Harryho vzbudil hluk. Nespokojeně se zavrtěl a otevřel oči. Nejspíš mu spánek měl pomoct, ale on se cítil snad ještě unaveněji. Dezorientovaně se rozhlédl kolem sebe a zjistil, jak mezi prsty pevně drtí Severusův hábit. Realita na něj udeřila přesně v tu chvíli, když kdosi otevřel dveře od ložnice.

Nebelvírský mladík dychtivě vzhlédl. Část jeho samotného doufala, že to bude Severus, že se vrátí a řekne, že je v pořádku, že teď už všechno bude v pořádku, a obejme ho a zlíbá ho do bezvědomí. Byl tak naivní, ale kdo by mu to měl v tu chvíli za zlé?

,,Tady jsi," vydechl Draco úlevně a přešel k otevřené skříni, v níž se v nepohodlné poloze choulil Harry. Přejel po něm pohledem a v očích se mu mihl smutek. Potřásl hlavou a pár blonďatých pramenů mu spadlo přes oči. ,,Ach jo, Harry, Harry..."

,,Měl by ses ostříhat," podotkl Harry chraplavě. Draco se krátce zasmál a vjel si rukou do vlasů, aby si je odhrnul z očí.

,,No jo, asi jo," souhlasil váhavě a znovu se na něj podíval. ,,Máš tam ještě místo?" Harry kývl a skrčil nohy, aby se dovnitř Draco vešel. Severusův hábit si ale přitiskl na hruď. Nehodlal se s někým dalším dělit o to poslední, co mu po něm zbylo... ,,Neboj se. Já ti ho neseberu," ujistil ho Draco, a v jeho hlase nebylo ani stopy po jízlivém podtónu. Posadil se naproti němu, kolena měl skoro až pod bradou, aby tu měli alespoň trochu místa. Možná to bylo nepohodlné, ale to jim ani v nejmenším nevadilo.

,,McGonagallová tě shání celý ráno. Prohledala nejspíš celou nebelvírskou věž a Lenka jí slíbila, že projde nejpravděpodobnější místa, kde bys mohl být, a tak jsem se nabídl, že jí pomůžu. Věděl jsem, že budeš tady," řekl mu. Mluvil tiše a klidně a Harry se temenem opřel o stěnu skříně a zavřel oči. ,,Nějak nevím, co bych měl říct."

,,Tak neříkej nic."

,,Je mi to tolik líto, Harry," špitl Draco a smutně ho pozoroval. Harry si povzdechl a přejel si rukou po tváři. ,,Není to fér. Dlužím mu toho tolik... byl mi větším otcem než Lucius."

,,Já nevím, co mám dělat, Draco," Harry si zajel oběma rukama do vlasů a pevně je stiskl v dlaních. ,,Všechno se posralo. A Severus je pryč a Ron je pryč a Hermiona je pryč a Ginny a Blaise a Remus a Tonksová a spousty dalších lidí. Co bude s maličkým Teddym? Proboha, budu dalších sedm měsíců dřepět ve škole, než budu moct vypadnout a... já nevím, něco dělat. Musím něco udělat. Jak je na tom Brumbál?"

,,Nebudu ti říkat, že to bude dobrý, protože to dobrý nebude," řekl narovinu Draco a položil mu dlaň na koleno, ,,ale nesmíš všem těm pocitům dovolit, aby tě ovládly, jinak se zblázníš, Harry. Teddy je u své babičky Andromedy. Zbyla mu už jen ona. Dořin otec... se taky zapojil do bitvy. A Brumbál je na tom dobře, alespoň to tak vypadalo. Chtěl by s tebou mluvit. A co chceš, u Merlina, asi tak dělat?"

,,No bezva," zavrčel Harry, ,,bude to další snůška žvástů, vsadím se, že navlas stejných jako tehdy, když jsme mluvili o Siriusově smrti."

,,Přestaň být nepříjemný. On za to nemůže, snaží se ti pomoct!"

,,Jo? On se mi snaží pomoct? Proč mi teda nepomohl při boji proti Voldemortovi?" odsekl Harry.

