Najednou jsme stáli u nás před barákem.

„To už jsme tady?"

Na Jessem bylo vidět, že by si přál, aby ta cesta byla delší.

„No, jo. A nechceš na chvíli dovnitř? Předtím jsem ti neodpověděla. Klavír mám. Dokonce křídlo. Tak že bys mi zahrál, to, co jsi mi složil. Vypadalo to dobře."

„A nebudu tam překážet? To bych totiž opravdu nechtěl."

„Jediné, co tam možná překáží, je stará skříň, kterou ani nepoužíváme. Určitě nebudeš překážet. Tak co, půjdeš?"

Navenek jsem působila vyrovnaně, klidně a rozhodně. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Bylo mi jasné, že mu možná připadalo, že po něm nechci jen, aby mi zahrál. Ale mně o nic jiného opravdu nešlo. Žádné postranní úmysly v tom tentokrát nebyly.

„Tak dobře půjdu. Ale jen ti to zahraji a půjdu si po svém."

Sakra. On si opravdu myslí, že ho chci svést. Ale není to tak. Nebo alespoň teď jsem na to nemyslela.

Když jsem otevřela dveře, všude na zemi byla voda.

„Mami? Tati? Je tady někdo? Elis? Harry?" Otočila jsem se na něj. „Promiň. Dneska to asi nevyjde. Podívej se na tu spoušť. Musím to uklidit." a ukázala jsem na podlahu uvnitř.

„Nechceš, abych ti pomohl?" nabídl se a možná že chtěl, abych ho odmítla.

„To je dobré. Nechci tě zdržovat. Sad to budu mít brzy hotové."

„Rád ti pomohu. Stejně nemám co dělat." Zahleděl se do země a dělal, že se vrtá v naší rohožce. „A když spojíme potřebné s příjemným, tak nám to půjde ještě lépe." Najednou zvedl hlavu a byl připravený. „Takže, kde máš nějaký hadr a koště?"

Jen jsem na něj zírala s otevřenou pusou. „Myslíš to vážně? Já tě nechci zdržovat. Co příjemného myslíš?" Celkem jsem se bála, co tím myslí.

Pomalu jsem začala myslet na to, co budeme dělat, až mi zahraje. Asi půjde domů, nebo bych mu mohla udělat něco k jídlu.

Když jsem přinesla všechno potřebné na úklid, Jesse už seděl připravený na kraji té potopy.

„Nakonec jsem zjistila, že je to jen tady v předsíni, v chodbě a kuchyni. Jinak se to jinam nedostalo. Vidím to jen na chvilku. Takže. Opravdu mi chceš pomoct?"

„Jess, sedím tady připravený, abych ti mohl pomoct. Tobě bych pomohl uklidit úplně cokoli. Když říkáš, že je to jen v pár místnostech, tak nám zbude více času na hraní a pokud máš ráda, tak i kreslení. Tedy samozřejmě jen pokud budeš chtít."

No já nemám slov. On sám mi navrhuje, aby tu mohl zůstat déle. Ale já ho nechci odkopávat, ale zatím si ho nechci ani moc pouštět k tělu. Vždyť se známe jen krátce. Ale něčím mě nehorázně přitahuje. Ale čím.

„Tak pojď. Vrhneme se na to, ať to máme rychle hotové."

Jesse se na mě podíval nějak šibalsky. Úsměv měl od ucha k uchu, oči mu zářily. Co sakra čeká, že se stane?

Po úklidu po mně hodil mokrý hadr. Já se na něj podívala uraženě, ale se srandou v hlase jsem mu řekla „Jesse nech toho." To se na mě smutně podíval. Přišla jsem k němu, zvedla mu hlavu a zadívala jsem se mu do očí. Tak hluboko jsem nikdy nezajela. Koukali jsme se takhle jeden druhému do očí.

Najednou mi zazvonil a zabrněl telefon v kapse. Samozřejmě jsem se lekla. Ty vibrace mě vytrhly z hledání odpovědí snad v těch nejkouzelnějších očích, co jsem kdy viděla.

Vyndala jsem si telefon z kapsy. Volala mi mamka.

„Ježíš, co je?" řekla jsem otráveně a naštvaně.

„Jess, mohla bys být prosím tě milejší?"

„No jo. Tak co jsi potřebovala?"

„Já tě v něčem vyrušila, že? A hádám při něčem příjemným."

„Ano mami vyrušila. Tak co jsi potřebovala?"

Najednou mě Jesse chytil za ruku a zadíval se mi do očí. Nečekala jsem to. Mezi tím mi něco máma říkala.

„...ano, Jessinko?"

