Jesse u nás spal, když jsou ty sněžné prázdniny. Probudila jsem se ve středu ráno, byla jsem nadšená. Dneska je totiž rozdávání dárků na náměstí. Je to hezký zvyk. Jde o to, že se celý rok sbírají různé hračky, oblečení nebo peníze. Peníze ale nikdo nechce, tak se za ně nakoupí různé potřebné věci.

Seběhla jsem ze schodů ještě v pyžamu.

„Ahoj mámulíku, rychle se najíme a vyrazíme, jo? Musíme ještě něco koupit, abychom nepřišli s prázdnou."

Máma se na mě otočila, protože myla sporák.

„Jess, ty to nevíš? Nečetla si zprávy?"

Tím mě trochu vystrašila a vyděsila.

„No, ne. Co se děje?"

Sedla si ke stolu a ukázala, abych si přisedla k ní.

„Mami, co se děje?"

Máma vzdychla. „To předávání dárků. Vím, jak jste se na něj hrozně těšili."

„Mami, nechceš mi říct, že ho zrušili, že ne?" Začala jsem pociťovat mírný neklid, strach a smutek.

Máma mě chytla za ruku.

„Je mi to líto. To kvůli té kalamitě. Ale jelikož se udělalo lépe a je i lepší předpověď, možná nakonec bude. Ale asi ho odloží."

„Ne, nedělej si srandu."

Vstala jsem a běžela k sobě do pokoje, abych si přečetla zprávy.

Jeden titulek:

TRADIČNÍ PŘEDÁVÁNÍ DÁRKŮ NA NÁMĚSTÍ JE ZRUŠENO, KVŮLI NEPŘÍZNI POČASÍ.

Ne, to nemůže být pravda. Nad ním ale byla pro mě pozitivní zpráva.

PŘEDÁVÁNÍ DÁRKŮ NA NÁMĚSTÍ SE POSOUVÁ NA ČTVRTEK 22.12.2016.

Super! Je jen posunutý. Třeba když vlezu znovu do postele, tak se probudím zítra.

To se mi sice nepovedlo, ale celý den jsem si užila. Hráli jsme hry, vařili, pekli a dělali všechno možné.

Večer jsem ještě mrkla na net, ale už se naštěstí nic nezměnilo. Takže předávání dárků bude posunuto jen o den později.

Ráno jsem byla ještě netrpělivější než včera. Zavolala jsem Jessemu, abychom se domluvili, co koupíme.

„Nic kupovat nemusíme, dárek už jsem koupil."

„Ale měli jsme jít spolu." Byla jsem smutná, což poznal.

„Tak můžeme ještě něco. Nebo se jen tak podívat. Jen nebuď smutná."

„Tak dobře. Kdy a kde se sejdeme?"

„Broučku, to záleží na tobě. Za jak dlouho tu můžeš být?"

Podívala jsem se na hodiny. Půl desáté.

„No, asi v jedenáct bych mohla být hotová a připravená před barákem."

„Tak super. V jedenáct u vás. Ale buď hotová."

„Budu se snažit."

Oba jsme se zasmáli.

„Miluju tě, miloval a budu, ať se stane cokoli. Na to nikdy nezapomeň."

„Já tebe taky miluju. Ty nezapomeň, že kdy nějaká Jessika Stevensová existovala."

„To se nestane. Miluju tě, Jess, pa za chvíli."

„Miluju tě, blázínku můj."

Usmál se a položil to.

Proč mu říkám blázínku? Protože kdo jiný by byl se mnou, s potřeštěnou holkou než naprostý blázen. Já ho vážně hrozně moc miluju. Jen mě pro něj trápí dárek. Vůbec nevím, co bych mu měla koupit.

Rychle jsem vylezla z postele a šla se umýt. Umyla jsem si i vlasy a rychle si je vyfoukala (bylo to doopravdy rychlé). Hodně teple jsem se oblékla, vzala nějaké peníze a byla připravena vyrazit. Výsledný čas byl 10:45. Takže jsem byla ještě rychlejší, než jsem si myslela. Tak jsem si vzala sušenky, protože jsem ještě ani nesnídala.

Akorát když jsem je dojedla, byl čas, abych šla ven.

„Ahoj mami. Vrátím se po tom rozdávání."

Nic mi neřekla, ale byli jsme domluvené už předtím.

Jakmile jsem vyšla ven, už jsem viděla, jak se blížil Jesse.

„Vidíš, jsem tu dřív než ty."

„Ale ty máš výhodu domácího." Smál se a šel za mnou ke dveřím.

„Přestaň už mluvit a radši mi dej pusu."

Nebyly jsme spolu sice jen půl dne, ale připadalo mi to jako věčnost. Bože, on líbá jako bůh a je při tom tak ďábelsky přitažlivý. Kdybychom byli doma a sami, tak bych se možná o něco pokusila. Ale jak se znám, tak bych se začala bát a nic by z toho nebylo.

