Když jsem došla nahoru, zjistila jsem nemilou věc. Jak se sakra z těch šatů sama dostanu?

„Pomůže mi někdo z těch šatů, prosím?"

Za chvilku jsem na schodech slyšela kroky. Myslela jsem si, že je to mamka.

„Mami, prosím tě, podáš mi támhle ty šaty?" otočila jsem se a tam stál Jesse a smál se.

„Co se směješ? Potřebuju pomoct."

Přišel blíž a začal mi rozvazovat šaty. Když mi je rozvázal a roztáhl, zajel mi pod nimi na břicho a dal mi pusu na záda.

„Lásko, prosím, musím se obléct."

Pustil mě a odešel dolů za mámou.

Byl to zvláštní pocit. Byli jsme si blíž, ale teď to bylo jiné.

Když jsem přišla dolů, byl tam i Flash.

„Ahoj, Jess. Viděl jsem, že jsi přišla, tak jsem se zastavil. Nevadí to?"

„Pokud ti nevadí mámě, tak mě určitě ne."

„Nechcete si něco zahrát? Třeba to, jak se to jmenuje. Je to ta hra, co jsi dostala k narozeninám. Les-los? Nebo tak nějak se jmenuje."

„Jo, Les-los. Pamatuješ si to dobře, mami."

Když jsme byli uprostřed hry, někdo mi zavolal. Byla to Merry.

„Ahoj Merry."

„Že ji všichni zdravíme." Řekla potichu mamka.

„Jess, můžeš na chvíli ven? Prosím, potřebuju s tebou mluvit." Řekla docela ubrečeně.

„Jo, asi jo. Počkej, zeptám se." Odtáhla jsem si telefon od ucha. „Mami, mohla bych na chvíli za Merry?"

„Tak ať přijde sem, bude větší zábava."

Dala jsem si telefon opět k uchu.

„Slyšelas? Prý můžeš přijít."

„Děkuju. Ale já bych ti to radši řekla venku, kdyby to šlo. Víš, jde o Ondru."

Z hlasu se jí dalo poznat, že začala brečet.

„Jo, jasně. Tak já se obleču a vyrazím."

„Děkuju. Kdyby to nebylo tak nutné, neotravovala bych tě s tím."

„Ty neotravuješ. Tak zatím." Položila jsem telefon a vrátila se ke stolu.

„Je mi to líto, ale budete to muset dohrát beze mě."

Jesse se na mě podíval. Myslím, že věděl, na co se Ondra chystá. Zvedl se a šel za mnou.

Začala jsem se převlékat, když vešel.

„Je, promiň. Nevěděl jsem, že se převlékáš."

„To nevadí. Pojď, alespoň mi pomůžeš zapnout šaty."

Přišel ke mně a zapnul mi je. Poté mě ještě objal zezadu a šeptal mi do ucha.

„To je hezké. Ale já už musím za Merry. Hele, jak jsi s Ondrou mluvil sám, co ti říkal?"

Odtáhl se a ani se na ně nepodíval.

„Promiň. Slíbil jsem mu, že nikomu nic neřeknu. Ale nic neříkal."

„Tak dobře. Jdi to s nimi dohrát. Já snad brzy dorazím."

Vzala jsem si kabelku a vyrazila dolů.

„Tak zatím. Mějte se."

„Ahoj!" řekl Flash a usmál se na mě. Pokaždé, když se potkáme, mi připadá, že si pořád nemůže zvyknout na to, že chodím s Jessem.

Když jsem otevírala dveře, uvědomila jsem si, že nemám brýle. Naštěstí jsem potřebovala jen sluneční, a ty jsem měla na chodbě na stolku u dveří.

Když jsem vešla ze dveří, už naproti na lavičce seděla Merry celá ubrečená. Hned si mě všimla a otírala si oči.

„Ahoj. Co se stalo! Merry, proč brečíš?"

Merry vstala a sotva mluvila.

„On, on..." Nemohla nic říct a rozbrečela se. Hned jsem ji objala.

„Merry, co se stalo? Něco s Ondrou?" Nic neřekla, jen zakývala souhlasně hlavou.

„Nechceš jít do Loly? Že bychom si něco daly a ty mi všecko pomalu řekla?"

Znovu jen souhlasně kývla.

Celou cestu mi neřekla ani slovo. 

Ahoj, tak co? Máte už ten papír?
Přeji vám krásné léto,pokud možno bez úrazů. Během prázdnin snad budu vydávat tak, jako teď- 2x týdně, ale nic neslibuji, protože nebudu doma.
Takže krásné léto!
Vaše Cath❤