Když jsme došli domů, byla tam jen mamka, ale šla akorát do práce. Měla nějakou schůzku.

Jesse se na mě kulišácky usmál a veld mě po schodech nahoru do pokoje. Do mpho pokoje.

"Jesse, nezahrajeme si něco?" ptala jsem se a šla ke klavíru.

Najednou ně chytl zezadu za břicho a táhl mě na postel.

"Možná potom. Teď máme jinou zábavu."

Věděla jsem, o co mu jde. Povalila jsem ho do postele, takže spadl na záda, což nečekal.

Stoupla jsem si před něj a rozpustila si vlasy a pohazovala s nimi. Bylo na nqm poznat, že už mě chce u sebe.

Než mě stihl k sobě stáhnout, sundal si košili a byl jen v upnutém tílku. Bože ty jeho svaly!

Já si sundala svetřík a byla jsem v šortkách a tílku.

"Jsi krásná." a natahoval se po mě.

"To určitě." Dala jsem mu pusu a šla k počítači.

Jesse se zvedl na lokty a podíval se na mě.

"Jess, jako vážně teď chceš řešit ples?"

"Pokud mi nechceš pomáhat, nemudíš. Můžeš cvičit na koncert."
otočila jsem se k posteli, ale tam nikdo.
Najednou si položil hlavu na mé rameno. Lekla jsem se, ale hned pochopila, kdo to je.

"Ale já chci tebe. Ani klavír, ani ples."

"Já vím, ale musím jim poslat to, co jsme spolu vybrali. Zatim vymysli, co budeme hrát."

Otočila jsem se k počítači a začala hledat. Po chvilce mě Jesse otočil.

"Budeme hrát to, co složíme. A tečka."

Povzdychla jsem si. "Tak můžeš začít, já zatim pošlu těch pár barev a typů písem."

Sice neochotně, ale šel ke klavíru.

Po půl hodině toho už měl dost. Zvedl se a zavřel mi počítač.

„Tak takhle jsem si romantické odpoledne teda nepředstavoval."

Podívala jsem se nahoru, jemu do obličeje.
„Jesse, já vím, ale tohle se prostě musí vyřešit. Laura i tak bude mít zase hromadu řečí."

Na to jen souhlasně kýval hlavou.

„Tak já tě nechám, najdi všechno, co potřebuješ, já jdu domu."

Zvedl se a odcházel.

Až u dveří pokoje jsem na něj promluvila.

„Jesse, proč ses urazil? Je to i tvůj ples."

Zastavil se, ale neotočil. „Jo, ale já ho nechtěl řešit celý den. Ahoj, večer ti napíšu."

„Jesse!"

Ani se neotočil a šel dolu. Neměla jsem sílu za ním jít. Jen jsem zírala na dveře s otevřenou pusou. Co se to s ním děje?

Zatřásla jsem hlavou, ale už jsem se na to nedokázala soustředit. Nechala jsem počítač počítačem a šla jsem se dolu do obýváku dívat na něco v televizi. Zrovna tam dávali kuchařské soutěže. Vařit sice neumím, tedy ne až tak moc dobře, ale dívat se na to, jak někdo vaří, se mi líbí.

Těsně před koncem jedné soutěže přišla domů mamka.

„Ahoj zlato, jsem doma!" křikla mamka směrem nahoru.

„Ahoj mami." Řekla jsem neutrálně.
V kuchyni něco položila a šla ke mně.

„Jo aha, ty jsi tady." Rozhlížela se kolem a něco, nebo někoho hledala. „Kde je Jesse?"

„Doma." odsekla jsem.

„Proč, vy jste si něco udělali?"

„Ne. Nechci se o tom bavit."

Mamka se zvedla z křesla a stoupla si přede mě.

„Ale já jo. Co se stalo. Hm?"

Protočila jsem oči v sloup. Když máma chce, tak z kohokoli dostane všechno.

Nemělo smysl se s ní nijak dohadovat.

„Řešíme věci na ples a třídní mi to dala na triko. Ve škole jsme to řešili s Jessem, a když jsme přišli sem, tak jsem to chtěla poslat třídě, ale on chtěl asi něco jiného. No a to se mu nelíbilo."

„Řešíte ples? Není na to ještě brzy?"

„Mami, vždyť je konec dubna!"

"A ples na konci června. Máte spoustu času, hlavně klid." šla si sednout zpět. "Přinesla jsem zeleninu, uděláme si salát?"

Uděláme si salát znamenalo udělej ho ty.

Ani jsem si to neuvědomila, ale bylo už půl sedmé. A Jesse pořát nenapsal.

Ahoj. Nevím, asi se nic cážného nestalo... ale co když ten Jesseho odchod nebyl jen tak? Užívejte si léto!
Vaše Cath❤