„Jess, pojď, je zima. Kdybys chtěla, tak můžeme jít k nám. Máma i otčím jsou pryč. Měly bychom celý byt jen pro sebe."

Přitáhla jsem si ho k sobě a objala. Úžasně voněl.

„Já bych teď chtěla, ale radši ne. Pojď mezi lidi." Vzdychla jsem a ucítila, jak ho chci. Jak moc ho chci. Musel to poznat, protože jsme šli k němu. Bylo to od něj hezké, ale zároveň tajemné.

Vzal mě za obě ruce a vedl k sobě do pokoje. Sundal si bundu i mikinu, pod kterou měl hodně těsné tričko, takže přes něj bylo vidět jeho pořádně vyrýsované tělo. Hodně na sobě pracoval.

„Lásko, bude ti vedro."

Měl pravdu. Také jsem si sundala bundu, ale mikinu jsem si nechala.

„Posaď se. Nedáš si něco? Čaj, kafe, kakao nebo něco k jídlu?"

Přišla jsem k němu a musela jsem mu osahat ty jeho svaly.

„Dám si tebe," zašeptala jsem mu do ucha

„Jess, nezlob mě, prosím. Nebo se ještě něco stane."

„Tak ať." Zavírala jsem při těch slovech oči a jezdila mu prsty po břiše, což ho očividně vzrušovalo.

Začala jsem si sundávat mikinu a potom i rozepínat knoflíčky u trička. Byly jen do poloviny. To už se Jesse neudržel a sundal si tričko. A to byl můj úplný konec. Hned jsem se na něj vrhla a shodila na postel. Začal si rozepínat kalhoty, tak jsem taky začala, ale poněkud víc sexy. Kroutila jsem se před ním, až jsem je nakonec neměla. Když jsem si na něj sedla, tak mi sundal tričko. Potom se mi pokoušel rozepnout i podprsenku, ale to mu moc nešlo. Nakonec se mu to povedlo a byl nadšený.

Otočil mě na záda a lehl si na mě. Je zajímavé, jak tohle člověk umí, i když předtím s tím žádnou zkušenost neměl. Chvíli jsme se mazlili, líbali a potom to na Jesseho přišlo.

„Miláčku, já vím, že řekneš asi ne, ale nechceš se úplně svléct? Já bych do toho šel taky. Že bychom jako i to. Nechci na tebe tlačit, ale hrozně jsi mě navnadila."

Taky jsem to chtěla, tak jsem pomalu začala, ale najednou jsem slyšela klíč v zámku.

„Vaši!" Vykřikla jsem a fofrem si hledala oblečení. Vlezla jsem na záchod a tam jsem se oblékla. Jesse byl hotový hned a přivítal mámu. Když jsem byla hotová, také jsem je přivítala.

Potom jsme s Jessem vzali ten dárek a šli na náměstí, protože už byly tři. Zrovna, když jsem Jessemu říkala, jaké jsme měli štěstí, jsem si všimla holky proti nám, která vypadala jako moje bývalá spolužačka Annie.

„Annie? Annie, jsi to ty?" křikla jsem trochu nevěřícně.

„Jess!" Křikla na mě vesele a okamžitě se ke mně rozeběhla.

Annie byla moje kamarádka ze školky a potom i na základce. Jenže v sedmičce se odstěhovali a přešla na gympl. Hodně dlouho jsem jí neviděla. Ale vůbec se nezměnila. Stále blonďatá a usměvavá.

„Ahoj Jess, tak ráda tě vidím." Popadla mě a objala.

„Já tebe taky," řekla jsem a pustila ji.

To už k nám došel Jesse.

„Annie, tohle je Jesse. Jesse, Annie. Seznamte se."

„Ahoj Annie. Jess o tobě mluvila. Jsem rád, že tě konečně poznávám." Podal jí ruku a Annie mu ji vřele stiskla.

„Já tě taky ráda potkávám."

Když mu ruku pustila, stoupl si vedle mě. Annie se na nás podezíravě podívala.

„Co vy dva spolu máte?"

Podívali jsme se na sebe a rozesmáli se.

„Ha ha ha, to je moc vtipný."

„Promiň, Jesse je můj kluk."

Jesse se na Annie pyšně usmál.

„Holky, já vás teď na chvíli opustím, mám ještě něco k zařizování. Tak pa, uvidíme se na tom předávání." Dal mi pusu na tvář. „Zatím, Annie."

Když odešel, vzala jsem Annie do Loly.

„Teda, tady se to skoro nezměnilo."

„Ahoj Jess, co si dáš?"

„Ahoj Lavin. Pamatuješ si na Annie Belárovou?"

Lavin se na chvíli zamyslela.

„Annie? Myslíš tu sochařku, nebo golfistku?"

„Golfistku."

„No, jasně, že jo. Proč?" řekla poněkud s nechutí v hlase.

„An? Annie! Pamatuješ si Lavin?"