,,Celé ty roky se ti věnoval, učil tě a předával ti své zkušenosti, nutil tě to pochopit; a věřil v tebe, celou dobu. A jsi přece Vyvolený, ne?! Tohle byla tvoje bitva. Ty jsi ji měl vybojovat. Tak sakra neobviňuj jiný, že si zachraňovali svůj život a ne ten tvůj."

,,Nepotřebuju, aby mi někdo zachraňoval život. Já to -"

,,Zvládneš to sám? To určitě. Zvládl bys to bez nás? Bez Severuse? Ovšemže ne; skončil bys stejně jako Voldemort! V tom byla ta tvoje pitomá síla; dokázal jsi milovat. A teď se chováš jako absolutní kretén."

,,Což ovšem není žádná novinka, že? Jsem přece arogantní namyšlená hvězdička Potter," prskl Harry. Draco se nadechoval, že mu něco řekne, ale vzápětí se rozesmál. Harry ho chvíli nechápavě sledoval, ale pak se začal smát taky. Smáli se tak dlouho, až je začalo bolet břicho, a pak se s lapáním po dechu pomalu začali uklidňovat.

,,No, vše je zase ve starých kolejích," podotkl Draco a trochu se usmál.

,,Promiň. Všechno... se to nějak sype. Choval jsem se jako idiot," omluvil se Harry.

,,Žádná novinka. Tak co teda máš po škole v plánu? Chceš nastoupit k bystrozorům, nebo jak?" zajímal se blonďatý zmijozel.

,,Věřil bys tomu, že mě ta chuť stát se bystrozorem úplně přešla? Spíš mě napadlo, že bych... ale to je fuk. Víš, já... já bych chtěl Severuse přivést zpátky," řekl mu a začal si pohrávat s knoflíčky u lektvaristova hábitu. Vždycky na ně nadával. Bylo jich tolik a bylo tak obtížné je rozepnout, zvlášť když jste byli právě tak netrpěliví jako on. Vybavil si Severusův pobavený úsměv, který se na jeho tváři objevil vždycky, když měl Harry sto chutí ten hábit roztrhat. Vzpomněl si na jeho štíhlé, obratné prsty, na jejich příjemný dotyk, když jimi putoval po jeho těle, nebo když ho hladil ve vlasech; nebo s jakou elegancí a lehkostí připravovaly nejrůznější lektvary. Nikdy mu to neřekl, ale fascinovalo ho to.

,,Pottere, posloucháš mě vůbec? U Merlinových vousů, ty jsi zase úplně mimo! Jak chceš někoho přivést z mrtvých? Nikomu se to ještě nepodařilo," namítl opatrně.

,,Jenže já to dokážu," odporoval mu pevným hlasem Harry a v zelených očích mu vzplálo odhodlání. Udělal by cokoliv, kdyby to znamenalo, že mu to vrátí Severuse. ,,Musí to nějak jít." Jenže teď tady neměl Hermionu, která by to vyřešila za něj. Po té trnité a bolavé cestě bude muset kráčet sám.

Vždycky jsi všechny zachraňoval, Severusi, pomyslel si v duchu, ale kdo kdy zachránil tebe?

•••

Protože Harry spal skoro až do oběda, jídlo si dal v Severusově kabinetu, a potom se ze sebe pokusil udělat člověka. Deset minut stál pod sprchou, nechal na sebe stříkat horkou vodu, a snažil se donutit svůj mozek přemýšlet. Nakonec to ale vzdal, umyl se a zjistil, jaká zranění utržil. Měl jen několik modřin, malé tržné rány mu dala madame Pomfreyová do pořádku už včera a kromě toho, že byl příšerně unavený a měl kruhy pod očima, to nebylo zas tak hrozné. Nebylo to tak hrozné, protože zranění na srdci i na duši nebyla vidět.

