„Ahoj! Jsi to ty? Jess, pokud si to dobře pamatuju."

Chvíli jsem se na toho kluka dívala a potom mi to došlo.

„Levi?"

Nadšeně se mu rozsvítily oči.

„Á, já věděl, že jsi to ty." Hned mě chytl a objal.

„Ehm, ehm."

Levi se podíval na Jesseho a objevil se mu na tváři veselý úsměv.

„Ahoj, já jsem Levi."

„Čau, já Jesse," řekl docela ostře.

„Jé, to je vtipný. Ty jsi Jess a ty Jesse. Óó, to by bylo zajímavý, kdybyste spolu chodili."

„Levi, brzdi. Jess je moje holka."

Levimu to najednou došlo.

„Ježiš, já jsem blb. Omlouvám se, takhle se normálně nechovám. Nešlo by na to zapomenout a začít znovu?"

„Taky bych byl rád."

V tom Jesse začal něco hledat v kapse.

„Jess, nemáš tužku a papír? Mám super nápad."

„To nemám,"vydala jsem ze sebe po chvilce.

„O co jde?" ptal se zvědavě Levi a vyndal z tašky tužku a papír.

„Děkuju. Občas skládám, když mám nápad a inspiraci."

„Tak inspirace máš hodně, ne? Dělám si srandu. A pro jaký nástroj skládáš? Nebo píšeš písničky?"

„Pro klavír. Proč se ptáš?"

„No, taky hraju na klavír a občas se pokouším něco složit. Ale moc mi to nejde."

„Tak ti třeba s Jessem něco napíšeme. Jdeš na náměstí? Za chvíli to začne. Jesse? Pojď."

„Jojo, hned to bude."

„No, moc se tu nevyznám. Přijel jsem sem jen kvůli omrknutí školy, na kterou bych chtěl jít."

„Na jakou bys chtěl?"

„Na hudební konzervatoř. Alespoň to zkusit. Minulý týden ve čtvrtek nám řekli výsledky z profi testů a tohle mi vyšlo. Taky mi řekli, že jsem třetí nejlepší za tento rok. By mě zajímalo, jací šprti byly lepší."

Trochu jsem se začervenala.

„No, to nevím. Tedy, možná vím. Ale není to jisté."

„Už můžu. Jdeme? Levi, jdeš s námi?"

„Jo, proč ne. Poradili byste mi potom kudy na bus? Musim ještě zpátky do Lulisie."

„Co tam?" ptal se Jesse trochu zmateně. „Vždyť je to asi 30 kilometrů odtud."

To už jsme se ale dali do chůze. Šla jsem uprostřed a kluci vedle mě.

„Bydlím tam. Říkal jsem Jesse, že jsem tu byl jen omrknout školu.

„Říkal jsi to Jess. Já jsem Jesse."

Levi se začal červenat. Muselo mu být trapné, že si spletl jména.

„Omlouvám se. To se mi ještě nestalo. Ale máte tak podobná jména."

„To nic, Levi. O Jaké škole jsi mluvil?"

„Pamatuješ, jak u nás byli z té poradny? Tak Levimu řekli totéž co nám."

„Byl jsem třetí nejlepší ze všech letošních testovaných. By mě zajímalo, kdo byl lepší."

Potom se na chvíli chopilo vlády mezi námi ticho a my došli na náměstí. Měli jsme hezká místa.

„Víš, Levi. První byla Jess a já byl druhý."

Levi na nás vytřeštil oči. Nemohl tomu uvěřit.

To už ale předávání začalo.

„Dobrý den, všem občanům našeho krásného města i vám, kteří tu jste třeba jenom na návštěvě. Nebudu to nijak dlouho protahovat. Jsem Amil Kalipský a dnes budu předávat dárky. Původně tu měl být náš starosta, ale nakonec dorazit nemohl. Takže tu jsem já. Je to moje premiéra, tak to vezměte v potaz."

„Co to je?" Byla jsem tím pomalu až zhnusená.

„To je nuda, nepůjdeme si někam sednout?"

„Jesse, to se zlepší, uvidíš."

„Ty jo, to bych chtěl také zkusit."

„Co přesně, Levi?" ptala jsem se, protože tu krom náš už nikdo jiný nebyl. Jesse si šel sednout do kavárny u náměstí.

„Tohle. To předávání."

„Snad se ti to splní. Půjdeš taky?"

„Ne ne, já tu zůstanu. Potom vás najdu. Díky."

