Sobota k Harryho nelibosti přišla až příliš brzy. Čas utíkal jako voda, a nejspíš za to mohl i fakt, že se Severusem často mluvil o Lily, přestože to oba dva poněkud bolelo. Severus si ale rád zavzpomínal a Harrymu se líbilo, když poslouchal, jak o ní vypráví. Přišlo mu úžasné, že našel někoho, kdo ji velmi dobře znal, s kým se o ní mohl bavit a kdo mu byl blízko. Harryho ani neomrzelo, když se díval na staré fotky. Naopak měl pocit, že se od nich nemůže odtrhnout; zvlášť od své maminky, nádherné Lily s rudými vlasy a zelenýma očima. Harry by na ni dokázal hledět dlouhé roky.

Přesně v pět hodin klepal na dveře Brumbálovy pracovny a snažil se nemyslet na to, že byl ochuzen o další odpoledne, kdy se mohl o své matce dozvědět víc.

,,Dále."

Harry vešel a zavřel za sebou. Brumbál stál u okna a zamyšleně se díval na bradavické pozemky. ,,Posaď se, Harry," vyzval mladíka, ale zatím se na něj ani jednou nepodíval. Nebelvír ho trochu zaraženě poslechl a honem sklopil pohled na svá kolena. Cítil na sobě pohledy všech bývalých ředitelů a ředitelek, kteří na něj shlíželi ze svých podobizen.

Minuty ubíhaly a ticho bylo stále nepříjemnější. Harry se skoro neodvažoval pohnout. Brumbál ještě chvíli stál u okna, než si povzdechl a odvrátil pohled. Harry vyčkával a byl jako na trní.

,,Nepochybně ti nemusím připomínat, že to, co jsi udělal, bylo velmi hloupé a nerozvážné," začal a přešel ke svému stolu. Nebelvír přikývl, ale nepodíval se na něj. ,,Kdyby ti Severus včas nepodal lektvar, který zastavil šíření černé magie ve tvém těle, v nejlepším případě bys ležel u svatého Munga. Harry, vždyť jsem tě žádal, abys ten medailon neotevíral... Proč jsi mě neposlechl?"

,,Já nevím, pane," zašeptal Harry, ,,měl jsem hrozný vztek. Vadilo mi, že mi všichni říkají, co mám a nemám dělat. A po té hádce s Ronem... nevím... nosil jsem ten medailon celý den na krku... a pak... jako by mě prostě vybízel k tomu, abych ho otevřel... Mrzí mě to, pane."

,,Doufám, že ses poučil," kývl Brumbál a vzal řetízek s medailonkem mezi prsty. Harry pozoroval, jak se houpe ze strany na stranu a přišlo mu, jako by se ho ředitel snažil zhypnotizovat. ,,Prozkoumal jsem ho a zjistil jsem, že je opravdu skutečný a nejedná se o podvrh. Bohužel, jak jsi nám dokázal, v sobě skrývá nějakou velmi černou magii. Bojím se, že tím je velmi poškozen." Harryho pohled padl na Brumbálovu zčernalou ruku. Tak rád by věděl, co se mu stalo!

Jeho pozornost ale zase získal pohupující se medailonek. Harry nevnímal, co mu Brumbál říkal. Pozoroval to maličké S, jak se leskne v jarním slunci, kroutí se jako had -

Klíč...

Napřímil se a zalapal po dechu. Brumbál zmlkl a pátravě se na Harryho zadíval. No ovšem! Proč ho to nenapadlo dřív?!

,,Pane profesore," vydechl Harry a zvedl se, ,,já... potřebuji ten medailon! Prosím, alespoň na pár hodin! Hned vám ho vrátím, slibuji!"

Harrymu divoce tlouklo srdce a čekal, jestli mu Brumbál medailon dá nebo ne. Ředitel se trochu zamračil a pohledem sklouzl na pohupující se medailon. ,,Slib mi, že už ho znovu otevírat nebudeš," pronesl vážným hlasem a Harry horlivě přikyvoval.

,,Slibuju, pane!"

,,Dobrá. Doufám, že víš, co děláš, Harry," kývl Brumbál a pomalu mu Zmijozelovu relikvii podal. Harry si ji nadšeně strčil do kapsy, poděkoval a vytratil se.

Jestli to bude fungovat... jestli to bude to, o čem Zmijozel mluvil...

,,Accio Kulový blesk!" vyhrkl, přestože na chodbě bylo zakázáno používat kouzla, ale nechtěl se zdržovat. Utíkal do umývárny Ufňukané Uršuly a uslyšel za sebou výkřik. Pak mu koště vlétlo do ruky a on rozrazil dveře.