Rozhodl se zajít za Jupiterem. Doufal, že je Šťastný drak v pořádku, a jen co vyšel ven na troskami poseté nádvoří, (uvnitř hradu to nevypadalo o moc lépe) uviděl ho ležet před Hagridovou hájenkou. Rozeběhl se k němu, a to už si ho všiml i Jupiter, který začal nadšeně mrskat ocasem.

,,Jupitere, Jupitere!" volal na něj Harry a pak mu skočil kolem krku. Ze zvířete sálalo příjemné teplo a on se náhle ucítil v bezpečí.

,,Ahoj, maličký," pozdravil ho svým hlubokým hlasem a Harry se posadil před něj do tureckého sedu. ,,Slyšel jsem, co se včera stalo. Jsem na tebe velice pyšný. Věděl jsem, že to dokážeš," natáhl se k němu a dal mu mlaskavý polibek přes celý obličej. Harry se smál. ,,Vidím ale, že jsi celý utrápený. Stalo se něco špatného, viď?"

,,To nejhorší, co mohlo," potvrdil s povzdechem Harry. Šťastný drak mu položil svou vznešenou hlavu do klína a mladík ho začal drbat za ušima. Jupiterova hlava byla těžká a jemu bylo jasné, že za chvilku ho budou pěkně bolet nohy, ale právě teď potřeboval fyzicky cítit, že je tu někdo s ním. ,,Severus je... m-mrtvý. A moji nejlepší přátelé taky. Strašně to bolí."

,,Já vím, mládě. Já vím. Chceš se mi svěřit, nebo chceš raději mlčet?" zeptal se ho laskavě a Harryho k němu zalila vlna něžné náklonnosti.

,,Já vlastně ani nevím. Já... co se ti stalo?" vykulil oči, když si až teď všiml obrovského obvazu staženého kolem jeho trupu.

,,Bojoval jsem v bitvě, není to nic vážného," ujistil ho Jupiter. Harry se na něj nedůvěřivě zadíval, ale Jupiter mu nikdy nelhal a i teď se v jeho rubínových očích zračila upřímnost. ,,Za pár dní budu jako rybička."

,,To jsem opravdu rád," oddechl si Harry. ,,Poslyš, Jupitere," začal váhavě a už začínal cítit, jak mu dřevění nohy, ,,myslíš, že se mrtví dají přivést zpět k životu?"

,,Já jsem zvíře, dítě, ne kouzelník."

,,Ano, já vím, ale... myslíš, že existuje nějaká šance, že by to šlo?" zajímal se Harry.

,,Co já vím, Harry. Když tomu budeš věřit, tak to možné bude. Bez víry cesty není. Myslím si ale, že zadarmo to nebude. Smrt je vychytralá, nebude chtít přijít o duši, jíž se zmocnila," řekl mu svůj názor a zvedl hlavu, jíž potřásl, až mu dlouhé uši plachtily kolem. ,,Chceš přivést zpátky Severuse, nemýlím se?"

,,Chci," přikývl Harry a zamyšleně si poklepával ukazováčkem na rty. ,,Víš, Brumbál mi vždycky říkal, že žádné kouzlo mrtvým nevrátí život. Třeba není zapotřebí nějaké kouzlo, ale něco úplně jiného."

,,Jak se říká, naděje umírá poslední, mládě," poznamenal Jupiter a láskyplně se k němu přitulil. ,,Budeš-li mne potřebovat, neboj se na mne obrátit."

,,Budu si to pamatovat, poklade," zašeptal Harry a vděčně ho políbil na čumák.

•••

Harry o pár dní později zaklepal na dveře ředitelny, která už byla zase v původním stavu, jen některé Brumbálovy zvláštní předměty chyběly. Měl s ním mluvit už dříve, ale nebyl na to připravený a navíc madame Pomfreyová nepovolovala na ošetřovně návštěvy.

,,Dobré odpoledne, Harry," pozdravil ho Brumbál, když Harry vešel dovnitř, a pokynul rukou ke křeslu, do nějž se mladík usadil. ,,Jak se cítíš, chlapče?"

,,Ani se neptejte," zamumlal a zabořil oči do svého klína. Brumbál se chápavě pousmál.

