotřenec, že?"

,,Jak to víš?" zeptal se ohromeně Draco. Jupiter na něj jedním okem mrkl.

,,Já vím spoustu věcí."

,,Jo, je to přece Šťastný drak," řekl Harry vesele a zvedl se. ,,Tamhle už jde Lenka, Draco. Musím teď jít, pak se ještě vrátím, jestli budete chtít. Chci si ještě o něčem promluvit s Brumbálem. Tak zatím," rozloučil se, podrbal Jupitera za uchem a běžel zpátky do hradu.

Měl štěstí, Brumbál akorát vycházel z Velké síně a loučil se se skupinkou kouzelníků z Ministerstva, kteří byli u zkoušek. Počkal, než s nimi dohovoří, a potom se vydal za ním. ,,Pane profesore, počkejte!"

Brumbál se ohlédl a pak se trochu unaveně pousmál. ,,Zdravím tě, Harry, děje se něco? Slyšel jsem, že sis u zkoušek vedl velmi dobře."

,,Ano - tedy, děkuji, to jsem rád," vyhrkl trochu roztěkaně. ,,Pane profesore, chtěl jsem s vámi o něčem mluvit."

,,Ale samozřejmě, drahý chlapče, jen mluv. I když vlastně... můžeme si popovídat v ředitelně, pokud chceš mít větší soukromí a klid -"

,,Ne - tedy, děkuji, ale na mě venku čekají kamarádi," omluvil se rozpačitě. ,,Slibuji, že vás dlouho nezdržím."

,,Poslouchám," ujistil ho Brumbál.

,,No, chtěl jsem se zeptat, jestli bych tady na hradě nemohl přes prázdniny zůstat. Já... zatím nemám kam jít, nemám, no... domov," zamumlal a klopil oči na své tenisky.

,,Ale jistě, chlapče, to nebude problém, když už jsi plnoletý. Bylo by ale dobré, kdyby sis něco našel do začátku školního roku, než začne vyučování. Je to všechno, co jsi mi chtěl?" optal se bradavický ředitel a podíval se na něj skrz půlměsíčkové brýle. Harry zaváhal a nepatrně sepjal ruce.

,,Vlastně bych vám chtěl říct ještě něco, pane profesore..."

•••

,,Pottere, pojďte, prosím, se mnou," požádala ho profesorka McGonagallová, která přes prázdniny také zůstávala v Bradavicích. Nebyla jediná; byla tu i profesorka Trelawneyová a samozřejmě i Hagrid a Brumbál a školník Filch a madame Pomfreyová.

,,Co se děje?" zeptal se jí nervózně a vyměnil si znepokojený pohled s Nevillem, s nímž trávil dopoledne ve skleníku a pomáhal mu přesazovat úponice jedovaté. Neville se totiž rozhodl začít učit bylinkářství, jelikož profesorka Prýtová odcházela na odpočinek. Vlastně to byla ona, kdo Nevilla Brumbálovi doporučil, a ten ho ochotně přijal do profesorského sboru.

Draco s Lenkou mezitím cestovali různě po světě, studovali kouzelné tvory a posílali mu často dlouhé dopisy, za něž byl Harry velmi vděčný.

,,Profesoru Brumbálovi se přitížilo. Chce vás vidět," odpověděla mu a stiskla rty do úzké linky. Harry viděl, jak se jí lesknou oči, a polekal se. ,,Pojďte."

,,Promiň, Neville," omluvil se svému kamarádovi, honem si sundal rukavice a spěchal za McGonagallovou, která se už rychle vracela do hradu. Cestou ani jeden z nich nepromluvil. Nebylo co říkat.

Už to byl třetí den, co Brumbál ležel na ošetřovně, a Harry si domyslel, že za to může ta prokletá ruka. A jelikož tady nebyl Severus a madame Pomfreyová neměla takové zkušenosti, nikdo mu nedokázal pomoci.

Brumbál ležel na lůžku hned u dveří a měl zavřené oči. Harrymu v tu chvíli připadal nesmírně slabě, staře a zranitelně a když přešel k jeho posteli, opatrně ho vzal za ruku.

,,Minervo, byla byste tak hodná a nechala nás s Harrym o samotě?" poprosil ji tiše Brumbál a otevřel oči. McGonagallová nevypadala, že by ji to potěšilo, ale i přesto stroze přikývla. ,,Děkuji vám. Děkuji vám za všechno..."

