Kluci se na nás dívali a také si o něčem povídali.

„Tak jdeme? Tady už snad něco bude. Merry říkala, že to není daleko. Tak pojďte, lenoši."

Jesse se mě přiběhl a chytl mě za ruku.

„Povedeš nás?"

„Oni povedou mě a já tebe."

Otočila jsem se čelem k Jessemu a dala mu pusu.

Ondra došel k Merry, ale ani ji nechytl za ruku. Bylo to zvláštní. Celou dobu šli vedle sebe. Mě Jesse pořád něco říkal, šeptal a blbnul.

„Tak, jsme tady." Oznámila Merry.

Ondra si sedl na zídku. „Já tu počkám, pokud to nebude vadit."

Merry byla smutná. Ondra si toho ale ani nevšiml. Strčila jsem do Jesseho, aby něco řekl Ondrovi. Ten to ale nepochopil, tak jsem si ho vzala kousek stranou.

„Jesse, to sis toho nevšiml?"

„Čeho jsem si měl všimnout?"

„No přece Ondry, jak se k Merry chová. Jako by byla někdo úplně cizí."

„Jess, já bych to radši moc neřešil. Nevíme, co se třeba stalo."

Podezíravě jsem se na něj zadívala. „Ty mi něco tajíš."

„Ne, netajím. Jen se mi Ondra s něčím svěřil. Ale nesmím to nikomu říct. Slíbil jsem mu to. Mám jít s tebou a pokusit se ho přesvědčit, nebo tu mám zůstat s ním?"

„To je na tobě. Když se rozhodneš zůstat s Ondrou, tak tě budu bombardovat fotkami. Ale kdybychom na něco narazily, tak přijdete, žejo?"

Přitáhl mě k sobě a dal mi pusu a zmáčkl mi zadek.

Vrátili jsme se k Ondrovi a Merry.

„Tak co, zůstanete tady?" Merry se podívala na Ondru. Ten už si vůbec ničeho nevšímal. Jen koukal do mobilu."

„Asi ano. My už jsme domluvení, že?" Jesse na mě mrkl a usmál se na mě. Také jsem se na něj usmála.

Merry byla smutná. Vzala jsem ji kolem ramen. 

Když jsme vešli do toho obchůdku, nevěděla jsem, kam se dříve podívat. Všude šaty a všechny krásné. Jako první mě do očí praštila žlutá.

„Hele, Merry. Tady je barev. A těch odstínů. Chceš radši žluté, nebo oranžové?"

„Uvidím. Tak jdeme."

Když jsme došli ke žlutým, uviděla jsem nádherné meruňkové a sukně šla přes žlutou až do bílé.

„Áaaa. Merry, podívej. Ty jsou nádherné. Líbí se ti?"

Merry neměla slov. Stála tam s otevřenou pusou a téměř jí tekly slzy. Podala jsem jí je.

„Jsou krásné, ale bohužel 36. To mi bude malé. Já mám 38-40."

„To je škoda."

Šla jsem se podívat, kde mají modré šaty. Nikde jsem ani jedny neviděla, a tak jsem se šla zeptat paní prodavačky.

„Dobrý den. Prosím vás, vy tu nemáte žádné modré šaty?"

„Je mi líto. Toto už je pouze výprodej. Ale o patro víš, máme novou kolekci."

Otočila jsem se na Merry a než jsem jí stihla cokoli říct, začala ona sama.

„Půjdeme se podívat tedy nahoru. Děkujeme mockrát."

Prodavačka měla pravdu. Jakmile jsme vešly, nevěděli jsme kam se dřív dívat. Bylo to tam jak v profesionálním salónu. Každá jsme šly ke své barvě. Tolik šatů od jedné barvy jsem v životě neviděla.

„Dobrý den, mohu vám poradit?" zeptala se asistentka Lilly, která mohla být tak o pět let starší, než já.

„Dobrý den. Ano, to by bylo hezké. Potřebuji tyrkysovo růžové šaty s tím, že té růžové tam moc nebude."

Lilly se na chvíli zamyslela. „Myslím, že tu nějaké takové máme. Zatím se posaďte a prohlédněte si katalog."

Dovedla mě ke stolku s křesílkem a do ruky mi dala katalog s šaty.

„Říkala jste tyrkysové s trochou růžové?"

„Ano, přesně tak."

„Tento katalog je plný modrých šatů. Tak si je prohlédněte a já se zatím půjdu podívat do skladu. Tady máte telefon. Kdybyste si vybrala, dokud nepřijdu, zavolejte mi. Stačí zmáčknout jedničku a řekněte mi katalogové číslo. Já vám je donesu."

„Dobře. Ale já nevím velikost."

„To nevadí. Myslím, že máte tak osm, možná šest. Jste krásně hubená. Tak vybírejte."

V tom přišla Merry, celá zoufalá.

„Jess, já to balím. Je tady toho tolik. Nevím, kam se podívat dřív."

Lilly zamávala k pokladně, aby přišla její kolegyně. To neochotně přišla.

„Dobrej, můžu vám poradit?"

„Ano. Máte tu nějaké meruňkové šaty, kde by byla i žlutá?"

Prodavačka se zamyslela. „To já nevim. Zkoušela jste se podívat do katalogu?"

„Stell! Já se slečen ujmu. Děkuju."

Stell odešla a znovu si zapnula telefon.

„Omlouvám se. Stell je naše praktikantka. Moc se na toto povolání nehodí. Jakou barvu hledáte vy? Nebo nehledáte určitou barvu?"

„Oranžovo žluté. Vím, že je to zvláštní kombinace, ale co mám dělat."

„Naopak. Je to pěkné. Mohu vám podat katalog s oranžovou? Vaše kamarádka vám vysvětlí, jak na to. Nechci být moc troufalá, ale mohla bych vám nějaké šaty vybrat sama. Samozřejmě, že si jich můžete vybrat, kolik chcete.

„Dobře. Můžete. To nevadí."

„Kdyby něco, volejte."

Lilly odešla a my s Merry jsme si začaly prohlížet. Po chvilce začala Merry mluvit.

Ahoj! Tak se léto blíží a nejen ve skutečnosti. 

V příběhu jsme v 21.dubnu. Přáli byste si něco, co nebylo v příběhu? Zeptat se na něco ohledně postav, obsahu, nebo čehokoli? Pište a já velmi ráda odpovím, nebo se pokusím doplnit.

Moc děkuji za všechno, co děláte. Od komentářů tady, hvězdiček, přečtení, tak i krásné komentáře ve skupině na fb. Pokud chcete, sdílejte dál, budu jedině ráda.

Vaše milující Cath❤