Doma už to krásně vonělo rybou. Převlékla jsem se a šla mámě pomoct do kuchyně. Nepotřebovala však mou pomoct, a tak jsem šla aspoň prostřít stůl. Máme jeden velký stůl v kuchyni, ale nevím, jestli se tam všichni vejdeme. Spočítala jsem to, a jestli nedorazí někdo další, měli bychom se tam vejít.

Máme staré nádobí ještě po mámině babičce. Je úplně nepoškozené. A je super, že už tehdy to byla opravdu veliká rodina, takže bylo zapotřebí hodně nádobí. Proto máme dvě sady. Používáme je každoročně, což je taková naše symbolika Vánoc.

Přišel večer a s ním i převlékání do slavnostního oblečení. Přemýšlela jsem, co si vezmu na sebe. Když jsem se podívala na stůl, viděla jsem krabičku od babičky a v ní byly šaty od tety.

... ti je koupila, a nestihla ti je dát. Tak je užívej a nos.

Prolétly mi babiččiny slova v hlavě, jako bych to znovu četla.

Rozhodnuto. Vezmu si šaty od tety. Vlastně jsem je ještě neviděla. Byly krásné. Tmavě modré šaty na ramínka s nabíranou sukní. Vůbec netuším, jak se tam mohly vejít. Vždyť ta krabička je tak maličká.

Oblékla jsem si je, jemně se nalíčila a vlasy si vepředu stáhla sponkami do dvou culíčků, aby mi nepadaly do jídla.

Večeře byla úžasná, jako vždy. Po ní jsme se rozdělili. Já s mamkou jsme zůstali v kuchyni a myli nádobí. Ostatní mezi tím vyndavali dárky pod stromeček.

Když jsme byli malí, táta se chodil dívat do obýváku, jestli už Ježíšek neletí. Já a moji sourozenci jsme zůstávali v kuchyni s mamkou a pomáhali jí s nádobím a zpívali koledy.

Když se všichni vrátili, měli jsme už hotovo.

„Teď koledy," řekla nadšeně mamka.

„Ne, mami." Všichni jsme byli otrávení.

„A Jessinka by nám mohla něco zahrát. A i ty, Harry. Co vy na to?"

Podívala jsem se na Harryho a on na mě. Měli jsme stejný výraz. - „Jako vážně?"

„Tak dobře. Pár koled bychom si mohli zazpívat. Ale hrát nebudu," oznámila jsem mámě.

„Já taky ne. Koledy jsou trapný." Harry dělal, že jde na záchod, a přitom šel nahoru po schodech.

Zazpívali jsme si pár koled u okna a dívali se přitom na nebe. Byl to náš takový vánoční zvyk, volání Ježíška. Jako malá jsem koledy zpívala pořád. I v létě. Všichni, co mě slyšeli, si klepali na čelo, jestli jsem normální. Chtěla jsem si tak přivolat Ježíška a dárky.

Harry přišel až na část poslední koledy a byl cítit kouřem. Nikdy jsem ho neviděla kouřit, ale cítila jsem to z něj čím dál tím častěji.

Podívala jsem se na něj, ale jemu bylo jedno, co mu chci říct.

Když jsme dozpívali, přesunuli jsme se ke stromečku.

Musím říct, že tam bylo opravdu hodně dárků. A já ten od Jesseho nechala nahoře. 'To nevadí, bude to jako třešnička na dortu.'

Dárky jsme rozdávali postupně. Pokaždé, když někdo dostal dárek, tak ho hned rozbalil.

„Tak a poslední dárek je pro..." Než jsem to stihla přečíst, Gevin mi vytrhl malou krabičku z ruky. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale nakonec jsem si šla sednout.

„Ten dáreček je pro Sophii." Ani se nepodíval na jmenovku, takže jsem usoudila, že je od něj.

„Soph, mohla bys přijít prosím sem ke mně?"

Jakmile k němu přišla, Gevin si před ní klekl na koleno.

„Soph, lásko mého života, jediná a napořád, v dobrém i zlém..." Na chvíli se odmlčel a sklopil oči. Nadechl se a znovu se na ní podíval. "Chtěla by ses stát mou ženou?"

Sophi byla překvapená. Hodně překvapená. Gevin otevřel krabičku a sestře se rozzářili oči. Byla opravdu nadšená.

Podívala se na nás všechny. Nebyli jsme o nic víc překvapeni než ona.

Podívala se na něj, vzala mu obličej do rukou a dala mu pusu.

„Ano, moc ráda si tě vezmu."

Gevin vyskočil, vzal ji pod rukama a otočil ji nad sebou. Potom jí postavil zpět na zem a dal jí prstýnek.

„No, teda. To je překvapení, Gevine."

Gev se podíval na tátu a vypadalo to, že táta jako jediný není rád.

„Pane Stevensi..."

„Milý chlapče. Jsem rád, že budeš patřit do naší rodiny." Usmál se nakonec táta.

Gevinovi se ulevilo.

Muselo se to ještě zapít, takže jsem se do pokoje dostala až ve dvě, a to jsem šla spát jako první. Už jsem neměla sílu rozbalit si dárek od Jesseho, takže se na něj podívám až ráno.

Sundala jsem ze sebe šaty a hned jsem usnula.

Zdálo se mi o svatbě Sophie a Gevina, ale bohužel jsem si z toho nic nepamatovala. Takže si budu muset počkat na to, až bude doopravdy.

Tak a je to tady! Druhá část Štědrého dne. Omlouvám se, že jsem ji přidala až teď, ale nějak jsem nic nestíhala. Začátek roku a chození do školy mi už dává zabrat a to jsem tam byla jen dvakrát.

Moc vám děkuju za každé přečtení, hlasy i komentáře.

Vím, že začátek této kapitoly byl trochu nudnější, ale ten konec za to stál. No nemám pravdu?

Myslíte, že ke svatbě dojde? A pokud ano, kdy bude? A co dostane Jess od Jesseho? To se dovíte v pokračování. Zatím můžete tipovat.

Kdo bude chtít, může cokoli namalovat a ji to v dalším díle zveřejním.🎨

Mám vás moc ráda a děkuju. 😃

Cath❤