,,Rozumím," ujistil ho a pak si povzdechl. ,,Chtěl bych ti poděkovat, Harry. Za to všechno, co se ti podařilo a co jsi musel podstoupit. Jen málokdo by to zvládl. Bez tebe a Severuse by už kouzelnický svět nejspíše padl do Voldemortových spárů. Přál bych si, abyste tu byli oba dva a já mohl děkovat i jemu."

,,Nebylo nám přáno," šeptl Harry a pak se odvážil vyslovit otázku, nad jejíž odpovědí přemýšlel už několik dní: ,,Pane profesore? Vy jste znal i Gellerta Grindelwalda?"

Brumbál si zhluboka povzdechl a vstal ze svého křesla. Pomalu, s rukama za zády, se přesunul k oknu, z nějž hleděl na školní pozemky. Fénix Fawkes zaskřehotal. ,,Ach, ano. Znal jsem ho. Nebo jsem si myslel, že ho znám. Je to už tolik let... Seznámili jsme se poté, co má matka zemřela, a na mne padla odpovědnost starat se o mladšího bratra Aberfortha a o naši nemocnou sestru Arianu. To léto přijel do Godrikova dolu za Batyldou Bagshotovou, která ho seznámila se mnou. Byl mi tak blízký, byl mi tak podobný... byl jsem jím naprosto poblázněný. Fascinoval mě. Byl velmi chytrý, velmi mocný a talentovaný. Měli jsme stejný cíl; chtěli jsme najít všechny tři Relikvie smrti a stát se Pány Smrti. Byl jsem tehdy tak bláhový, mladý a hloupý! Mým - naším - snem bylo přemoci Smrt..."

Harrymu poskočilo srdce a poslouchal ještě pozorněji.

,,Chtěli jsme vládnout; nad mudly i nad kouzelníky. Samozřejmě, občas jsem měl drobné výčitky svědomí, ale obhajoval jsem se heslem Pro větší dobro. A zda jsem v hloubi svého srdce už tehdy věděl, jaký byl Grindelwald ve skutečnosti? Myslím, že ano, ale zavíral jsem před tím oči. Kdyby se totiž plány, které jsme vytvořili, naplnily, všechny mé sny by se staly skutečností. A v samém nitru našich intrik byly ony - Relikvie smrti! Jak ho fascinovaly, jak fascinovaly nás oba!

Neporazitelná hůlka, zbraň, která by nás dovedla k moci! Životodárný kámen - ten, ačkoliv jsem předstíral, že to nevidím, symbolizoval armádu neživých! Pro mě, přiznávám, znamenal návrat mých rodičů, kteří by sňali tíhu zodpovědnosti z mých beder. A plášť," Brumbál se smutně pousmál, ,,jsme nikdy moc neprobírali, Harry. Oba jsme se uměli dobře skrývat i bez pláště, jehož pravá magie ovšem může být použita i tak, aby ochránil ostatní stejně dobře, jako svého majitele. Myslel jsem, že kdybychom ho někdy bývali objevili, dal by se použít ke skrytí Ariany, ale jinak se náš zájem ohledně pláště týkal pouze toho, že byl součástí trojice, a jak říká legenda - pouze ten, kdo shromáždí všechny tři předměty, se může stát pravým Pánem Smrti, což jsme pokládali za to samé, jako být neporazitelný."

Hořce se zasmál. ,,Neporazitelní Páni Smrti, Grindelwald a Brumbál! Dva měsíce šílenství, krutých snů a opomíjení těch dvou členů rodiny, co mi zbývali. A pak... realita se ke mně vrátila v podobě mého nevrlého, nevzdělaného a obdivuhodnějšího bratra. Nechtěl jsem slyšet pravdu, kterou na mě křičel.