,,Albusi..." zajíkla se.

,,Udělejte, prosím, to, na čem jsme se dohodli. Prosím, převezměte školu po mně."

,,Takhle nemluvte. Nemůžete přece..."

,,Má drahá, já vím, že se můj čas chýlí ke konci," usmál se na ni unaveně. Minerva se konečně odvrátila a jak spěchala do kanceláře madame Pomfreyové, viděl Harry, jak si kapesníčkem utírá slzy.

,,Chtěl jste se mnou mluvit, pane?" zeptal se tiše Harry.

,,Chtěl jsem tě ještě vidět, chlapče," odvětil Brumbál. ,,Cítím, že se mé poslední okamžiky blíží závratnou rychlostí."

,,Bojíte se, pane? Bojíte se umírání?" zašeptal Harry.

,,Ale kdepak, Harry. Smrt je přirozená věc, nezbytná. Každý jednou umře, a pak se zase někdo narodí. Je to koloběh, který se nikdy nepřeruší." Na chvíli se odmlčel a zhluboka dýchal. ,,Je tam velice krásně."

,,Pane... já... děkuju vám. Za všechno," pověděl upřímně Harry. Bylo to to jediné, na co se zmohl. Brumbál se usmál.

,,Chtěl bych po tobě poslední laskavost, Harry."

,,Pane?"

,,Má smrt je zdlouhavá a bolestivá. Velmi trpím. Byl bys tak hodný a pomohl starci od utrpení?" zeptal se ho tiše a upřel na něj své pomněnkově modré oči. Harry se do nich překvapeně zadíval. A pochopil. Brumbál věděl celou dobu, o co se Harry snažil. A teď... to spíš on pomůže Harrymu než Harry jemu. ,,Prosím."

,,Já... já..."

,,Musíš se rychle rozhodnout, Harry. Čas se krátí, má chvíle se blíží. Je to tvá šance. Tím, že to uděláš, pomůžeš nejen mně, ale i sobě. A bude to jen naše tajemství." Harry se ohlédl ke kanceláři bradavické ošetřovatelky. ,,Udělej to pro mě. Pro Severuse. Pro sebe. Prosím."

Mladík zatnul zuby a v očích ho zaštípaly slzy. Snažil se nad tím nepřemýšlet, doufal, že se mu podaří vytěsnit všechny myšlenky. Brumbál si to přeje. Nebude to bolet.

Z rukávu vytáhl hůlku a namířil ji na Brumbála. Třásla se mu ruka, chvěl se mu spodní ret. Ředitel se usmál a zavřel oči. Byl se svým odchodem smířený.

,,Avada kedavra," splynulo Harrymu ze rtů, ze špičky jeho hůlky vytrysklo zelené světlo a narazilo do hrudi starého muže. Už se znovu nenadechl. Harry honem schoval hůlku, vložil si tvář do dlaní a rozplakal se. Zabil ho. Byl stejný vrah jako Voldemort.

Ucítil, jak mu o chvíli později Minerva položila ruce na ramena a jemně je stiskla. I ona plakala. Dívala se na nehybné tělo moudrého muže, svého blízkého přítele, a největšího kouzelníka všech dob.

•••

Poslední srpnový den se Harry objevil na Ministerstvu kouzel. Anthony mu včera večer poslal sovu s dopisem, v němž psal, že se v tomto týdnu může zastavit, že ho na Odbor záhad vzali a on tak získal možnost vstoupit do místnosti s kamenným obloukem.

V Atriu bylo plno kouzelníků a dalo mu práci se procpat k výtahům. Nejdříve musel nechat předložit svou hůlku k registraci u bezpečnostního pultu na konci Atria. Ministerský pracovník nejdříve sklouzl pohledem k cedulce nalepené na Harryho košili, kde bylo napsáno jeho jméno a důvod příchodu. Hned potom se zadíval na jeho čelo, kde ještě stále byla trochu vidět jeho jizva ve tvaru blesku, a pak mu hůlku vrátil.

Odbor záhad byl v devátém patře a když tam Harry dojel, byl ve výtahu sám. Na chodbě už na něj čekal Anthony. ,,Ahoj," usmál se na něj a na uvítanou ho krátce objal. ,,Tak co, připravený?"