„Promiň. Co jsi říkala?"

„Jessiko, mohla bys alespoň jednou vnímat, co říkám?"

„Promiň mami. Mam návštěvu a musela jsem uklidit polovinu baráku, protože někdo špatně zavřel myčku nebo co. V každém případě je to uklizené a Jesse mi teď..."

„Jess, poslouchej mě. Moment... Ty tam máš Jesseho? To je ten kluk, jak jsi mi o něm vyprávěla? Řekneš mi to večer. Zítra odjíždím na týden k babičce na Slovensko. Původně jsem chtěla vzít i tebe, ale hodně bys zameškala. Až přijdu, tak ti povím víc. Máš hotové úkoly?"

„Ano, ano, mami. A to tam jedeš sama? Nebo s tebou jede táta?"

„Ne ne, holčičko. Jedu sama. Tak dobře. Nezlobte tam. Za jak dlouho půjde Jesse domů? Do devíti ať tam není. Harry dnes spí u Iren a Elis je na zahraničním pobytu a vrátí se za dva týdny. Já přijdu pozdě a tatínek má noční. Tak na nás nečekej a jdi brzy spát. Tak ahoj."

„Ahoj."

Otočila jsem se na Jesseho. Stál s hlavou sklopenou a díval se do země.

„Co se děje?"

Neodpovídal.

„Jesse? Co se stalo?"

„Promiň. Jen jsem se zamyslel. Asi bych měl jít domů."

„Jesse, co blázníš? Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít. Teda vlastně do devíti. Ale to je dost času. Jen uklidím ty věci a půjdeme nahoru."

Uklidila jsem věci, které jsme potřebovali, a po cestě se ještě v obýváku podívala do zrcadla. Vypadala jsem docela dobře. Jen vlasy jsem měla trochu rozcuchané a zacuchané. Na skříňce ležel hřeben. Tak jsem neváhala a rozčesala jsem si je. No, nebo jsem se o to alespoň pokoušela.

Doběhla jsem k Jessemu, chytla jsem ho za ruku a vyběhla jsem s ním schody. Jesse byl vyděšený, ale po chvilce se mu obličej celý rozzářil. Rychle jsem ho vtáhla do svého pokoje.

Když se za námi zabouchly dveře, čekala jsem, co se bude dít. I Jesse vypadal překvapeně. Otočil se na mě, zahleděl se mi do očí a najednou mi řekl:

„Honem přines notový papír a tužku."

Nechápavě jsem pro to došla.

„Díky. Hele, kde máš ten klavír?"

Roztáhla jsem závěs, za kterým bylo křídlo schované. Bylo hezké sledovat, jakou má radost. Bylo bílé.

„Doufám, že je naladěné. Jinak, milá Jess, nic neuslyšíš."

„Neboj. Laděné je nedávno."

Jesse si za něj sedl a něco začal hrát. Asi si to právě vymyslel, jelikož na chvíli přestal hrát a něco si psal do notového papíru.

„Co to píšeš? Můžu se podívat?"

„Jo jasně, pojď. Pokud máš nápad, tak se pochlub." Poklepal na část židle vedle sebe. Přišla jsem blíž, ale nesedla si.

„Zahraješ mi to, co už máš? A taky bych ráda slyšela to, co jsi mi složil."

„Pokud by ti to nevadilo, tak bych se dnes soustředil jen na to skládání. To ti zahraju někdy jindy. Protože když je nápad, tak se musí rychle napsat."

„Je mi to jasné. Můj bratr, Harry, taky skládá. I jeho holka Iren. Ale nic jsem od nich nikdy neslyšela. Tak pojď. Podíváme se, co jsi zatím napsal."

Když mi ten kousek zahrál, neměla jsem slov. Bylo to krásné. Po chvíli jsem dostala nápad. Byla to velká zábava.

Když jsem pustila své ruce na bílé a černé klávesy, najednou začal hrát i Jesse. Spustil do toho melodii nějaké skladby. Ale neznala jsem ji.

Najednou se naše prsty setkaly na jedné klávese. Ten dotyk byl něčím zvláštní. Projel mnou takový proud energie nebo nevím, co to bylo, ani jsem nebyla schopná říct, jestli to bylo příjemné, nebo naopak.

Rychle jsem stáhla ruce z klavíru a zahleděla se na sukni ale tak, abych viděla na to, co dělá on. Také sundal ruce z kláves, ale daleko klidněji. Pomalu jsem začala zvedat hlavu. Jesse se a mě díval s tajemnou jiskrou v očích. Podívala jsem se mu do nich. Byla jsem v pasti. Ty oči mě už nikam nepustily.