Elis seděla na schodech a čekala na mě.

„Že spolu chodíte?"

„Cože, Elis?"

Poklepala na místo vedle sebe na schodech, abych si k ní šla sednout.

„Nechápu, jak jsi na to přišla." Snažila jsem se zapírat.

„Ségra, nejsem blbá, ani slepá. „Už na Slovensku jste se k sobě náramně měli. Jiskřilo to mezi vámi už v sobotu. A v pátek jsem vás viděla vždycky jen u společného jídla. A na cestě domů na vás zamilovanost byla vidět ještě víc." Teda to i předtím, ale to s vámi chodil i Karl, nebo Esme."

„Karl s námi nikdy nebyl celou dobu. Pokaždé se od nás po cestě odpojil."

„To není fér. Já chci taky."

„Co není fér?" Vyšla z kuchyně máma.

„Ahoj mamí."

„Ahoj Jess. Kde tak dlouho vězíš? Neříkala jsi, že po škole dorazíš hned domu?" Zvedla na mě trochu hlas.

„Ano. Omlouvám se. Chtěla jsem, ale Jesse mě přemluvil, abych s ním šla do Loly."

„Proč jsi neodmítla? Snad tě nevlastní a ty se můžeš svobodně rozhodovat." Nechápala máma.

„Víš, mami, ono je to tak, že ..." Elis si stoupla vedle mámy, aby byla důležitější.

Vrtěla jsem na ni hlavou a pusou naznačovala: „Ne, ne, ne, ne."

„Že, ... že, ... to ti musí říct Jess sama. Já se jdu sbalit, jo?"

„Počkat. Kam zase jdeš!" Otočila se na Elis a docela ji to překvapilo.

„Vždyť jsem ti říkala, že máme úkol na archinu. Musíme udělat model domu našich snů s partnerem."

„A ty máš samozřejmě Jaspera."

„Koho jiného. Pustíš mě, mami, že jo?"

Chvíli už to vypadalo, že se na mě zapomnělo. Zvedla jsem se a chtěla jsem jít pomalu nahoru, když v tom máma pokračovala: „Dobře. A kdy se vrátíš? A kam si myslíš, že jdeš ty, Jess? Ještě jsme spolu nedomluvili."

„Přijdu až zítra po škole. Jo?"

„Dobře. Jess, můžeš jít prosím dolů?"

Sešla jsem zpět k ní.

„Pojď do kuchyně, aby se mi nepřipálila večeře."

Šla jsem za ní poslušně jako pejsek. Sedla jsem si ke stolu a máma se šla podívat na maso.

„Víš, Jess," začala a byla otočena k jídlu. Podlila maso a šla si ke mně sednout. „Víš, Jess, nevím, co se stalo, ale můj instinkt mi říká, že Jesse pro tebe není jen kamarád. Je to tak?"

Cítila jsem, jak začínám rudnout.

„Máš ho ráda, že mám pravdu?"

Kývla jsem. Nebyla jsem schopna se na mámu podívat.

„Odpovíš mi slovem, prosím?"

Podívala jsem se na ni a cítila jsem, jak jsem úplně rudá.

„Ano, mami. Mám ho ráda a chodíme spolu."

Na mámě jsem viděla, že se jí ulevilo. Usmála se na mě.

„V tom případě je všechno v pořádku. Jestli chceš, jdi se učit, opiš si sešity a až bude jídlo, zavolám tě."

Máma na mě byla hodná. Jesse jí nikdy nevadil, což bylo jedině dobře.

Vzala jsem si věci a odešla po schodech nahoru do pokoje. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, hodila jsem tašku na křeslo vedle dveří a plácla sebou do postele. Musela jsem napsat Jesemu. Byla to teď moje závislost.

Ahoj Jesse. Nevim jak jinak ti rikat.

Dneska jsem mame potvrdila,

ze spolu chodime. Doufam, ze to tak je.

Docela se mi po tobe styska.

Na nic se nemuzu soustředit. Papa.

Mam te rada.

Obratem mi přišla odpověď.

To ja taky doufam. A jak na to mama reagovala?

Vzala to v pohode, zlati?

To mě dostalo. Začala jsem se červenat, zrudla jsem a totálně se mi roztek mozek. On mi řekl zlatí. Teda neřekl. Napsal. Ale i to mě dostalo. Asi jsem si začala uvědomovat, co pro mě znamená.

Ležela jsem na posteli a přicházela o rozum. Nebyla jsem ničeho schopna. V ruce mi několikrát zabrněl telefon, ale ani jsem se na něj nepodívala. Zírala jsem se jen do stropu a asi jsem se dost divně křenila.

Najednou někdo zaklepal. Nic jsem neřekla.

„Jejda mane. Tady je někdo hrozně moc zamilovaný. Benji? Benji, pojď se podívat na náš měsíček."

Odněkud odvedle táta křičel: „Jaký měsíček? Kde vlastně jsi?"

„U Jess."

„Ježiš! Měsíček na hnoji. Mám ji polít vodou? Třeba začne vnímat. Ale nejdřív si ji vyfotím."

Táta se pletl. Já vnímala úplně všechno, co řekli. Jen jsem byla naprosto spokojená, takže jsem nebyla schopna pohybu. Vyfotil si mě i s bleskem, což mě přimělo promluvit.

„Co se děje? Proč tu nade mnou stojíte jak sudičky?"

Táta mi ukázal fotku a já se začala znova červenat.

„Dost už červenání. Je jídlo, pojďte jíst."

Máma odešla a řekla i ostatním, aby šli ke stolu.

Po večeři jsem umyla nádobí a šla nahoru do pokoje. Konečně jsem měla trochu klidu. Telefon jsem nechala na posteli, aby mě nelákal.

Opsala jsem si přírodopis a na chvilku si šla odpočinout. Bylo půl osmé. „Dnes si opíšu ještě češtinu," slíbila jsem sama sobě.

Než jsem se do toho ale dala, koukla jsem se na telefon.

Upozornění -) žádost od Jesseho, abych potvrdila vztah -) potvrzeno. SMS a zpráva na FB. Oboje od Jesseho. Byl hrozně milý. Psal, že se mu už teď moc stýská. V obojím. Já ho miluju. A budu až navěky.

Přemluvila jsem sama sebe a dala se do přepisování češtiny. Byla jsem hodně unavená, ale musela jsem to udělat. Seděla jsem nad sešitem, ale nepřepisovala. Nevím proč, ale najednou mě napadl příběh. Nebo spíš moje přání, jak bych chtěla, aby vypadal můj partner a také vysněný baráček.

Seděla jsem a přemýšlela o tom všem, když mě vyrušila mamka.

„Jess, běž už spát."

„Proč, vždyť ještě není tak pozdě."

„Kdy ses naposledy podívala na hodiny? Je půl jedenácté. Zítra jdeš do školy."

Máma měla pravdu. Bylo už docela pozdě.

Když jsem si vzala telefon, Jesse mi napsal

Dobrou noc, lasko a neponocuj :*

Bylo to od něj moc milé. Nevím, jak ví, že ještě nespím. Odepsala jsem mu:

Jak vis, že nespim? Jsi jasnovidec. Uz pujdu spat. Dobrou. Pa rano.