Nechtěl jsem slyšet, že bych se neměl vydávat hledat Relikvie a táhnout za sebou svoji křehkou sestru. Ta hádka vyústila ve rvačku. Grindelwald ztratil kontrolu. To, co jsem o něm vždy věděl, ač jsem předstíral, že nikoliv, vystoupilo na povrch ve strašlivé podobě. A Ariana... po vší té matčině péči a opatrnosti... ležela na podlaze mrtvá," Brumbál se zajíknul a začal tiše plakat. Harry nevěděl, co dělat, a tak se zvedl a váhavě přešel k němu. Překryl jeho ruku tou svou a počkal, než se uklidní. Ředitel si hřbetem druhé ruky pak otřel mokré tváře a vyprávěl dál:

,,Grindelwald uprchl, což nemohl nikdo, až na mě, předvídat. Zmizel se všemi těmi svými plány na uchvácení moci a mučení mudlů a svými sny o Relikviích smrti, sny, při nichž jsem ho podporoval a pomáhal mu. Utekl, zatímco já jsem byl na pohřbu své sestry a musel jsem se naučit žít s pocitem hanby, se svojí vinou a se strašlivým zármutkem." Aha, doopravdy tedy mluvil z vlastní zkušenosti, když vyšla najevo pravda o Dracovi a Gwen, pomyslel si Harry.

,,Roky ubíhaly. Objevovaly se o něm různé zvěsti. Říkalo se, že získal hůlku nesmírné moci. Mně bylo mezitím nabídnuto místo ministra kouzel a to ne jednou. Přirozeně jsem odmítl. Poučil jsem se, že není dobré mi svěřovat jakoukoliv moc. Zjistil jsem, že moc je mojí slabostí i vášní. Je to zajímavá věc, Harry, ale ti, co moc nikdy nevyhledávali, jsou asi těmi nejvhodnějšími, kterým by se měla svěřit. Byl jsem bezpečnější v Bradavicích. A zatímco já jsem se zabýval vzděláváním mladých čarodějů, Grindelwald budoval armádu. Říkalo se, že se mě bojí a možná, že také ano, ale méně, než jsem se ho bál já. Ach, ale ne kvůli smrti," řekl Brumbál v odpověď na Harryho tázavý pohled.

,,Kvůli ničemu, co by mi mohl udělat kouzly. Věděl jsem, že jsme byli asi stejně silní, možná že já jsem byl o trochu šikovnější. To, čeho jsem se obával, byla pravda. Pochop, nikdy jsem nezjistil, kdo v té poslední strašlivé rvačce vlastně vyslal tu kletbu, která zabila moji sestru. Kdybys mě nazval zbabělcem, měl bys pravdu, Harry. Nade vše jsem se děsil zjištění, že jsem to byl já, kdo jí přivodil smrt, nejen svojí arogancí a hloupostí, ale i tím, že bych to mohl být právě já, kdo ji zasáhl a zhasil tak její život. Myslím, že on to věděl, věděl, co mě děsilo. Odkládal jsem setkání s ním až do okamžiku, kdy by bylo hanebné dále odolávat. Lidé umírali a on se zdál být nezastavitelný a já musel udělat všechno, co bylo v mých silách, abych ho zastavil. Nuže, nejspíš již víš, co se stalo potom. Vyhrál jsem ten souboj. Získal jsem hůlku."

Nastalo další ticho. Harry se Brumbála nezeptal, zda někdy zjistil, kdo způsobil Arianinu smrt. Nechtěl to vědět a ještě méně chtěl, aby mu to Brumbál musel říkat. Konečně věděl, co by byl Brumbál viděl, kdyby se díval do Zrcadla z Erisedu.

Harry si po chvilce odkašlal a váhavě vytáhl z kapsy hůlku, která přenesla svou loajalitu na něj, když Grindelwalda odzbrojil. Ukázal ji Brumbálovi. ,,Je Grindelwaldova. Ale teď si myslím, že patří mně."

Brumbál se pousmál. ,,Ano, je tvoje. Náleží ti právem. Získal ji zpět, když jsme spolu bojovali. Odzbrojil mne a Bezová hůlka zase pár hodin náležela jemu."

Harry zalapal po dechu. ,,Tohle je - Bezová hůlka? Jedna ze tří Relikvií smrti?"

