Probudila jsem až v neděli ráno u sebe v posteli. Cítila jsem se prázdně. Velmi prázdně. Jako by celý můj dosavadní život skončil.

Někdo zaklepal na dveře.

"Jessinko, spíš ještě?" byla to mamka.

"Ne, pojď, dal."

Sedla jsem si na postel a dívala se z okna.

"Jess, co se stalo?" sedla si ke mně na postel a hladila mě po ruce.

"Mami, prosím. Nechci o tom mluvit."

"Ale já jo. Řekni mi, co tě trápí."

Nadechla jsem se a cítila, jak mi po tváři teče slza.

"Rozešel se se mnou. Ani mi neřekl proč. A potom se popral s Johnym a ten skončil v nemocnici."

Máma na mě nevěřícně koukala.

"Cože?"

Otočila jsem k ní hlavu. "Jo. Mami, necháš mě prosím o samotě? Nemám na nic a nikoho náladu."

"Jo, jasně. Prospi se a bude ti líp. Zatím můžu zavolat do nemocnice. Co ty na to?"

"Dobře." pousmála jsem se na ní a potom se zavrtala do peřiny a snažila se usnout.

Nešlo mi to. Bylo moc světla a velké ticho. Když jsem si vzpomněla na Johnyho, chtělo se mi brečet.

A tak jsem zavolala do nemocnice, kam ho odvezli. Mamka sice říkala, že tam zavolá, ale já budu radši, když tu zprávu uslyším sama.

Po delší době vyzvánění to někdo vzal.

"Nemocnice Lanoberd, recepce, co pro vás mohu udělat?"

"Dobrý den. Včera k vám, vlastně dnes ráno k vám přivezli mého kamaráda. Měl podezření na otřes mozku. Jmenuje se Johny More. Mohla byste mi prosím říct, jestli je alespoň rámcově v pořádku? Vím, že mi víc nemůžete říct."

"Pan More je již z nejhoršího venku. Ale noc byla velmi krušná. Víc vám bohužel nemohu říct. Vyřiďte jeho rodičům, kde je a aby co nejdříve přijeli. Nenašli jsme u něj nic jiného, než průkaz pojišťovny."

"Dobře. Děkuji moc alespoň za tuto zprávu. Kdyby se probudil, pozdravujte ho, prosím, od Jess. Když na to budete mít čas a vzpomenete si."

"Dobře. Neshledanou."

"Nashledanou." položila jsem to a oddychla si.

'Aspoň, že je mimo ohrožení života. To bych si nikdy neopustila.'

Až teď jsem si všimla, že mám nějaký nepřijatý hovor a pár SMS.

Zmeškaný hovor byl od Katie. Také všechny, až na jednu SMS byla od ní.

Ahoj, kde si? Co se to deje? Nicemu nerozumim.

Az budes moct, tak zavolej.

Nechtělo se mi jí volat, tak jsem jí jen napsala.

Ahoj. Odjela jsem v noci domu. Nemohla jsem

to tam uz vydrzet. Promin, ze jsem ti to nerekla.

Čekala jsem, že ta poslední bude od Jesseho. Šeredně jsem se spletla. Bylo to od Krise. Sháněl Johnyho.

Odepsala jsem mu, že je v nemocnici.

Tím moje veškeré snažení a dnešní sociální chvilka skončila. Vypnula jsem vyzvánění i vibrace a zalezla pod peřinu, kde jsem po chvilce usnula.

Probudila jsem se, když dole někdo zvonil. Zůstala jsem schovaná pod peřinou a doufala, že nikdo nejde za mnou.

"Jess, spíš?"

Zabručela jsem.

"Je tu Merry. Můžu jí k tobě pustit?"

Znovu jsem jen zabručela.

Někdo vešel a sedl si ke mně na postel.

"Jess? Jsi v pořádku?" hladila mě a stáhla mi peřinu z hlavy. "Ty jsi brečela?"

Asi to na mě bylo hodně vidět, takže jsem ani nic neskrývala.

"Jo a jo. Promiň, nechci o tom mluvit."

"Já to chápu. Nevím, jestli se to teď úplně hodí, ale mám docela dobrou zprávu."

Zvedla jsem se a čekala, co mi řekne za novinku. "Tak povídej. Co máš za zprávu?"

Ahojky! Tak je tu další kapitola. Ano, opět končí trochu zvláštně.

Co myslíte, že bude ta novinka?

Moc děkuji za všechny zobrazení, hvězdičky i komentáře.

Vaše Cath❤