Umývárna vypadala stejně, jako si ji pamatoval. Bylo tu liduprázdno, ale na okenním parapetu seděl duch jménem Uršula, a ta tichounce kvílela. Harry si jí nevšímal a s narůstající zvědavostí a i nervozitou přešel k umyvadlům. Na boku jednoho z měděných kohoutků byl vyryt maličký hádek.

,,No ne, ahoj, Harry! Ty už jsi mě přišel konečně pozdravit?" Nebelvír se otočil. Uršula se vznášela kousek od něj a se zájmem si ho prohlížela. ,,Co tady děláš? Chystáš se zase vařit nějaký zakázaný lektvar, co? Na to snad už soukromí nepotřebuješ, když ses prý dal dohromady s profesorem -"

,,Chci se dostat do Tajemné komnaty," přerušil ji Harry a otočil se k ní zády. Uršula nakrčila nos a honem vzduchem odplula pryč. ,,Tak jo," zašeptal si Harry pro sebe a představoval si, jak se had kroutí a syčí. ,,Otevři se," pobídl ho. Kohoutek se rozzářil jasným, bílým světlem a začal se otáčet. Vzápětí se dalo do pohybu i umyvadlo. Najednou už tam žádné nebylo, zato před sebou spatřil obrovskou rouru, dost širokou, aby do ní mohl vejít člověk.

Opatrně vlezl dovnitř a pustil se. Pak už se řítil dolů po nekonečné temné skluzavce pokryté slizem. Viděl, že všemi směry odbočují další roury, žádná však nebyla tak mohutná jako ta jeho, která se točila, klikatila a prudce klesala dolů. Byl už hlouběji, než byla sklepení pod školou.

A pak se roura narovnala a Harry vyletěl ven. Přistál na vlhké podlaze tmavého kamenného tunelu, dost vysokého, aby se v něm mohl postavit. Otřásl se a ujistil se, že má medailonek stále ve své kapse. Byl tam, a tak se rozešel vpřed.

Protáhl se otvorem mezi kameny, minul seschlou hadí kůži a pokračoval dál. Tunel se neustále kroutil a Harry se cestou zvědavě ohlížel kolem. Před čtyřmi lety si to sotva mohl prohlédnout.

A potom, když prošel další zatáčkou, spatřil před sebou konečně pevnou zeď. Byli na ní vytesáni dva propletení hadi s očima osazenýma velikými, třpytivými smaragdy.

Harry přistoupil blíž. Nemusel se nijak přesvědčovat, že ti kamenní hadi jsou skuteční: jejich oči byly podivně živé. Odkašlal si a smaragdové oči jako by zamrkaly.

,,Otevři se," řekl Harry. Z jeho úst to ovšem zaznělo jako tiché, slabé zasyčení. Hadi se oddělili jeden od druhého, stěna se rozestoupila a obě části nehlučně zmizely. Harry vešel dovnitř.

Objevil se na konci velice dlouhé, chabě osvětlené síně. Před ním se tyčily kamenné sloupy ovinuté dalšími vytesanými hady a podpírající strop, který se ztrácel kdesi ve tmě. V podivném zelenavém šeru místnosti vrhaly sloupy dlouhé černé stíny.

Pamatoval si, jak se jeho dvanáctileté já třáslo strachy, když se vydal zachránit Ginny. Jak se neustále ohlížel, zda neuvidí baziliška. Jak si myslel, že je Ginny mrtvá, když nehybně a celá bledá ležela na zemi před Salazarovou sochou.

Vykročil mezi hadími sloupy vpřed. Každý krok se od temných stěn odrážel hlasitou ozvěnou. Harry teď ale kráčel jistě. Věděl totiž, že teď tu žádný bazilišek není.

Potom, když dorazil k posledním dvěma sloupům, vynořila se před ním socha vysoká jako sama Komnata. Za ní byla černá stěna. Mohl se ujistit na vlastní oči, že je bazilišek mrtvý, když opodál mezi hadími sloupy a Zmijozelovou podobiznou spatřil ležet mrtvolu obrovského zvířete.

Ta socha byla stařecká a jakoby opičí a řídký plnovous jí sahal málem až k spodnímu okraji kouzelnického hábitu, dlouhého až na zem; tam na hladké kamenné podlaze stály dvě obrovské šedé nohy.

Harry se rozhlédl kolem a vytáhl medailon. Ale jak má zjistit, zda je to klíč nebo ne?

,,Pottere!"

Rychle se otočil. Koště mu vypadlo z ruky a on honem hmátl po hůlce. Srdce mu hlasitě bušilo a on se rozhlížel kolem, aby zjistil, kdo tu ještě je. Uslyšel smích, a pak se u nohou sochy Salazara zjevil samotný zakladatel zmijozelské koleje.