Annie přišla a hned měla skleněné oči.

Lavin s námi chodila na první stupeň, ale potom přešla na sportovní gymnázium. Kdysi si byly hodně blízké. Jenže potom, co Lavin přestoupila, se odcizily. Prý si nějak mezi sebou přebraly kluka, nebo něco, ale to nevím přesně. Ale potom, co se odstěhovala i Annie, Lavin přestoupila zpět. Nepochopila jsem proč.

„Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Jak to jde s Denim?"

„An, vždyť už jsem se ti za to omluvila. Mrzí mě to."

Vypadalo to, že to Annie vůbec nezajímá.

„Nejsme spolu. Asi po půl roce jsme se rozešli. Nemělo to smysl."

„A proto si to zničila mě?" Byla hrozně jedovatá.

„An, promiň, opravdu mě to mrzí."

Lavin začala vypadat, že se rozbrečí.

„Tak já bych si dala enončerem, pro Jesseho tu jeho míchanici a pro tebe?"

Podívala jsem se na Annie, která byla opět jak raněná.

„Mně je to jedno. Stejně to, co jsme si tu kdysi dávali, už určitě nemají."

Lavin kývla a otočila se.

„Já vám to přinesu, sedněte si," řekla a uprostřed věty se jí zlomil hlas.

„An, bylo to opravdu nutné?" Napomenula jsem ji u stolu polohlasem.

„Jess, jak by ti bylo, kdybych ti přebrala Jesseho?"

Jak to řekla, tak mi došlo, co se mezi nimi stalo.

„Asi bych tě zabila. Jesseho miluju, je to můj život."

„Tak vidíš. Tak přesně takhle jsem se tehdy cítila. Lavin mi zničila moje sny. A dodnes to bolí."

Chytla jsem jí za ruku a podívala se na ní. Měla v očích slzy.

„An, to, kdybych věděla, tak bych tě sem nebrala."

„To je v pohodě. Kde je tak dlouho?"

Právě v té chvíli se ve dveřích objevil Jesse. Byla jsem ráda, protože dokáže v jakékoliv situaci správně zareagovat.

„Co ty tady? Neměli jsme se potkat až na náměstí?"

„To je mi přivítání. Čekal jsem něco jiného."

Natahoval se ke mně, jako že mi dá pusu, ale já se otočila a jen ho objala.

„To kvůli An. Potom ti to vysvětlím. Prosím, žádné pusy," zašeptala jsem mu.

Jesse se tedy na nic neptal a dal mi pusu na krk.

„Ahoj An. Co to piješ?"

„Ahoj, to je... ani nevím. Nezeptal by ses prosím Lavin?"

„Jo, jasně. Počkejte tu na mě. Hned jsem zpět a můžeme vyrazit."

Jesse odešel a Annie mě chytla za ruku.

„Kvůli mně se v ničem neomezujte. Klidně se líbejte. Mně to nevadí. Fakt."

I když mi Annie řekla, že ji to nevadí, tak jsem na tom nehodlala nic měnit.

„Tak je to lokomokaleno. Nebo tak nějak."

„Děkuju, Jesse. Nebude vám vadit, když půjdu na náměstí s vámi? Mám tam sraz s mámou a tátou, takže se potom oddělím."

„Mně to nevadí. Budu ochraňovat dvě krásné dívky. Takové cti se dostane málo komu."

„Jsi milý. Jess má ohromné štěstí, že tě má."

„To tedy má a neváží si toho."

Musela jsem ho praštit.

„Auvajs! Hele, to bolí."

„Já si tě nevážím?! Co to říkáš za hloupost."

„Ale no tak, to nebylo myšlené vážně."

Objal mě a dal mi pusu, abych mu věřila.

„Já vím. Tak jdeme?"

Po cestě šel Jesse uprostřed a z jedné strany měl An a z druhé mě. Bylo to krásné.

Kousek před náměstím se s námi rozloučila a šla za rodiči.

Jesse si stoupl přede mě a chtěl mi něco říct. Jenže než stihl cokoli říct, někdo ho přerušil.

Ahoj všichni! Už od včera jsem doma, ale bohužel až teď jsem se dostala sem. Jaké jste měli léto? Já celkem dobré. Snažila jsem se pro vás vymyslet něco nového, co v příběhu ještě nebylo. Tak snad se vám to bude líbit.

Mám vás všechny ráda a moc si vás vážím, stejně jako každého hlasu, přečtení i komentáře.💬

A hlavně moc děkuju, že jste i zůstali věrní i během prázdnin.! Moc to pro mě znamená! všichni pro mě moc znamenáte.💞

Chtěla bych se vás zeptat na váš názor na můj příběh. Co byste změnili, doplnili nebo vůbec. Zajímá mě každý váš názor pozitivní a i ten negativní.

Moc vám všem děkuju, děkuju za podporu a za to, že mám pro koho psát.

Vaše Cath❤