Od doby, co jsme se vrátili z lyžáku, jsem ještě s Jessem nemluvila, ani si s ním nepsala. Když jsem se s ním chtěla rozloučit, tak už byl pryč. Ani nenapsal.

"Jess? Tak pojď k tabuli." řekla učitelka docela naštvaně.

"Cože? Omlouvám se."

Měli jsme zrovna přírodopis a já byla myšlenkami úplně někde jinde.

"Nedáváš pozor, jsi roztěkaná a nejsi tu s námi. Takže, pojď k tabuli, nebo dostaneš hned pětku."

Šla jsem, i když jsem vůbec nevěděla, o co jde. Naštěstí to nebylo nic těžkého.

Celý den byl pro mě jako v mlze. Jesse nebyl ve škole, takže na jednu stranu to bylo dobře, ale zase na druhou se mi po něm hrozně moc stýská.

Když jsem se blížila k domu, čekala před ním Annie.

"Ahoj, co tady děláš?"

"Ahoj, Jess. Dnes mám trénink, tak jsem se chtěla zeptat, jestli by ses nechtěla jít podívat." hned mě objala a čekala, co jí řeknu.

"Já nevím. Rodiče o tom neví. Navíc bych tam překážela. Vím, jaké jsou ty tréninky."

"Prosím, pojď. Určitě tě to zase chytne."

Přemlouvala mě asi ještě minutu, dokud jsem nepovolila. Napsala jsem mámě na lísteček vzkaz:

"Ahoj mami! Annie mě přemluvila, abych se s ní šla podívat na trénink baletu. Přijdu po zkoušce. Ahoj, Jess!"

Vzala jsem si tašku, hodila do ní upnuté tričko a legíny a vyrazila.

Jejich trenérka je sympatická. Hubená černovlasá žena, kolem pět a dvaceti let.

"Ahoj, holky. Převlečte se a půjdeme se rozehřát."

"Dobrý den. Nevadí, že se dnes přišla podívat moje kamarádka?"

Trenérka po mě hodila pohledem, což bylo trochu nepříjemné.

"Ahoj. Umíš se hýbat? Dělala jsi někdy něco podobného?" hned se začala ptát mě, což jsem nečekala.

"Dobrý den. Ano, kdysi jsem také chodila. Ale musela jsem přestat."

"Dobře. Chceš se jen dívat, nebo se i přidat?"

"Já bych se mohla přidat?"

"Ano, proč by ne." začala si mě prohlížet, což nebylo nejpříjemnější. "Postavu na to máš. Máš s sebou něco na převlečení? Annie, proč se nepřevlékáš."

"Ano, mám. Tak já se převléknu a přijdu."

An na mě čekala v šatně ještě s jednou holkou. Mohla být v našem věku.

"Ahoj, já jsem Katy." představila se mi malá zrzka s copánky.

"Ahoj, já Jess." řekla jsem rychle a dál se převlékala. Už jsem úplně zapomněla, jaké je to si učesat vlasy do drdolu.

Když jsem vešla do tělocvičny, nemohla jsem uvěřit svým očím. Obrovská místnost se zrcadly (možná mi to přišlo díky těm zrcadlům), kde jsem měla hodiny jako malá.

"Tak, holky. Rozehřát a jdeme na to." přišla ke mně a představila se mi. "Ahoj, jsem Raomi. Zahřej se, ať můžeme začít."

Po půl hodině už všechny pracovaly samostatně, tak ke mě Roami přišla.

"Tu nohu výš. Drž! Jessiko, propni tu nohu. Zatáhni břicho!" řičela na mě celou dobu.

Poté si stouply k tyčím a ukázali mi, co všechno umí. Poté měly každá krátké sólo, což mě velmi bavilo. Každá měla jiné téma. Annie měla hravost a Katy dětství. Měly to krásně připravené.

Po hodině jsem toho měla dost, ale naštěstí už trénink skončil.

"Tak jak se ti to líbilo?" ptala se mě Katy.

"Abych řekla pravdu, už na to nejsem zvyklá. A asi se mi ani nechce zvykat."

"Proč? Vždyť je to tu super."

"Katy, to ti přijde, protože sem chodíš často. Ale já tu jsem poprvé. Taky Roami mi moc nesedla. Bude lepší, když zůstanu u klavíru."

Převlékaly jsme se a povídaly si úplně o všem možném. Nakonec jsme šly do jedné malé kavárničky, která byla nedaleko.

Úplně jsem zapomněla na čas, takže jsem měla nepřijatý hovor od mamky a.. Jesseho! Nevím, co se děje. V poslední době se chová zvláštně.

Hned jsem tedy zavolala mamce a řekla jí, že už mířím domu. Ani nebyla naštvaná. Potom jsem zavolala Jessemu.

"Ahoj, jsi v pořádku?"

"Ahoj. Proč, bych nebyla?" řekla jsem trochu nepříjemněji.

"Bál jsem se, když jsi mi to nezvedla ani neodepisovala."

"Promiň. Byla jsem se podívat na trénink baletu."

"Baletu?!" byl poněkud zmatený, že to slyšel.

"Ano. To je ale jedno. Budu o tom zítra ve škole vyprávět. Přijdeš, že jo?"

"Snad ano. Už mi moc chybíš."

"Ty mě taky. Těším se, že když ti budu chtít dát pusu, tak si budu muset stoupnout na špičky."

Tomu se smál. A já také.

"Už musím. Tak pa zítra. Miluju tě."

"Já tebe také. A mám pro tebe překvapení. Doufám, že nebudeš zklamaná."

"Jesse, já nic nepotřebuju. Ale už vážně pa." položila jsem mu to a pomalu odcházela domů.

Ahoj všichni! Je tu další část. Ten konec jsem nepsala v nejlepší náladě. Tím přicházím na to, že tuto kapitolu chci věnovat osobě, která mi dnes opravnu hodně moc pomohla.

Co si myslíte o tom baletu? měla by Jess chodit? A co myslíte, že Jesse pro Jess chystá? Vaše nápady a názory mi prosím pište do komentářů.

od KatkaRov

Jesse s Jess na lyžáku

Jess podle Kačenky

Děkuju moc za za všechna zobrazení, hlasy, komentáře a i obrázky!

Vaše Cath❤