Ještě než jsem po vyučování šla za třídní, došla jsem si na oběd. Jesse dnes ještě nebyl ve škole, takže jsem hned po obědě šla za třídní s plánem, že to tam rychle vyřídím a půjdu za Jessem, ale opak byl pravdou. Když jsem vešla do kabinetu, seděla tam Laura a brečela.

„Za to všechno může ona! Je příšerná!"

Křičela na mě a řítila se směrem ke mně. Naštěstí třídní v čas zakročila.

„Lauro, ovládej se. Tak si třída vybrala Jess, a ne tebe. Pokud se toto bude opakovat, dostaneš poznámku. A teď běž. Potřebuji s Jess mluvit mezi čtyřma očima."

Když mě Laura míjela mezi dveřmi, vypadalo to, že mě chce zabít.

„Jess, prosím, pojď dovnitř, zavři dveře a posaď se."

Udělala jsem všechno, co mi řekla. Když jsem dosedala, tak spustila.

„Jess nepřijde ti to trochu zbytečné? Takhle na konec roku se hádat jen kvůli losování?"

„Ano. A také celé třídě, ale když mě Laura nařkla z toho, že vám podlézám, tak jsem se nenechala a třída se mě zastala."

„Laura? Tomu se mi nechce věřit. Ale to teď nechme stranou. Máš ty návrhy na barvy?"

„Ano mám. Kvůli nim se to celé stalo. Nebudu vám říkat všechno, co se stalo. Je to na dlouho. Ale shodli jsme se na tyrkysové a světle růžové. Můžu se vás na něco zeptat?"

„Ano, ptej se."

„ K čemu jsou vůbec návrhy, když budeme losovat?"

„Pan ředitel nechtěl, abychom vám to říkali, ale když už se ptáš. Mělo by to ulehčit hledání barev. Když vy jste navrhli tyrkysovou a jiná třída by si ji nevybrala, tak ji máte vy. V opačném případě se budou barvy losovat."

„Takže kdyby ji nikdo neměl, máme ji my, ale kdyby si ji někdo vybral, budou o ni losovat ti, co ji chtěli?"

„Ano, přesně tak. Zítra ráno se tu u mě zastav, a já ti řeknu výsledek."

„Dobře. Můžu už jít? Chtěla jsem zajít za Jessem a zeptat se ho, jak se má."

„Ano je to všechno. Tak běž a pozdravuj ho. Ahoj Jess."

„Na shledanou."

Když jsem vyšla před školu, nikdo už tam nebyl. Tak jsem šla směrem k Jessemu. Dole jsem zazvonila. Ozvala se Jesseho mamka Mell.

„Ano? Kdo je?"

„Dobrý den, paní Astinsová. Tady Jess. Můžu za Jessem?"

„Už tu jednu návštěvu má. Ale tak pojď."

Když jsem vyjela nahoru, mezi dveřmi na mě už čekala Mell. Pozvala mě dál. Chtěla mě před něčím varovat. Pochopila jsem, že už to nestihla. Už mezi dveřmi jsem poznala Lauřin hlas. Něco Jessemu vyprávěla a ten se kupodivu smál.

„... a potom se smála celá třída."

„Ahoj." snažila jsem se říct to co nejklidněji.

„Nazdar, Jessiko. Vyprávěla jsem Jessekovi o dnešku, jak ses ztrapnila a o všem ostatním. Jesse se mohl umlátit smíchy."

Jen jsem stála mezi dveřmi a dívala se na ně. Laura uhodila na moje citlivé místo.

„Tak se tu bavte dál. Já zase půjdu."

Jesse si všiml, že jsem opravdu odhodlaná odejít. Poznala jsem, že se pokouší něco vymyslet.

„Ne prosím, Jess, nechoď."

V tom se rozkašlal, až ze sebe málem vykašlal plíce. Nevím, zda tohle bylo to, co vymýšlel, ale zapůsobilo to hlavně na Mell.

„Holky, prosím už jděte. Jessemu ještě není moc dobře, jak vidíte. Lauro, těšilo mě. Jess nezlob se, ale i ty radši jdi."

Jesseho kašel najednou přešel.

„Mami prosím. Jess tu nech. Vždyť teď přišla." tentokrát se rozkašlal doopravdy.

„Dobře. Jess, prosím, uvařila bys Jessemu ten čaj, co jsi mu přinesla? Moc mu chutná a pomáhá mu. Kde jsou čaje a ostatní věci víš. Pojď, Lauro, vyprovodím tě."

Zahlédla jsem Lauru mezi dveřmi. Ta směrem ke mě udělala gesto, kterým mi chtěla naznačit, že mě chce zničit.

Ahoj, tak je tu další kapitola. Snad se líbí.
Zatím se mi nikdo neozval, že by se chtěl zůčastnit soutěže. Slobila jsem, že v dnešní kapirole řeknu, jaká bude cena.
Takže. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a ten, kdo by vyhrál, dostane (pošlu mu to poštou, nebo osobně předám) RUČNĚ NAPSANÝ TENTO PŘÍBĚH, nebo kdyby nechtěl ručně, můžu ho vytisknout. A k tomu nějaká dobrůtka ;)
Jestli někdo uvažuje, že se zůčastní, tak mi napiště, abych věděla, jestli má smysl už začít přepisovat :)
Děkuju, mám vás ráda.

Vaše Cath❤