,,Jasně," vydechl Harry. V kapse měl všechny tři Relikvie, které čekaly jen na to, až se vrátí zpět ke Smrti. Harrymu sice bylo trochu líto, že přijde o neviditelný plášť, ale co se dalo dělat. Vzdal by se všeho, kdyby mu to mělo Severuse vrátit.

,,Tak bezva. Pojď, tudy," pobídl ho Anthony a vydali se snad nekonečnou chodbou vpřed, dokud se neobjevili před několika dveřmi.

,,Mimochodem, gratuluju k nové práci," řekl Harry, aby mezi nimi nebylo takové nepříjemné ticho.

,,Hm? Jo, děkuju, jsem za to hrozně rád," usmál se na něj tmavovlásek a ukázal na druhé dveře po jejich levici. ,,Tak jo, musíš jít tudy. Já s tebou dovnitř nepůjdu, zůstanu tady, kdyby se něco dělo. Hodně štěstí," popřál mu.

,,Díky," vydechl Harry, zhluboka se nadechl a teprve potom vzal za kliku. Vešel do místnosti, v níž byl jen kamenný oblouk, a zavřel za sebou. Vydal se k němu. Jak byl blíž a blíž, šeptající hlasy zněly stále hlasitěji.

,,Harry... Harry..."

,,Pojď, tak pojď..."

,,Čekáme na tebe..."

,,Pojď, pojď blíž..."

,,Pojď za námi..."

,,Čekáme na tebe, Harry..."

Bylo to podobné jako v tom snu. Ale teď se Harry bál, velmi se bál. Co když to nevyjde? ptal se zoufale sám sebe. Jsi přece z Nebelvíru! okřikl se v duchu vzápětí. Zatnul zuby, zavřel oči a udělal krok vpřed.

Prošel závojem.

V uších mu hučelo, měl pocit, že se s ním točí celý svět. Něco hebkého ho hladilo po tvářích, bylo to lehké jako letní vánek. Ztratil pevnou půdu pod nohama a když se konečně všechno přestalo točit, uslyšel smích a přinutil se otevřít oči.

Rozhlédl se kolem. A pak ho uviděl. Srdce se mu rozbušilo, chtěl vykřiknout, ale nevyšla z něj ani hláska, chtěl se k němu rozeběhnout a schovat se v jeho náruči, ale nohy měl náhle jako z olova. Severusi...

A pak se mužova tvář změnila. Byla tu. Smrt. Kde se to asi ocitl? Proč Severus zase zmizel? Všude bylo černo, jen kolem vysoké postavy v kápi svítila zlatavá záře.

,,Harry Pottere, opět se setkáváme. Gratuluji ti, dokázal jsi to. Přinesl jsi mi to, co jsi mi slíbil?" otázala se Smrt. Tady, na druhé straně, byla až děsivě velká.

,,Ano," odpověděl jí Harry a vytáhl z kapsy Bezovou hůlku, Kámen vzkříšení a neviditelný plášť, který mu vždy dobře posloužil. ,,A ty jsi mi slíbila, že mi vrátíš Severuse."

,,Svůj slib splním, neměj obavy. Teď, když vidím, že jsi splnil ty ten svůj..." Převzala si od něj dary, jež podle Beedleho příběhu darovala třem poutníkům, bratrům Peverellových. Teď byly Relikvie zase jen její. ,,Bude na tebe čekat, až se vrátíš zpátky do svého světa. Zavři oči, Harry Pottere, a mysli na místo, jež ti bylo opravdovým domovem. Věř mi."

Věřit Smrti? Harry si nebyl jistý, jestli to je dobrý nápad, ale i přesto ji poslechl. Zavřel oči a jakmile to udělal, cítil, jak se ho zmocňuje ospalost. Než propadl do říše snů, měl pocit, jako by se vznášel.

•••

Tak. Jsou tu tři možnosti. Buď:
1) si Smrt Harryho nechá ve světě mrtvých, když už prošel závojem
nebo
2) ho podvedla a Severuse mu nevrátí, protože co je mrtvé, mrtvé má zůstat
a nebo
3) a nebo svůj slib splní a Sev se vrátí
K jaké možnosti se přikláníte?🤔
Co říkáte na kapitolu? Snad se vám líbila, jako vždy budu ráda za vaše názory❤
A příště už na nás čeká poslední a nejdelší kapitola😔 (pláču už teď)
Tu si budete moct přečíst v úterý 2.10.
A děkuju moc za 40K přečtení, je to neuvěřitelný!!😍😍
-Mil🙈