Druhého dne byl Harry velice nevyspalý. Nebyl si jistý, jestli doopravdy spal a nebo se celou noc zabýval jen tou pitomou věštbou. Když ale Ron vstal, říkal si, že snažit se usnout už nemá smysl, a tak se z postele vyhrabal také. Moc toho nenamluvili. Ron se úspěšně vyhýbal jeho pohledu a dlouhou dobu se hrabal v kufru. Harry nevěděl, co říct, a doufal, že při snídani se jeho nejlepší přítel alespoň trochu rozmluví.

Zapínal si zrovna knoflíčky u límečku košile, když se ozvalo hlasité prásknutí. Harry rychle hmátl po hůlce na nočním stolku a namířil ji na nečekaného návštěvníka, který klečel na jeho posteli.

,,Dobby," vydechl Harry a hůlku sklonil. ,,Co ty tady děláš?"

,,Dobby se moc omlouvá, že pana Harryho Pottera ruší takhle brzy po ránu," omlouval se honem svým pisklavým hláskem a poulil na něj své oči, veliké jako tenisové míčky, ,,ale Dobby dostal příkaz od profesora Snapea, Harry Pottere, pane."

Harry cítil, jak se mu stáhl žaludek. Znamená to, že se chce... sbližovat... už dnes? Už teď? Takhle brzy? ,,Ano, Dobby? Přišel jsi mi předat nějaký vzkaz?"

,,Ano, Harry Pottere," přikyvoval Dobby tak mocně, až mu netopýří uši pleskaly kolem hlavy. ,,Profesor Snape si přeje, aby za ním Harry Potter přišel. Tedy - Dobby vás má přivést, Harry Pottere, pane."

,,Už teď?" žasl Harry a domácí skřítek opět přikývl. Nebelvírský student si povzdechl a odevzdaně vzal Dobbyho za ruku, jíž k němu napřáhl. S hlasitým prásknutím se oba dva objevili dole ve sklepení.

,,Dobré ráno, pane Pottere." Oslovený sebou trhl a rychle se otočil za tím hlubokým hlasem. Ze své laboratoře právě vycházel Snape a černýma očima si mladíka před sebou přeměřoval. Pak sklouzl pohledem na Dobbyho a kývl. ,,Děkuji ti, Dobby. Můžeš jít." Skřítek se hluboce uklonil a ještě než zmizel zpět do kuchyně, usmál se na Harryho. ,,Omlouvám se, nejspíše jste kvůli mně nemohl jít na snídani," protáhl Snape a vytáhl hůlku. Stačilo jedno mávnutí a na stole se objevil tác s dozlatova opečenými tousty, slaninou a sýrem a vedle pohár s dýňovou šťávou.

,,Díky, pane profesore," řekl rozpačitě Harry a posadil se na pohovku před stolem. Vzal si do ruky toust, položil na něj sýr a slaninu a s chutí se do něj zakousl. Co se se Snapem stalo? Normálně by ho už dávno urazil, sebral by Nebelvíru nějaké body a rozhodně by se mu neomlouval!

Byl tak zabrán do svých myšlenek, že ani nepostřehnul, že se Snape posadil vedle něho. Teprve když promluvil, trhl sebou a rychle se otočil k němu. ,,Nejspíše jste překvapen, proč jsem si vás k sobě zavolal takhle brzy ráno," začal Severus a na malý okamžik se podíval Harrymu do očí, než se zase zahleděl do krbu, v němž plápolal přívětivý oheň. ,,Já a profesor Brumbál se ale domníváme, že čím dříve budete vědět o spojení magií, tím lépe - pro nás."

,,Já už o tom něco málo vím," přerušil ho Harry a lokl si dýňové šťávy, ,,Blaise mi o tom včera vyprávěl. Vzal to docela stručně, ale pochopil jsem, o co jde. Takže... takže my dva... spolu budeme muset... spát -"

,,Ano," přikývl Snape a Harry náhle ztratil chuť k jídlu. Na tousty už se ani nepodíval, jen si pohrával se zlatým pohárem. ,,Stejně jako profesor Brumbál se i já domnívám, že než k tomu dojde, bude lepší, když se... lépe poznáme. Proto navrhuji, abychom převážně večery trávili u mne ve sklepení. Zvykneme si tak jeden na druhého a bude tak pro nás snazší se vzájemně tolerovat."

Harry naprázdno polkl. ,,Ano, pane."

,,Za zdmi hradu jste zatím v bezpečí, ale jakmile odjedete na letní prázdniny zpět do Zobí ulice, může se stát, že Temný pán už nebude s útokem otálet. Proto navrhuji, abychom naši magii spojili co nejdříve. Nejlépe tedy do konce června. V červenci vám bude sedmnáct a už budete dospělý - a protože spojení magie má jisté výhody, kdyby se cokoliv stalo, můžete mě upozornit jen pomocí myšlenky."

,,Takže moje mysl bude s tou vaší spojená?" ujišťoval se Harry.

,,Ano, budeme moci mezi sebou komunikovat pomocí myšlenek," přikývl Severus a znovu se na něj podíval. Tentokrát ale pohledem neuhnul. ,,Až se naše magie spojí, budete silnější -"

,,Ale pane," skočil mu do řeči Harry, ,,vy přece budete také silnější, ne? Budete mít mou magii. Tedy... jak to vlastně funguje?"

