Ráno se probudil vedle mě. Nečekala jsem, že by ho rodiče nechali spát se mnou v jednom pokoji, natož posteli.

Hned po snídani jsme vyrazili za Lucy. Snad se s ní Kyle udobří. Už kvůli dětem.

U nich doma to teď bylo hodně divoké. Chvíli na sebe křičeli a potom mi řekli, abych se šla s Lilly a Jeremim projít. Díky tomu, že za mnou Jesse přijel, mohl na procházku vyrazit se mnou. Vlastně ani nevím co se mohlo stát, že přijel.

„Jesse?" zeptala jsem se ho, když jsme byli kousek od domu.

„Pusť mě k tomu, musí být těžcí." vytlačil mě od kočárku. "Ano, co jsi chtěla?"

„Proč jsi sem za mnou přijel? Teda ne sem, ale na Slovensko. Měl si jet za tátou do Španělska, pokud si to dobře pamatuju."

Najednou se zastavil a nadechl.

„To je jedno. Ale jsem tady, a to je hlavní ne? Nebo bys mě tu nechtěla?"

„Ale lásko, to víš, že tě tu chci, ale zajímá mě to."

Vzal mě za ruku a objal mě.

„Táta si vzal nějakou mladou Laponku a odstěhovali se. A abych nezapomněl, budu mít sourozence. Táta je z toho celý špatný, k tomu je navíc nějak nemocný a včera ho dokonce odvezli do nemocnice. Víš, chtěl jsem být s tebou, dokud ještě můžu," šeptal mi do ucha a bylo mi jasné, že téměř brečí.

Objala jsem ho silně, aby cítil podporu, ale asi mu to moc nepomohlo.

„To je mi líto. Ale budeš mít sourozence, to je fajn, ne?"

Odtáhl se a měl červené oči. Neváhala jsem ani chvilinku a dala mu pusu.

Usmál se a pustil se mě.

„Děkuju. Není to moc příjemný, když tu ženskou nemám rád." Dal se znovu do chodu, ale za chvíli jsme se museli zastavit, protože Lilly začala brečet. Vzala jsem si ji na ruku a chovala ji. Bude jí rok, ale pořád ji vidím jako to malé miminko. Jednou bych chtěla mít taky takové dítě. Ale na to je času dost.

„Jeremi spí, co se tobě nelíbí." Byla jsem zmatená. Po chvilce přestala plakat. Nepočůrala se, ani nepokakala. Naštěstí.

Chodili jsme okolo hřiště. Když usnula i Lilly, na chvilku jsme si sedli.

„Jesse, tebe ale trápí ještě něco jiného. Že jo?"

Zvedl oči a zase je sklopil.

„Tak co se děje, chytla jsem ho za ruce a byla rozhodnuta je nepustit. Snažil se je vytáhnout, ale nešlo mu to.

„Tak co se děje. Miláčku, jestli mi věříš, tak mi to řekni."

Nadechl se a prudce vydechl.

„Bojím se, že to jsou poslední Vánoce, který..." V tom se zastavil a víc neřekl. „Nepůjdeme? Je docela zima, aby nenastydly děti a hlavně ty."

„Proč by to měly být poslední Vánoce? Miláčku, prosím."

Zvedl se a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát. Usmál se na mě. Bože, jak on má krásný úsměv. Ten mě odboural a úplně jsem zapomněla na všechno ostatní, co řekl.

Když jsme se vrátili, rodiče, sourozenci a ostatní, vlastně všichni až na Kyla a Lucy, tam byli.

„Co se stalo?"ptala jsem se, když jsem si sundával bundu. Po chvilce ticha jsem pokračovala. "Kde je Kyle a Lucy?"

Máma se podívala směrem nahoru a mě došlo, že jsou v pokoji. Sem tam jsme slyšeli mírný křik. Ale nic hrozného. Vysvlékli jsme Lilly a Jeremiho a nechali je spát.

Po nějaké době, co jsme si dole povídali, přišel dolů jen Kyle.

„A je to vyřešeno." Usmíval se od ucha k uchu, se škodolibostí v obličeji.

Sakra, co jí udělal, prolétlo mi hlavou a běžela po schodech.

„Hej, Jess, je v pohodě, nezabil jsem ji," stačil to zakřičet dřív, než jsem otevřela dveře. Sahala jsem na kliku, ale v tom Lucy otevřela a já se šíleně lekla.

„Jess, jsi v pořádku? Vypadáš tak nějak... vystrašeně."

„Trochu si mě překvapila. Ale dobrý. Co se mezi vámi vlastně stalo?"

Zamračila se na mě s nechutí a já poznala, že se jí o tom nechce mluvit.

„Někdy ti to řeknu, ale teď musíme dolů."

Dole se zdálo být všechno v pohodě. Vlastně až do odjezdu jsme byli všichni veselí.

Když jsme se loučili, všichni stáli přede dveřmi. Kyle tu zůstal, takže je to snad všechno v pořádku. Doufám v to.

Po cestě domů jsme se stavili na nádraží a vysadili tam Sophii a Gavina. Jeli do školy na nějaký večírek, či co. Ale spíš chtěli být sami.

Táta pozval Jesseho, aby u nás přespal.

„Děkuju, ale spíš půjdu domů. Snad už budou doma."

Otočila jsem se na něj. „Ty jsi byl sám doma?"

Jen mávl rukou a nic mi na to neřekl. Poslední dobou mi neříká nic. A když mi něco řekne, je tak tajemný, že to stejně nejde pochopit.

„Jesse a nechceš domu zavolat a zjistit to? Abys tam nebyl sám."

„Mami, tak ho nenuť, když nechce."

Jesse se na mě podíval s takovým výrazem v obličeji, který bych od něj nečekala. Ani on to nečekal.

„Dobře. Tak kdybys chtěl, tak klidně můžeš. Ale rozhodni se, než dojedeme domů."

Nakonec jsme ho odvezli domů. Byla jsem docela i ráda. Když mi nechce nic říkat, tak ať.

Do konce Vánoc jsme se neviděli. Jen sem tam jsme si napsali nějakou zprávu, ale nebylo to nic moc.

Pořád jsem se dívala na pohádky. Překvapilo mě, kolik jich je.

Na Silvestr jsme se dívali na různé filmy. V televizi sice byli i jiné programy, ale tolik se nám nelíbily. Měli jsme udělané jídlo pití v lednici.

Těsně před půlnocí někdo zazvonil na dveře.

Otevřela jsem a nevěřila svým očím.

„Co ty tady děláš?"

„Chtěl jsem ti popřát šťastný nový rok. A..." Podíval se na práh a usmál se. „Chtěl jsem se omluvit."

„Jess, pojď, poslední minuta!" křikl na mě táta.

Nic jsem neřekla a vtáhla Jesseho dovnitř. Máma mu přinesla skleničku, takže si s námi i připil.

Jako každý rok byl na silnici pořádán ohňostroj. Jak to bylo krásné. Jesse stál celou dobu za mnou a objímal mě

Miluju ho. To také byla poslední slova roku 2016 a zároveň první roku 2017.

Ahoj všichni! Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala, ale mám toho moc a žádnou inspiraci. V každém případě nám končí jeden rok. V tomto roce se toho stalo poměrně dosti, ale ten příští bude ještě plnější.

Moc vám děkuju za komentáře, hlasy, čtení a případné sdílení. Neuvěřitelně moc si vás vážím.
Vaše Cath❤