„Není za co. Tak zatím."

Když jsem došla k Jessemu, byl poněkud rozladěný.

„Co se děje?"

„Nic. Co by se dělo. Všechno je naprosto v pohodě," řekl jedovatě.

„Jesse, prosím." Chtěla jsem si na něj sednout, ale odstrčil mě. „Co se děje?" nechápavě jsem se na něj dívala.

Jesse vstal a najednou vybouchl.

„Co se děje? Tak já ti řeknu, co se děje. Jak jsme byli u nás, tak sem si myslel, že chceš jenom mě. Jenže potom jsme potkali Annie, a ty si se zajímala hlavně o ni. Teď potkáme toho kluka a div mu nedáš pusu. Co přijde na řadu teď?"

Stála jsem proti němu, smála se a držela si prsty na puse.

„Ty žárlíš!"

„Tady není nic vtipnýho a ne, nežárlím. Taky proč?"

Silně jsem ho objala kolem krku, aby se mi nevysmekl.

„Jesse, nežárli, nejde ti to. A hlavně nemáš důvod. Já chci jen tebe. Myslela jsem, že jsi to u vás poznal. Levi je kámoš. Potkala jsem ho na poště. Není důvod se ho bát. Možná s náma bude chodit na střední," řekla jsem klidně a mírně pobaveně.

„No, super. To jsem přesně chtěl." Nebyl tou zprávou zrovna nadšený.

„Ale no tak, hlavu vzhůru. Bude to fajn, uvidíš."

Během celého toho předávání jsme seděli v kavárně a povídali si. Postupně se tam nahrnula snad polovina náměstí, protože ten, co to uváděl, byl opravdu hrozný. A to to říkám ještě velmi slušně.

Když jsme viděli a slyšeli, že se blíží konec, tak jsme šli zpátky k Levimu. Ten to celé sledoval jako nějaké báječné představení.

„Levi, musíme už jít, jestli chceš stihnout poslední autobus domů."

„Kolik je?"

„Hele, půl devátý. Jess, doprovodíme tě domů a potom vezmu Leviho na bus. Co vy na to?"

„Já jsem pro." Usmál se Levi a podíval se na mě.

„Já ne. Domu zvládnu dojít sama. Nezdržujte se. I tak máte málo času. Jdeme rovnou na zastávku." Byla jsem rozhodnutá jít, když mě Jesse chytl.

„To ani náhodou." A hodil si mě se smíchem přes rameno jak pytel brambor. Jako bych byla peříčko.

Vydal se cestou k nám, když jsem mu začala bušit do zad.

„Pusť mě! Já umím chodit."

„Já vím, ale já tě chci nést."

„Taky je to rychlejší a dá se při tom líp povídat."

„Ty, aby ses ho nezastal. Kluci, proč jste se proti mně spikli. Co jsem vám udělala?"

„Nic," řekli oba najednou a zasmáli se tomu.

Cestou jsme si povídali o škole, o životě a o všem možném.

„Vystupovat, konečná!" řekl Jesse a sundal si mě z ramena.

„Děkuju. Kluci, jsem unavená. Dobrou. Šťastnou cestu, Levi."

Jessemu jsem nic neřekla, ale vlepila mu pořádnou pusu.

„Páni. To ještě dejcháte?"

Tomu se nešlo nesmát. Já to vnímala jako okamžik, ale asi to byl dlouhý a vášnivý polibek. Nebo z Leviho poznámky mi to tak přišlo.

„Dobrou, kluci," rozloučila jsem se ještě jednou a zašla do domu. Tam už všichni spali.

Svlékla jsem se, a jakmile jsem se dotkla zády postele, usnula jsem. Což nevím, jestli bylo nejlepší, protože se mi začal zdát velice divný sen.

Ahoj, tak tu máme další část. :) Chtěla jsem vám jí přidat včera, ale nějak jsme to nestihla opsat ze sešitu, takže je to až dnes. Ale to nevadí. Protože je tato kapitola opožděná a já vám chci vynahradit léto, kdy jsem nebyla na signále, se dnes můžete těšit na pokračování. Co se bud Jess zdát za divný sen? Kdo v něm bude figurovat? To se dovíte už dnes.

Co říkáte na vztah mezi Levim, Jess a Jessem? Myslíte, že to bude fungovat? Že by třeba mohli být kamarádi, nebo třeba i něco víc?

Moc vám děkuju za každé přečtení, komentář a hlas. Vážím si vás a budu!

Cath❤