,,Naše magie bude spojená a bude tedy na každém z nás, zda se o tu svou budeme s tím druhým dělit nebo ne. Když to dovolíte, budu si moct vaši magii vypůjčit a být tak silnější, funguje to samozřejmě i naopak. Je vám doufám jasné, že když mi dovolíte, abych převzal nadvládu nad vašimi kouzelnickými schopnostmi - byť jen na chvíli - budete na nějakou dobu oslaben a budete rád, když se zmůžete na obyčejné levitační kouzlo. Jsou ale samozřejmě vzácné případy, kdy si jsou kouzelníci souzeni a hluboce se milují, že se jejich magie znásobí a nemusí ji tak půjčovat tomu druhému."

Tak přesně k tomu mezi námi dvěma nedojde, pomyslel si kysele Harry a dopil šťávu. ,,Takže profesor Brumbál se domnívá, že až se naše magie spojí, budu už schopen Voldemorta porazit?"

Snape sebou při vyslovení jména Pána zla trhl a honem od svého studenta odvrátil pohled. Přesto nepatrně přikývl. ,,Ano, alespoň se o tom zmiňuje věštba."

Harry chvíli mlčel a díval se na Snapea. Co když to nevyjde? Co když svou magii s tou jeho spojit nedokáže? Vždyť je to... muž. A navíc ho nenávidí.

,,Takže... spojením naší magie se spojí i naše těla a duše? Jak se říkalo v té věštbě?" promluvil nakonec pomalu Harry. Snape kývl. ,,Ale jakou sílu nalezneme? Jakou sílu Voldemort nezná?"

,,Nemám tušení," přiznal Severus neochotně. ,,Profesor Brumbál už nad tím také přemýšlel, ale prozatím mi své domněnky odmítá říct. Nejsem si jistý, co se -"

S čím si nebyl Snape jistý, to už Harry nezjistil, protože náhle mocně zalapal po dechu a chytl ho za předloktí. Zelené oči se naplnily obavami a Harry se jen s obtížemi držel, aby nezačal panikařit. ,,Pane - teď jsem si vzpomněl - ta věštba... stane se to v květnové noci - pane, já se s Voldemortem utkám v květnové noci, takže máme ještě méně času! Sotva pět měsíců! Musíme - musíme -"

,,Ano," souhlasil jemně Snape, ,,ovšem v květnu se spolu utkat nemusíte, nebudete-li to tedy sám chtít. Aby byla tato část věštby naplněna, musel by ji znát i samotný Pán zla, který by té noci nepochybně zaútočil. Nebude ale na škodu, když na to budeme připraveni. Takže ano, pane Pottere, máte pravdu - a musím vás pochválit, byl to velmi dobrý postřeh."

Harry užasle vzhlédl a Snape se kysele ušklíbl. Merline, on ho doopravdy pochválil!

,,Bude dobré, když se budete snažit o uzavření své mysli. Sice trochu pochybuji, že by se do ní Pán zla chtěl dostat znovu poté, co zakusil na Ministerstvu kouzel, ale měli bychom být raději připraveni na všechno."

,,Ano, pane," přikývl Harry.

,,Máte ještě nějaké otázky?" zajímal se Severus a elegantně si přehodil nohu přes nohu. Harry polkl a rychle uhnul pohledem.

,,No - zatím mě nic nenapadá."

,,Dobrá tedy. Až vás něco napadne, nebojte se zeptat," sdělil mu trochu pobaveně Severus. ,,A myslím, že teď bychom měli trochu pokročit v tom našem sbližování."

Harry se zatvářil vyděšeně a ani se to nesnažil skrýt. Severus si povzdechl a protočil očima. ,,Pottere, u Merlina. Nechystám se servat z vás oblečení. Tak velký krok nehodlám udělat," ušklíbl se a Harry si viditelně oddechl. ,,Myslím, že by bylo dobré, kdybychom si začali tykat. Samozřejmě při vyučování budu stále váš profesor," dodal rychle. ,,V soukromí ale budu raději, když mě budeš oslovovat Severusi a ne 'pane'. Souhlasíš, Harry?"

Oslovený sebou lehce trhl, nejistě zvedl hlavu a podíval se na svého profesora lektvarů. Pak váhavě přikývl. ,,Dobře... Severusi."

,,Dobrá," přikývl Snape, mávl hůlkou a tác s jídlem zmizel ze stolu.

,,Ehm, pa- chci říct Severusi," opravil se rychle Harry, který před chvilkou odložil prázdný pohár a teď žmoulal rukáv u košile, ,,jak - jak se budeme sbližovat?"

,,Jednoduše. Budeme si spolu povídat," pokrčil rameny Severus a pak sametově dodal: ,,A samozřejmě i něco víc."

Harry polkl. Ó bože, pomyslel si v duchu, kolik mě toho ještě čeká?

•••

Trochu kratší kapitola, ale i tak doufám, že se vám líbila. Další bude asi ve středu 23.5.?:D
Budu ráda za vaše komentáře. Jak jste přežili pondělí?:D
-Mil🐢