V kavárně nebylo moc lidí. Ani venku před ní. Všichni byli někde zalezlí, anebo na koupališti.

Obsloužila nás Lavin.

„Ahoj, holky! Tak, co si dáte?"

„Ahoj Lavin. Já bych si dnes dala výjimečně latte, k tomu to mátové osvěžení a, hm, asi neporuším tradici, borůvkový koláč."

„Promiň Jess, ale borůvkový není. Ale skvělý a i na osvěžení je citronový."

„Tak dobře. Tak ten." otočila jsem se k Merry. „A co ty? Co ti mám objednat?"

„Já nic nechci. Kdyžtak později."

Vzala jsem si to ven. Merry se nakonec rozhodla, že si dá také kafe a malinovku. Část jí vypila a potom začala. Já si lokla Mátového osvěžení. Bylo moc dobré.

„Víš, jak jsme se ne přímo pohádali, ale nepohodli, když jsem ho žádala o to, aby byl ochotnější v tom výběru?"

„Jo, pamatuju. Byl dost nepříjemný."

„Přesně tak. Jak odešel, tak šel domů. Půjčil si od táty auto a..." nedořekla to. Rozbrečela se.

„Měl nehodu? Je mrtvý?"

Vylezlo ze mě, i když to asi nebylo příliš na místě.

Merry zase jen kývla.

„Co? Prosím, mluv se mnou. Co se mu stalo?"

Chvíli to trvalo, než ze sebe dostala slovo. Nechtěla jsem se hned ptát, co se stalo. Kdybych se jí zeptala na určitou věc, jen by kývla.

„Stala se mu nehoda," vyklopila ze sebe tak rychle a potichu, že jsem sotva poznala, že mluví. Ale nerozuměla jsem jí.

„Cože? Promiň, ale nerozuměla jsem ti, ani neslyšela."

Nadechla se a znovu vydechla. Znovu nádech a... nic. Jen se jí kutálela slza po tváři.

„Merry? Jsi v pohodě?"

Prudce se nadechla a spustila.

„Měl autonehodu. Je na tom hrozně špatně." Z hlasu jí znělo naštvání, smutek a další emoce, ale nevím jaké.

Znovu se rozbrečela. Tentokráte ale nebyla k zastavení. Po chvilce k nám přišla Lavin.

„Je všechno v pořádku?"

Merry nebyla schopná nic říct.

„Ano, je. Můžeš mi prosím ten koláč zabalit? Nemám na něj chuť a musíme něco vyřešit."

Až teď si Lavin všimla, že Merry brečí.

„Merry? Je všechno v pohodě?"

„Ne, není a nebude. Můžete mě už na chvíli nechat?" zařvala na nás.

„Já myslela, že si chceš promluvit, když jsi chtěla, abych přišla."

„Promiň. Chvíli mě nech."

Vypila jsem celou mátu a část kafe. Z ničeho nic začala Merry mluvit.

„Víš, měl nehodu. Nabouralo do něj auto."

Vykulila jsem na ní oči. Nemohla jsem věřit, co jsem slyšla.

„A co s ním je?"

„Tak já začnu od začátku. Jak odešel z toho obchodu, tak byl naštvaný. Došel domu a půjčil si tátovo auto. Ten mu ho půjčil."

„On může řídit?" Nějak jsem to moc nechápala.

„No, neměl by, ale táta mu ho půjčuje. Tentokráte ale neměl. Vůbec si nevšiml, jak je rozrušený. Asi ho ani neviděl."

„Jak to víš?"

„Mluvila jsem s jeho mámou."

Ahoj! Omlouvám se, že je dnes kapitola o chlup kratší, ale chci vás ještě trošku napnout. A také je dřív, protože budu bez internetu a vrátím se až v pátek. Teď o prázdninách budou kapitoly bez písniček, ale nebojte se, po prázdninách je přidám.
Krásné léto všem!
Vaše Cath❤