,,Salazare?" vydechl Harry překvapeně a vykročil k němu. Ulevilo se mu, že je to jen on a ne někdo živý.

,,Gratuluji, Pottere, čekal jsem, kdy na to přijdeš," kývl Zmijozel a zadíval se na svou podobiznu.

,,Takže... ten medailon je klíč?" zajímal se Harry a začal se rozhlížet, co by jím mohl odemknout.

,,Ano i ne," odpověděl tajemně Salazar a prstem ukázal na maličké S vyryté v noze sochy. Harry by si ho nevšiml, kdyby mu ho neukázal. ,,Přilož k němu medailon. Snad ti to pomůže," řekl a zmizel.

,,Díky," zašeptal Harry do ticha a poslechl ho. Přešel blíž, přiložil medailon k maličkému S a to se vzápětí rozzářilo. A pak cosi prasklo.

Harry sebou trhl a otočil se právě včas, aby viděl, jak se mezi rozkročenýma nohama sochy v černé stěně objevuje prasklina. Ta se začala postupně rozšiřovat, dokud se v ní neobjevil otvor tak velký, aby jím Harry mohl prolézt.

,,Páni," vydechl s obdivem a zase si strčil medailon do kapsy. Rozsvítil svou hůlku a s bušícím srdcem, co asi najde uvnitř, prolezl prasklinou.

Objevil se v malé místnosti s malou knihovnou, pracovním stolem a zaprášenou truhlou. Na stole ležel svazek klíčů a přímo uprostřed tam stál kotlík. Něco pro Severuse, pomyslel si Harry s úšklebkem a popadl klíče. Zvědavě se vydal k truhle a pod nohama mu cosi zapraskalo. V tu chvíli se ozvalo vyděšené zakvákání a otvorem ve zdi proskočila obrovská ropucha. Harry pokrčil rameny a pohlédl na zem. Válely se tu obrovské kusy skořápek. Otřásl se.

Vyzkoušel skoro všechny klíče, než našel ten správný. Vrazil ho do zámku a dvakrát jím otočil, než se truhla odemkla a on mohl odklopit její víko. Uvnitř byly všemožné a nechutné přísady do lektvarů. Ušklíbl se a pak se zarazil, když se tu objevila ještě menší truhla. Odemkl i ji. Ukrývalo se v ní několik lahviček, jejichž obsah hýřil všemožnými barvami. Lektvary, pochopil Harry. Objevil i třetí truhlu, v níž ležela jedna jediná kniha. Harry poznal, že je to deník.

Ve čtvrté truhle našel další svazek klíčů. Těch sedm, které měl v ruce, patřilo jen k truhlám. V páté objevil několik knih se zažloutlými stránkami. Jejich hřbety se skoro rozpadaly a některé strany byly vytržené. Nepochybně si je Salazar četl víckrát než jen jednou, a možná i někdo jiný, jestliže tuhle místnost objevil, pomyslel si pochmurně Harry.

Šestá, předposlední truhla, byla prázdná. A v té poslední našel tenkou černou knížečku. Magie nejčernější, stálo na jejím hřbetu. Harry se otřásl. Popadl knihu, vzal i deník a rozhodl se, že to ukáže Brumbálovi. Bude se sem moct kdykoliv vrátit a prohlédnout si i ostatní knihy. Postupně všechny truhly zase zamkl a v duchu přemýšlel, co se asi mohlo skrývat v předposlední truhle.

A pak jeho pozornost upoutal malý útržek pergamenu, jenž se skrýval za kotlíkem. Harry ho zvědavě vytáhl a upřeně se na něj zadíval. Malým úhledným písmem na něm byla napsaná čtyři slova.

Posloužil jsi mi dobře.

Harry nevěděl, co to znamená. Nevěděl, kdo je psal, ani s čím mu mohl Zmijozel tak dobře posloužit. Ten útržek mu připadal důležitý, a tak jej vzal a založil do knihy.

Protáhl se prasklinou zase zpět do komnaty a vchod za ním se zavřel, jako by nikdy nebyl. Harry zhasl svou hůlku, schoval si ji do kapsy a popadl své koště.

Dnes večer navštíví Brumbála ještě jednou.

•••

Tak jsme se mrkli zpátky do Tajemné komnaty a podívali jsme se do ještě menší Tajemné komnaty!:D co na to říkáte? Máte nějaké tipy, co mohlo být v šesté truhle? A kdo asi tuhle místnost objevil a s čím mu tak Salazar mohl posloužit?🤔 budu ráda za vaše názory🙈
Tak už jsme u 30. kapitoly. Počítám, že jich bude plus mínus tak kolem 70-75, uvidím, jak to vyjde:D
31. kapitola vyjde zítra 21.7.
-Mil💞