V pondělí mě čekali první přijímačky. Nebyla jsem nijak nervózní, jelikož bych asi raději šla hudební. Ale i tak se budu snažit.

Do školy jsem šla s Jessem, ale neřekli jsme ani slovo. Až před školou mi dal pusu.

„Hodně štěstí." Řekl docela chladně.

„Děkuju, tobě taky."

Víc jsme ani nestihli říct a už nás vedli do tříd.

Jako první jsme měli malbu. Vyndala jsem si všechno potřebné a čekala, až na mě přijde řada v losování tématu.

„Jessika Stevensová."

Vstala jsem a šla ke katedře. Ponořila jsem ruku do sáčku a vytáhla téma.

„Téma: Život s láskou k hudbě."

Wow, tak to je super téma. Stejné téma jsem měla i na malbu.

Na konec přišlo to nejlepší, ale zároveň nejhorší. Volné téma s volným stylem, takže můžu dělat cokoli jakkoli.

Seděla jsem nad tím asi pět minut, až mi najednou hlavou proletěl nápad. Nakreslím naši školu. Teda ne budovu, ale to, jak jsme ji vymalovali.

Když jsme byli hotovi, bylo kolem čtyř hodin (mezi tím jsme měli volno na jídlo, ale komu by se chtělo jíst)nás pustili domů. Byla jsem hrozně ráda, protože jsem toho měla dost a i moje ruce.

Když jsem došla domu, tak se na mě vrhli táta s mámou. Všechno jsem jim musela říct, abych mohla jít spát. Sice nebylo tak pozdě, ale hrozně mě ty přijímačky unavily.

Druhý den jsem si chtěla s Jessem ve škole popovídat o tom, jak to zvládl, ale nebyl ve škole.

Během první hodiny mi od něj přišla zpráva.

Nebylo mi dobre, tak jsem radsi zustal doma,

abych mohl zitra jit. Pa.

Ach jo. To zas bude den.

Měla jsem pravdu. Den se vlekl jako šnek a já byla ráda, že jsem se konečně dostala domu.

Sedla jsem si ke klavíru a přehrála si přednes. Nesoustředila jsem se na to, takže jsem dělala chyby.

„Jess?" zavolala na mě mamka.

„Ano, mami?"

Přišla ke mně do pokoje a sedla si na postel.

„Jak to zítra vidíš? Chceš odvést?"

Otočila jsem se na ni. „Máš čas?"

Usmála se na mě. „Na tebe přece vždycky. Tak teda ráno? V kolik tam máte být?"

„Dobře. Myslím, že v půl osmé."

Na chvilku se odmlčela a přemýšlela. „Tak to tak v sedm vyrazíme."

Vstala a už chtěla odejít, když v tom mě něco napadlo.

„Mamí?"

„Ano?" zastavila se a otočila ke mně.

„Nemohly bychom se ještě po cestě stavit pro Jesseho a Annie?"

„Době, to není problém. Jen se domluvte na čase. Jo a už moc necvič, ať si to nepřehraješ. Radši se podívej na nějaký film, odpočiň si. Za hodinu bude večeře." Dořekla a odešla.

Chtěla jsem se ještě vrátit ke klavíru, ale sáhla jsem na špatnou klávesu a znělo to příšerně. A tak jsem se na to vykašlala.

„Jess, vstávej, je večeře. Najíš se a půjdeš zase spát."

Zmateně jsem otevřela oči a rozespale řekla: „To už je ráno?"

„Ne, je večer."

Vylezla jsem z postele a nějak se dostala do kuchyně.

Po večeři, ze které jsem moc nesnědla, jsem si šla připravit oblečení na zítra.

Nakonec jsem zvolila bílou košili a černou sukni s černými podkolenkami a botami s páskem vepředu na podpatku.

Položila jsem si to na křeslo vedle dveří a šla se umýt.

Dnes jsem si dala jen rychlou sprchu a vlezla do teplého pyžama.

PS: písnička- skladba v médiích je Od C. Debussyho- představitel impresionismu (název vychází z obrazu Claude Moneta, na kterémbyl západ slunce nad přístavem) tak proto k výtvarným přijímačkám tato skladba.

Jinak nám, nebo spíš většině z vás, začíná obsobí učení a připravy na závěrečné testy. Tak vám přeji hodně štěstí, zvládnete to!

Budu ráda, když mi zůstanete věrni i nadále. Budu se snažit vydávat stále a co nejčastěji, ale blížím se do místa, kde mi končí předepsané části.

Tak se mějte krásně. Snad se vám to líbilo. :)

Vaše Cath❤