"Tak co, myslíš, že mám pokračovat?" slyšela jsem jako by to říkal někde v dálce. Já byla myšlenkami ale úplně jinde.

"Cože? Promiň, zamyslela jsem se."

"Jo, v pohodě. Tak co, mám v tom pokračovat?"

"V čem?" byla jsem jak omámená.

"S tím skládáním, přece."

Skládání... proč se mě na to ptá? Nechápala jsem to. Najednou jsem si všimla, že mám v ruce sluchátka. Ale moje rozhodně nebyla.

V tom mi svitlo.

"Jo, už vím! Jo, pokračuj, je to super. Promiň, nemůžu se soustředit. Hele to... běž dál sám, pokud chceš. Já... já se musím vrátit." otočila jsem se a běžela směrem k chatě.

Když jsem tam doběhla, všude bylo ticho a tma. Nebyla jsem si jistá, že to byl Jesse. Ale co když ano?

Prošla jsem celou chatu, ale nikde jsem ho neviděla. Napadlo mě, jestli není někde venku. Tak jsem znovu vyšla ven a šla se podívat po okolí.

Mezi dveřmi jsem narazila opět na Johnyho. Chtěla jsem kolem něj projít, ale nějak jsme se neshodli, kdo uhne na jakou stranu.

"Promiň."

"To je v pohodě. Hele, neviděl jsi Jesseho?"

Bylo na něm vidět, že by chtěl už radši dovnitř.

"Ne, neviděl. Není uvnitř?"

"Tam jsem byla a nikde jsem ho neviděla."

Najednou se za mnou otevřely dveře. Když jsem se ohlédla, stál tam Jesse.

"Ahoj! Zrovna jsme tě hledali."

"Jo to vám tak věřím." díval se z jednoho na druhého.

Prošel mezi námi a vydal se do sněhu. Chtěla jsem jít za ním, ale Johny mě chytl za ruku.

"Děkuju za názor a..."

Nakláněl se ke mně, jako by mi chtěl dát pusu, když v tom se otevřely dveře.

Prudce jsem otočila hlavu, až mi křuplo v krku. Kdo jiný tam mohl být, než Jesse.

"Pardon, jen se protáhnu a nebudu vás rušit."

"Jesse, prosím tě, o nic nejde." snažila jsem se ho chytit za ruku, ale vyškubl se mi. Tak jsem mu to alespoň vysvětlit, ale marně. Nenechal si nic říct. Jen šel dolu ze svahu.

Chtěla jsem jít za ním, ale Johny mě chytl za ruku. Zamračila jsem se na ruku a potom na něj. Hned pochopil, že nechci a pustil mě.

Konečně jsem se mohla vydat za Jessem. Jenže kudy. Bez dlouhého rozmýšlení jsem se vydala rovně dolu z kopce. Třeba tam na něj někde narazím.

Asi po deseti minutách mrznutí a hledání jsem ho našla na konci vleku.

"Jesse, tady jsi! Nemohla jsem tě najít."

"Super, tak si mě našla a můžeš zase jít." odsekl mě jedovatě.

"Jesse, co jsem udělala?" přisedla jsem si k němu do sněhu.

Otočil ke mně hlavu s tím, že mi chtěl něco říct, ale potom jen mávl rukou a začal se zvedat.

"Sakra Jesse, mluv se mnou! Co jsem udělala, že jsi takový, takový..."

"No, jaký? Jaký podle tebe jsem, hm? Sexy? Divný? Asi ne tak dobrý, jako on, co?"

"Jesse?" Vůbec jsem ho nepoznávala.

"Nemysli si, já jsem to poznal." na chvíli se zastavil a potom se plácl do čela. "Aha, tak proto byla ta párty, když jsem měl práci. Chtěla sis s ním užít."

"Jesse, to není pravda." řekla jsem už se slzami v očích.

"Aspoň mi nelži. Všiml jsem si toho už tehdy u tebe a teď tady. Prostě bude to pro všechny nejlepší, když my dva půjdeme od sebe."

Jak to dořekl, cítila jsem, jak se mi hrnou do očí slzy a následně i ven z nich.

"Jesse, to ne. Prosím!" už jsem jen kňučela.

"Prostě je konec. Pochop to." Byl tak sebejistý a ani náznakem smutný.

Aby toho nebylo málo, přišel Johny.

"Hej, ste to vy? Jo, ste to vy. Super, už jsem myslel, že vás nenajdu. Jess, ty brečíš?"

Jen jsem nesouhlasně kývla hlavou. Jenže si ke mně dřepl a zvedl mi hlavu. Rázem se mu naskytl pohled do mých ubrečených očí.

Jesse se sebral a šel pomalu dolu do školy.

"Hej, cos jí proved?" křikl za ním, ale Jesse se ani neotočil. Šel dál.

Johny se za ním rozeběhl, až se mi oba ve tmě ztratili z dohledu. Nastalo hrobové ticho a ve mně obrovská prázdnota. Proč se se mnou rozešel, co jsem mu udělala?

Z přemítání mě najednou vytáhl nějaký zvláštní hluk, který vycházel ze směru, kam šli kluci.

Ahojky! Tak je tu konečně další část. Myslím, že dosud nejsmutnější.

Doufám, že mi nemáte za zlé, že se rozešli. Myslíte, že by se měli dát zase dohromady? A pokud ano, kdo by měl udělat první krok?

Doufám, že jste si užili jak Vánoce, tak oslavy nového roku a vkročili do něj pravou nohou.

Moc se omlouvám, že nepřidávám častěji, ale jsem ráda, že to zvládám alespoň jednou týdně.

❕❕Přináším novinku. Pokud to půjde dobře, tak by tento příběh od 14.1. vycházel pod jménem "Seznámeni hudbou". Budu předělávat pár prvních kapitol, tak kdyby jste měli zájem si to znovu přečíst, můžete. Na pozdější vývoj příběhu to nebude mít žádný vliv.❕❕

Moc vám děkuju za všechno, co pro mě a můj příběh děláte. Ať už ho pouze čtete, dáváte mu hvězdičky, nebo komentáře tady, nebo i ve skupině na fb. Moc to pro mě znamená.

Pokud máte nějaké poznámky, ať už pozitivní, či negativní, napište mi je. Budu jedině ráda.

Ještě jednou mohokrát děkuju.😘

Vaše Cath❤