„Ano?" vylezlo ze mě polohlasem.

„Ty nejsi doma? Nebo se mnou nechceš mluvit?" vyjel na mě ten, kdo mi volal.

Rozespale jsem si sedla na postel, promnula si oči a zamžourala směrem k budíku. Když jsem zjistila, kolik je hodin, úplně jsem se zděsila.

„Jesse? Jsi to ty?"

„Kdo jiný by to byl? Nebo si snad domluvená s někým jiným?" Přišlo mi, že byl docela naštvaný.

„Promiň, hned jsem dole."

Rychle jsem seběhla schody a otevřela dveře. Za nimi stál Jesse, který byl mírně otrávený.

Když mě uviděl, jeho výraz se ale změnil.

„Ty si ještě spala? Vždyť jsou tři pryč?" divil se.

„Jo, nějak jsem se potřebovala vzpamatovat z toho výletu. Byl super, ale hrozně mě to vyčerpalo. Říkal si, že už jsou tři? To znamená, že sem spala, no radši to ani nechci počítat. Pojď dál, ať můžeme hrát." Uhnula jsem ze dveří, aby mohl vejít.

„Nechceš něco k jídlu, nebo pití?" zeptala jsem se mírně zmateně.

„Ne, to je dobré. Ale ty si něco dej. Můžu si zatím přehrát svoji skladbu?"

„Jo, jasně," řekla jsem mile a usmála jsem se. „Já si udělám něco k jídlu, upravím se a přijdu."

Jen souhlasně kývl a odešel do mého pokoje. Připadala jsem si docela hloupě. Přijde za mnou, abychom mohli cvičit na koncert, Nejprve ho nechám čekat za dveřmi, potom v pokoji, než se najím a nakonec, než se obleču. Ten kluk musí mít svatozář.

Když jsem si uvědomila, co se mi jako poslední promítlo v hlavě, došlo mi, že to byla hloupost. Je to jedna věc, co jsem udělala špatně. Jesse je dělá stále.

Uvařila jsem si čaj a k tomu si vzala sušenky. Jako snídaně s obědem nic moc, ale alespoň něco.

„Ještě se převleču a hned tu budu," oznámila jsem mu mezi dveřmi.

„Jo, jasně," zadrmolil do klavíru.

Chvíli jsem na něj jen zírala a říkala si, že je úžasný, když vtom se na mě otočil.

„Jess, nechtěla ses převléct?" zeptal se.

Zatřásla jsem hlavou. „Jo, jasně, už jdu. Jen jsem se zamyslela."

Došla jsem ke skříni a hledala, co si vezmu na sebe. Nevěděla jsem, byla jsem už zoufalá. Jesse si toho všiml, přišel ke mně, popadl tričko s dlouhým rukávem a kraťasy.

„Děkuju, co bych si bez tebe počala."

„To nevím. Tak šup, nemáme moc času."

Nevím proč, ale přišlo mi, že byl z něčeho nervózní a nesvůj. Chtě nechtě jsem to přešla a šla se převléknout.

Když jsem se vrátila, Jesse byl už ve svém živlu. Měl zavřené oči a prsty mu samy běhaly po klaviatuře. Byl to nádherný pohled.

„Vím, že stojíš mezi dveřmi. Pojď taky cvičit." Přestal hrát, natáhl ruku mým směrem a otevřel oči.

Usmála jsem se a odlepila se od futer.

Párkrát jsme si přejeli naši písničku, kterou jsme spolu složili. Když se nám zdálo, že už to je dobré, tak jsme přestali a sedli si bokem ke klaviatuře tak, abychom si viděli do očí.

„Promiň," zašeptal tak tiše, že jsem to sotva zachytila.

„Co? Za co se omlouváš?" absolutně jsem nevěděla, co tím myslí a kam míří.

„Myslím to, jak jsem se včera, po tom, co jsme potkali Leviho, zachoval. Nevím, ten kluk mi nějak nejde přes srdce. Vždycky, když ho vidím, dostanu hrozný vztek. Nevím proč. Jedinou věc, co udělal, byla tehdy na tom předávání dárků. Nemám sebemenší důvod se tak chovat, a už vůbec ne žárlit. Odpustíš mi to?" Až po těchto slovech odlepil oči od země a podíval se do mých. Poznala jsem, že ho to opravdu mrzí, dokonce jsem si všimla náznaku slz.

Chvilku jsem jen seděla, dívala se na něj a snažila vstřebat to, co mi právě řekl.

„Nemám ti co prominout. Chápu tě. Jen by sis měl na něj začít zvykat. Bude to náš spolužák."

Během toho, co jsem mluvila, se u něj vystřídalo tolik výrazů. Od smutného, přes usměvavý až k vyděšenému.

„Cože?" vykřikl a vykulil na mě oči, až jsem se bála, že je budu honit po podlaze.

„Je to tak. Stejně tak i Annie. Bude to skvělé, neboj se," dodala jsem s úsměvem.

Bylo mi jasné, že tato zpráva Jesseho ani trochu nepotěšila. Doufám, že se spolu kluci budou bavit normálně.

Ahoj všichni! Posledních pár dnů léta a volna jsou před vámi. Ano, vámi, protože já mám ještě měsíc. To víte, vysoká škola.
Budu se snažit psát, co to jde, i když to občas nejde. Přesně takhle jsem to měla posledních pár dnů, ale snad už to je pryč. 
Doufám, že se vám kapitola líbila a jste spokojeni. Pokud to to tak je, nebo jinak, dejte m prosím vědět.
Už nebudu déle zdržovat, mějte se famfárově.

Vaše Cath ❤