Další dny jsme ve škole řešili opět ples. Ale dávala jsem si pozor na to, abych ho neupřednostňovala před Jessem.

Ve středu 26.4. jsme měli třídnickou hodinu, tak jsme řekli třídní, na čem jsem se domluvili.

„Tak já to teda ještě zopakuji. Vybrali jste si na oblečení tyrkysovou a růžovou. Jako kytku bílou růži a šerpy rudé. No dobře. Na šerpě budete mít napsáno „Absolvent 2017“ a pokud chcete, můžete mít i nějaký zadní nápis.“

Jesse se přihlásil, což mě zaskočilo.

„Co třeba:  9.C je nejlepší s nej třídní?“ tomu se třídní zasmála.

Pošeptala jsem Jessemu. „Já bych to trochu poupravila. Stormová je nejlepší. A kolem toho naše podpisy.“

Nakonec jsem to řekla hlasitěji, než jsem si myslela.

„Jo, to je lepší, ale stejně. Dejte si tam nějaké vaše heslo.“

Nakonec jsme si to odhlasovali a třídní chtě nechtě souhlasila.

Na konci hodiny si na něco vzpomněla.

„Abych nezapomněla. Vedení školy vyhlásilo soutěž o nejhezčí lístky na ples. To znamená, že každý zvlášť, nebo ve dvojicích uděláte návrh na váš absolventský ples. Kdo vyhraje, tak získá počet lístků podle své potřeby. Popřemýšlejte o tom, kdo by se chtěl přihlásit, a do pátku mi dejte vědět.“

Už zvonilo a všichni si o této senzaci povídali. Třídní se zatavila mezi dveřmi. „Jo a ještě jednu věc. Vlastně dvě. Ta první je, abyste začali vybírat peníze. A ta druhá, která ale tolik nespěchá je, abyste uvažovali nad tričky. Dělá se to každý rok. Tak hezký zbytek dne.“ Rozloučila se a odešla.

Neměla jsem chuť cokoli řešit, myslet na to, co by se mělo dělat kvůli plesu. Vzala jsem Jesseho na chodbu a sedli jsme si spolu na lavičku.

Nemluvili jsme, jen jsme se drželi za ruce a byli o sebe opření hlavami.  Najednou k nám přišla Merry. Vypadala docela šťastně.

„Ahoj, můžu?“ ukazovala na místo vedle mě.

„Jo, jasně, tak co Ondra?“

„Už je vzhůru. Chvilku jsem s ním i mluvila. No a nepřišlo mi, že mluvil z cesty.“

Nechápavě jsem se na ní podívala. Ani Jesse to nechápal.

„Mluvil o rozchodu.“ Merry se dívala do země, ale i tak jsem poznala, že se usmívá.

„To z něj mluvili nějaký ty oblbovací prášky, co do něj cpou kvůli bolesti.“ Zastával se ho Jesse.

„Mě by to ale nevadilo. Ale teď se s ním nemůžu rozejít. Ne teď, když je na tom takhle.“

Chytla jsem ji za ruku, což ji přimělo se na mě podívat.

„Merry, jestli ale cítíš, že by to mělo být jinak, tak…“

„Jess, já nemůžu. Chápeš to?“ dívala se na mě se slzami v očích.

„Já myslím, že byste si o tom měli promluvit. My to tady těžko vyřešíme. Zvlášť na chodbě ne.“ Vložil se do toho Jesse.

Merry už skoro brečela, když začalo zvonit. Otočila se a odešla do třídy. Bylo mi jí tak líto. Já, ani Jesse nevíme, jak se cítí a co prožívá. Neodvažovala jsem se to ani odhadovat.

Když jsme vešli do třídy, byl tam ohromný hluk. Všichni něco řešili. Moje hlava na to neměla.

Tak jsem se vrátila před třídu, kde jsem čekala, až přijde učitel. Jesse tam byl se mnou.

„Myslíš, že to udělá?“ zeptal se mě a díval se upřeně do země.

„Mluvíš o Merry?“ jen souhlasně kývl. Bylo mi jasné, že se mu nechce mluvit. „No, nevím. Kdyby se něco takového stalo tobě, tak bych o tom nepřemýšlela ani chvilku.“ Řekla jsem suverénně a po pravdě.

„Ani kdybych tě o to poprosil?“ zvedl hlavu a podíval se na mě mírně smutně.

A co na to Jess? Tak to se dozvíte v příští části.
Jsem hrozně moc ráda, te se vám můj příběh líbí. :)
Mám pro vás, nebo na vás pár otázek.
1)Chtěli byste obrázky, co se týkají blížícího se plesu?
2)Jedná se také o obrázky, ale tentokráte jde o svatbu Sophie a Gavina. Byla by to asi damostatná kapitola věnovaná pouze těm obrázkům.
3)Plánuji něco na způsob druhého dílu. Víc vám zazím neřeknu, protože je ještě dost času.

Moc, moc děkuju za úplně všechno, co pro mě děláte. Od Přečtení, přes hvězdičku, až ke komentáři či sdílení. Opravdu moc to pro mě znamená. Díky tomu všemu, jste příběh dostali až na 15.místo v kategorii romance. Nyní se pobybuje kolem 20. I to je pro mě velmi dobrý výsledek, protože romancí tu je opravdu hodně.

Ještě jedno mockrát děkuji.
Vaše Cath❤ 

PS: legendární 100 část! :*