Ráno jsem byla unavená. Nevěděla jsem, co se sebou udělat. V půl šesté jsem byla vzhůru a nemohla jsem už usnout. Normálně bych zůstala v posteli a ležela, ale nemohla jsem zapomenout na to, co se stalo včera v noci. Nejvíc mě zajímalo, co se to Jessemu honí hlavou.

No nic, vzala jsem si sluchátka, iPod, oblečení do školy a zalezla jsem do koupelny.

Pustila jsem si vodu do vany co možná nejtišeji, abych nikoho nevzbudila. Když se vana naplnila, tak jsem si vzala sluchátka s iPodem a vlezla do ní a přidala si pěnu. Lehla jsem si, zavřela oči a jen relaxovala.

Když dohrávala písnička Apologize, někdo klepal na dveře. V rychlosti jsem si vytrhla sluchátka z uší, takže jsem je málem utopila.

Vylezla jsem z vany, zabalila se do osušky a otevřela dveře. Stál tam ospalý táta.

„Jessinko, ty se kvůli tomu novému chlapci parádíš už takhle brzo? To se ti musí hodně líbit, když sis kvůli němu nastavila budík takhle brzo. Vždyť je teprve šest."

„Koukám, že ti máma stačila poreferovat. Nenastavila jsem si budík. A už vůbec ne kvůli Jessemu. Prostě jsem už nemohla usnout, to je celé. A teď tati prosím jdi udělat, co si potřeboval. Ať se mohu co nejrychleji vrátit do vany."

Táta byl hotový celkem rychle. Tak jsem vlezla do koupelny. Ale mezi tím mi vystydla voda. To ten dnešek hezky začíná. Všechnu vodu jsem vypustila a dala jsem se do venkovních úprav.

Většina holek má hrozné problémy s obočím. Nevím, co jim na tom přijde tak složité. Vždyť na tom nic není.

Dnes má být teplo, takže si vezmu sukni. Jen nevím, co s vlasy. Asi si je natočím a nějak stáhnu. Při jejich délce bych na to potřebovala tak dvě hodiny. Mám je dlouhé až na zadek. Ale není nic, před čím bych se zastavila. Bude to trvat, ale ten výsledek mi za to vážně stojí.

V každém případě si musím dát pozor na make-up a líčení. Nechci působit, že o sebe nepečuju, ale ani, že to přeháním. Asi zvolím linky, řasenku a nějaké světle modré stíny. Mám totiž modročernou sukni a černé tričko. Ale na mně to působí něžně a lehce.

Když už jsem byla hotová, bylo čtvrt na osm. Zase tolik času mi to nezabralo, ale vypadá to vážně dobře. No, takže v koupelně jsem hotová.

Když jsem si šla uklidit všechny věci zpět do pokoje, na posteli seděla Elis.

„Dobré ranko, ségra! Slyšela jsem, jak ses s tátou bavila o nějakém klukovi. Povídej, přeháněj... Je hezkej?"

Jak to mohla sakra slyšet? To už tu vážně nemám ani trochu soukromí? Začíná mě tahle rodina štvát.

„Dobré ráno. No včera k nám přišel nový kluk. A jmenuje se Jesse. Ale jo, docela je hezký."

Nevěděla jsem, co jí říct. Ani já sama nevím, co si o tom všem myslet. Radši jsem si rychle vzala tašku a pádila dolů po schodech. Udělala jsem si k snídani müsli s mlékem a čaj.

Když jsem šla do školy, tak nějak jsem doufala, že tam Jesse bude. Nikde nebyl. Celý týden jsem ho ve škole neviděla. Bylo to zvláštní. První den ve škole a potom hned chybí. I učitelé si začali stěžovat.