Vyšla jsem na chodbu a sedla si ke stolku. Johny tam měl počítač.

"Johny?"

"Hm?"

Najednou jsem nevěděla, co mu říct. Seděl u počítače a byl do něj zahleděný.

"Na čem pracuješ?

Nevnímal mě. Až po chvíli mu asi došlo, že jsem mluvila.

"Cože? Promiň, musím něco dodělat, než to zapomenu."

Ještě párkrát ťukl do klávesnice a zvedl hlavu.

"Tak jo. Mám to. Co jsi říkala?"

Vzdychla jsem. Najednou mi bylo všechno, co se jeho týká jedno.

Zvědavě na mě vykulil oči, a když jsem nějakou dobu neodpovídala, vrátil se k práci.

"No, nejdřív bych ráda věděla, co ti bylo. Vždyť jsem tě naposledy viděla, když tě odváželi v bezvědomí." začala jsem potichu, ale všiml si toho a zvedl hlavu.

Upřímně mě to zajímalo jen na půl. Téměř jsem to věděla, ale i tak.

"Měl jsem otřes mozku a pár pohmožděnin. A zlomený žebra." nadechl se a bylo poznat, že ho to bolí. "Ale už je to dobrý. Teda já sem už v pohodě." polkl a zadíval se mi do očí. "A co ty a Jesse? Je to pořád tak špatný, jako posledně?"

Vůbec mi nedošlo, že to Johny ještě neví.

"Ne, už je to v pohodě. Je nemocný. Kvůli mně si lehl do sněhu a nebyl moc oblečený. Prý je to jeho forma trestu. Takže je v nemocnici."

"Takže, jste zase spolu?"

Na očích jsem mu viděla, že posmutněl. Bylo mu to líto.

"Ano, jsme." najednou mi bylo hrozně. On mě chtěl zachránit, všechno Jessemu vysvětlit, odnesl to za mě a já to tady na něj tak vychrlím.

Už sklápěl oči a asi by začal pracovat na něčem na počítači, ale nedalo mi to.

"Johny, promiň."

Prudce zvedl hlavu a nechápavě se na mě podíval.

"Kvůli mně si byl v nemocnici a já..." položil mi prst na pusu.

"Ššš. To už nech být. Nemusíš se omlouvat za svoje city."

Bylo mi divně. Nechtěla jsem, aby náš rozhovor skončil zrovna takovým tématem. Než jsem se na něj podívala, přejela jsem očima počítač.

"Na čem jsi pracoval?"

Zaklapl počítač a opřel se o něj.

"Na ničem."

Podívala jsem se na něj, jako bych chtěla říct: Tak určitě.

"No dobře. Něco jsem zkoušel. Chtěl jsem něco napsat, ale moc to nešlo. Začal jsem už doma, ale nějak se mi přetrhla nit a já už na nic nemůžu přijít."

Vytřeštila jsem na něj oči. "Cože? Ty skládáš?" Ze svého hlasu jsem cítila podtón ne hutnosti. "Promiň, nemyslím to nijak zle, jen mě to překvapilo. Nečekala jsem to."

Posmutněl a uklidil si počítač do tašky. Najednou mu na telefon přišla zpráva. Bylo zajímavé sledovat jeho výraz. Ze smutného přes usměvavého až do smíchu. Byla jsem ráda, že se směje. Nebylo to často, kdy jsem slyšela jeho smích.

Chtěla jsem mu něco říct, ale otevřely se dveře a v nich usměvavá Tristy. Když si ji Johny všiml, natáhl se ke mně a pošeptal mi: "To je stvoření samotného satana. Dávej si na ní pozor."

Jak to dořekl, oba jsme se tomu zasmáli.

"Je to super! Musíš se to naučit!" křičela na mě malá zlatovláska.

"Tris, nekřič. A na Jess už vůbec." na chvíli se odmlčel a potom pokračoval. "Tak jdeme domu?"

Chvíli přemýšlela a nakonec z ní vypadlo: "Ještě chvíli, chtěla bych si to zahrát s ní."

"Hele, má jméno. Navíc musíme domu, máma mi už psala, kdy jsme. Tak se sbal, rozluč a jdeme."

Od té doby se už na mě nepodíval.

"Ale já si to chci zkusit. Prosím." dožadovala se Tristy.

"Notak, dovol jí to. Sice to vůbec neumím, ale co." mrkla jsem na něj a potom jsme se na sebe usmáli. Teda já na něj.

"Fajn, přehlasovaly ste mě, baby jedny. Ale maximálně deset minut."

Tristy byla nadšená. Vletěla zpět do třídy a jí za ní pomalu šla. Mezi dveřmi jsem se ještě podívala na Johnyho. Seděl s telefonem v ruce a usmíval se.

"Tak se měj." snažila jsem se s ním rozloučit. Neodpověděl mi. Byl příliš zabraný do činnosti.

Ve třídě už čekala zlatovláska u klavíru.

I když jsem to neuměla, kousek jsem dala z listu. Nebylo to zase tak těžké. Hraji spodní část.

Ahoj. Tak jsem konečně dopsala kapitolu. Bylo to hodně náročné, protože mě zlobí klávesnice a taky nebyl čas ani nápad. Tak snad se alespoň trochu líbí. Jestli je něco, co byste rádi slyšeli, nebo chcete upřesnit, tak se směle ptejte.

Pro JonMra. Díky za inspiraci a možnost o tom psát. Ty víš, proč a za co.

Moc děkuju za podporu. Jste skvělí čtenáři.

Vaše Cath❤