„Ahoj, co ty tady děláš?"

„Teda lidi, vás jsem neviděl, no, asi od přijímaček, co?"

Na Jessem jsem poznala, že není zrovna rád, že jsme potkali Leviho.

„Jo, to asi jo. A co tady děláš?"

„Mám tady sraz s tou, no, jak se jmenuje. Taky s náma byla na přijímačkách. Amy? Ne, ale nějak tak," snažil se nám vysvětlit.

„Ty asi myslíš An, že jo?" pomohla jsem mu.

„Jo, to je ono. Nejsem zrovna expert na jména. A co vy tady?"

Čekala jsem, že se do rozhovoru zapojí i Jesse, ale zdálo se mi, že jeho antipatie k němu stále přetrvávají.

„My máme pozítří koncert ve škole, tak jsme potřebovali něco, abychom k sobě ladili. Nechceš se přijít podívat?" Napadlo mě.

V tu chvíli na mě Jesse vrhnul takový nenávistný pohled, jak mě to vůbec mohlo napadnout.

„Uvidím." Podíval se na hodinky a zhrozil se. „Tak čau, musím letět, mám zpoždění. Ahoj!" křikl na nás.

Jesse za celou cestu domů neřekl ani slovo. Když jsme byli u nás přede dveřmi, až tam promluvil.

„Už půjdu domů. Zítra dorazím kolem třetí, abychom mohli hrát, jo?" řekl tak zvláštně. Byla to kombinace naštvání, smutku, pohrdání a já nevím čeho všeho ještě.

„Dobře, klidně můžeš dřív, rodiče budou v práci," řekla jsem mile a čekala jsem podobnou reakci.

„Uvidím. Tak se měj hezky. Ahoj." A dal mi pusu na tvář.

Byla jsem z toho jeho chování zmatená. Zase. Nechápala jsem, co tím myslel. Proč se zase tak choval.

„Ahoj!" zakřičela jsem za ním.

Chtěla jsem otevřít dveře, ale ve chvíli, kdy jsem sahala na kliku, se otevřely.

„Ahoj, zdálo se mi, že slyším hlasy. Ty tu si sama?" divila se mamka.

„Jo, Jesse už šel domů. Hele já si půjdu lehnout, jsem nějaká z toho stanu nevyspalá. Zítra ti o tom povyprávím," řekla jsem unaveně.

„Dobře, odpočiň si. Asi za hodinu bude večeře, tak pro tebe přijdu, ano?" křikla na mě, když už jsem byla na schodech.

Jen jsem na ní zabručela a vešla do pokoje.

První a poslední místo, kam jsem došla, byla má postel. Padla jsem do ní a po pár minutách jsem usnula.

Věděla jsem, že se mě mamka snažila probudit na večeři, ale nepovedlo se jí to. Ale to vím jen tak matně.

Druhý den, nemůžu říct ráno, mi nebylo zrovna nejlépe. Po fyzické, ani psychické stránce.

V hlavě se mi stále motalo to, jak se zase včera Jesse choval. Jestli to bylo kvůli Levimu, nebo něco jiného. Ale nevěděla jsem, co by to mohlo být. Kdyby bylo všechno v pohodě, tak by sem přišel už dřív, nebo by tu dokonce spal. Ale asi se opravdu něco stalo.

To by byla ta psychická stránka. No, a to fyzická, prostě mi bylo špatně. Ani se mi nechtělo ven z postele a cvičit na klavír.

A také, že jsem nevylezla. Teda jo, jen pro počítač, abych si pustila nějaký film. Klikla jsem na nějaký film, který mi přišel zrovna pod myš.

Lehla jsem si na bok, počítač položila na postel, schoulila se do klubíčka a dívala se na film. Viděla jsem asi jen prvních deset minut, ani nevím čeho a usnula jsem.

Probudilo mě až zvonění telefonu.

Kdopak asi Jess volal? To se dozvíte v příští kapitole.
Léto se pomalu blíží ke konci, tak doufám, že jste si ho pořádně užili a také, že máte v plánu na posledních pár dnů nějaké plány.
Jinak se i pomalu blíží konec této části příběhu- wattpad dovolí prostě hrozně málo kapitol- takže v průběhu září-října bude pokračování. Po pravdě nevím, jestli budu hned pokračovat, protože, teď budu upřímná, mě to občas nebaví a nevím, co napsat. Ale budu pokračovat, nepřijdete o konec příběhu, rozřešení, proč se Jesse chová, tak jak se chová a celkově.
Jakékoli komentáře, zprávy a cokoli jsou vítány!

Mějte se hezky, Vaše Cath ❤