Nikde nebyl. Prošla jsem všechny pokoje. Dokonce i dole jsem to prošla a ptala jsem se všech. Nikdo o něm nic nevěděl.

Vzpomněla jsem si, že jsem se nepodívala k sobě. Když jsem do něj vešla, nikde jsem ho neviděla. Dokonce tam ani nikdo nebyl, což bylo docela zvláštní.

Zavřela jsem dveře a vytočila jeho číslo. Najednou se v pokoji ozval nějaký hlas zpoza závěsu od klavíru.

„Prosím? Tady Jesse."

Šla jsem směrem k závěsu, Když jsem ho roztáhla, seděl tam u zdi Jesse se sluchátky v uších. Položila jsem to a došla až k němu.

„Ahoj, kam si se na té chodbě najednou vytratil?"

„Ahoj." řekl potichu a poněkud smutně.

Kreslil si, takže se na mě ani nepodíval. Sedla jsem si vedle něj a vzala mu jedno sluchátko. Smutně se na mě podíval a přejel mě očima.

Vypadalo to, že je zklamaný.

„Jesse, co se stalo?"

Jesse zvedl oči od kreslení a vážně se na mě podíval.

„Tuhle otázku myslíš vážně?"

Stoupla jsem si.

„Co si myslíš, že jsem dělala v té pracovně? Ano, byli jsme tam zamčený, ale nic se nedělo. Nevím, proč vyvádíš, vždyť mezi námi nic není. Navíc, Johny je jen kamarád." Byla jsem trochu naštvaná, protože neměl ani minimální důvod, aby mi to vyčítal.

„Já ti to neberu. Hele, kdyby ti to nevadilo, tak já bych tu rád zůstal zašitý. Dole je na mě až moc lidí. Až to bude končit, tak mě přijď vyhodit."

Otevřela jsem pusu a chtěla mu něco říct. Jenže jsem vůbec nevěděla co.

Tak jsem odešla dolu, nalila si trochu nějakého pití, ale nechutnalo mi to. Otočila jsem a šla do mamky pracovny. Tam jsem si k tomu přilila trochu ginu. Rázem to bylo lepší.

Nějak mi to zachutnalo, tak jsem si do kelímku nalila trochu víc, asi půlku kelímku, a zase se vrátila dolů.

Dole se to zatím rozjelo ještě víc, ale také to tam docela prořídlo. Na pohovce se na sebe lepili Mary s Teodorem a líbali se. Nijak jsem to neřešila.

V kuchyni se ozval nějaký hluk. Vešla jsem tam, právě když se do sebe pustili Martyn s Davem.

„Hele, kluci! Co se to tady děje. Jděte od sebe." Neposlechli.

Nevěděla jsem, co dělat. Najednou se tam objevil Johny a vrhl se mezi ně. Po delší době se mu povedlo je od sebe dostat.

Odnesl to víc než oba kluci dohromady. Oba je vyhodil ven a oni naštěstí odešli. Kdyby se vrátili, nevím, co bych dělala. Naštěstí tu byl Johny. Můj ochránce.

Vzala jsem ho do kuchyně a začala ho ošetřovat.

„Děkuju moc. Kdybys nepřišel, nevím, co bych dělala."

Vyndala jsem vatu a nalila na ni trochu desinfekce. Zašklebil se a ucukl.

„Vydrž to. Rveš se jak lev, a že by tě rozhodila taková maličkost? Vždyť už to bude."

Celou dobu to vydržel. A po celou dobu se na mě díval. Bylo to zvláštní. Když jsem dokončila jeho ošetření, moje první reakce byla: „Co?" Byla jsem docela zaskočená.

„Coby. Jen se na tebe dívám. To snad můžu ne? Jsi totiž moc hezká."

„Ježiš. To musela být ale šlupka."

A začali jsme se společně smát.

Mezitím už téměř všichni odešli. Taky bylo na čase, protože bylo půl dvanácté. Naštěstí sousedé nezavolali policii. Ale kdyby to udělali, ani bych se nedivila. Asi po půl hodině odešli už opravdu všichni.

Než odešla Mary s Teodorem, vzala jsem si ji stranou.

„Co se to tu stalo, zatím, co jsem hledala Jesseho?" řekla jsem zvědavě a mrkla jsem na ní.

Mary se začala červenat.

„Coby se mělo stát. Prostě jsme si s Teem povídali, a potom..."

Celou dobu se dívala do země. Chytla jsem ji kolem ramen.

„Mary, z toho si nic nedělej. Já to chápu. Teodor je hezký. A vypadá sympaticky."

„To on je. Jenže zítra odjíždí zpět do Santilaru. To je na druhé straně Anglie. A tam mě za ním rodiče nepustí, ani kdybych jim o něm řekla. Ale tak románek na jednu párty nevadí, ne?"

„Co blázníš! Víš, kolik kluků ještě poznáš? Teodor byl prostě na mejdanu a využili jste příležitost. Taky jste měli nějaký alkohol, že?"

Jen kývala. „Hele Teo na mě čeká. Tak páčko ve škole."

Odešla za Teodorem a padla mu kolem krku. To bylo poprvé, co jsem ji viděla takhle odvázanou a asi o sobě moc nevěděla. Bůhví, co se stane, než dorazí domů.

Konečně všichni odešli a na mně teď bylo uklidit. Nebo to alespoň trochu sklidit.

Půl hodiny mi trvalo, než jsem to dala alespoň trochu dohromady.

Když už jsem se konečně dostala do svého pokoje, na posteli mi někdo ležel. Lekla jsem se, kdo to je.

Když jsem přišla blíž, poznala jsem, že je to Jesse. Vedle sebe na posteli ležely skicák a černá tužka. Vzala jsem to a položila na noční stolek.

Opatrně jsem mu zpod hlavy vytáhla deku, a tou jsem ho přikryla. Díky bohu se nevzbudil.

Vzala jsem si pyžamo a věci na mytí. Do postele jsem se dostala až v půl druhé. A to ještě ne do své. Naštěstí Sophie měla podobně tvrdou matraci, takže by mě ráno nemusely bolet záda.