,,Ano. A je tvoje, stejně jako neviditelný plášť. Mimochodem, myslím, že nastal ten pravý čas, abych ti řekl o svém zranění," pozvedl svou zčernalou ruku. ,,Ale ještě před tím ti chci něco odkázat. Myslel jsem, že už tady nebudu, až ti Kámen vzkříšení předají. Před několika týdny jsem jej ukryl do tvé první Zlatonky, kterou jsi chytil. Myslel jsem, že všechno dopadne úplně jinak, ale když se tě Voldemort pokusil podruhé zabít a zničil tak část své duše, stalo se to dříve, než jsem předpokládal. To ale nic nemění na tom, že ti Kámen náleží," zatímco mluvil, otevřel zásuvku ve svém stole a vytáhl z ní malý černý kámen. Vrátil se zpět k Harrymu a podal mu ho. Ten si jej užasle převzal. Byl na něm vyrytý znak Relikvií smrti.

,,Když jsem ho po všech těch letech objevil pohřbený v opuštěném Gauntovic domě, Relikvii, po které jsem toužil ze všech nejvíc - i když v mládí ze zcela jiných důvodů - ztratil jsem hlavu, Harry. Úplně jsem zapomněl, že to teď byl i viteál a že prsten nese i kletbu. Zvedl jsem ho a nasadil si ho a na vteřinu se mi zdálo, že jsem viděl Arianu, svoji matku a svého otce, chtěl jsem jim říct, jak moc mě to mrzí... Byl jsem takový blázen, Harry. Po všech těch letech jsem se nic nenaučil. Nebyl jsem hoden toho, abych shromáždil Relikvie smrti, což se mi potvrzovalo znovu a znovu, a tohle byl poslední důkaz."

,,Proč?" řekl Harry. ,,Bylo to přirozené. Chtěl jste je znovu vidět. Co je na tom špatného?"

,,Jenom jeden člověk z milionu může Relikvie smrti sjednotit, Harry. Byl jsem hoden vlastnit pouze tu nejbídnější z nich, tu nejméně mimořádnou. Byl jsem hoden vlastnit Bezovou hůlku, ale nikoliv proto, abych se jí chlubil nebo s ní zabíjel. Bylo mi dovoleno si ji podrobit a užívat ji, protože jsem si ji vzal, nikoliv ze zištných důvodů, ale abych před ní ochránil ostatní.

Ale plášť, ten jsem si vzal pouze z čiré zvědavosti, a tak mi nikdy nemohl sloužit jako tobě, jeho pravému majiteli. Kámen bych býval použil při pokusu povolat zpět ty, kteří zemřeli. To ty jsi ten správný majitel Relikvií. Ty jsi pravý Pán Smrti, protože pravý Pán Smrti před smrtí nikdy neutíká. A ty jsi před ní nikdy neutekl, ba naopak, tolikrát jsi byl ochoten položit za ostatní život a nejednou jsi ji vítal. Věřím, že ty Relikvie smrti využiješ nejlépe," ukončil s tajemným úsměvem.

Harry se díval na Bezovou hůlku a na Kámen vzkříšení a myslel na neviditelný plášť, který po tolika dlouhých měsících nošení v kapsách odložil do svého kufru. Před očima mu v tu chvíli začala svítat nová jiskřička naděje.

Jestliže je Pánem Smrti, znamená to, že se může setkat se samotnou Smrtí. Stále je naděje. Nesmí mu uniknout mezi prsty.

•••

Malý Drarry moment, který mám moc ráda^^ a Jupiter je v pořádku!:3
Brumbál se nám trochu rozpovídal a Harrymu v hlavě vznikl nový plán. Co myslíte, podaří se mu Severuse přivést z mrtvých zpátky a nebo to vzdá?🤔😏
Budu ráda za vaše názory, na další kapitolu se můžete těšit v pátek 28.9.
A děkuju moc za 6K votes!!!😍😍
Mimochodem, viděli jste ten nový trailer k FB 2? UMÍRÁÁÁM😍😍
-Mil🙊