Následujících pár dnů bylo ve škole hrozné horko. Do toho jsme stále nacvičovali program na ples, muzikál a já se chystala na absolventský koncert. Mimo jiné se také přiblížil koncert v zušce, kde jsem hrála nejen sama, ale také s Tristy.

Poslední pátek před koncertem v zušce, což bylo 16. 6., jsem měla co dělat. Nejen, že jsem tam byla zase o půl hodiny dříve kvůli Tristy, ale potom jsem zkoušela své písničky.

Celý ten čas, co jsem měla vyhrazený na své hraní, utekl jako voda. Potřebovala jsem ale ještě hrát. Nebo spíše jsem měla to nutkání hrát.

„Jess, už musíme končit. Musím ale říct, že ses od toho pořádně obula. Když si vzpomenu, jak si na tom byla před měsícem, tak si myslím, že tu sedí někdo úplně jiný. Opravdu klobouk dolů. Takže zase příští týden.“ Chválila mě má učitelka.

„Děkuji. Hodně jsem cvičila. Uvědomila jsem si, že doma vlastně skoro necvičím. A s tím příštím týdnem to moc nevidím. Ve škole máme závěrečný ples, na který se už hrozně moc dlouhou dobu těším.“

„Ach, pravda. No, tak to nevadí, ještě se domluvíme na nějaké poslední zkoušce těsně před koncertem. Tak si užij ples, potom i ten váš koncert a neudělej mi ostudu.“ Zdůraznila hlavně posledních pár slov.

„Jistě a moc děkuju. Na shledanou.“ Rozloučila jsem se a rychle vyběhla ven.

Úplně jsem totiž zapomněla na to, že zítra se třídou odjíždíme na výlet někam na vodu a vracíme se až dvacátého, těsně před koncertem. Jsem domluvena s naší třídní, že budu odjíždět už v pondělí, abych mohla ještě cvičit, protože to docela potřebuju. Vlastně potřebujeme, Jesse jede se mnou.

Jednak spolu máme duet, který jsme složili, s názvem Mockrát a potom i každý sám svou píseň. Já zvolila All of me. Už jsem ji hrála na soutěži, kde jsme se s Jessem poprvé setkali a vyhrála jsem s ní.

Tím, že jedeme na vodu, tak si s sebou máme vzít jen to, co budeme doopravdy potřebovat. Po pravdě si nedokážu představit, že budeme celý den na vodě, večer si postavíme stan a přespíme tak. Ne, že bych byla nějaký poseroutka, ale noci venku a k tomu ještě v neznámém prostředí nepatří zrovna k mým oblíbeným činnostem.

Táta mě v sobotu odvezl na nádraží, kde jsme měli sraz. S batohem a stanem bych sice mohla přijet sama, ale nechtělo se mi.

Když se celá třída sešla, konečně jsme mohli začít hledat vlak. Jel ze třetího nástupiště, které bylo na úplně druhé straně vlakového nádraží.

„Už se hrozně těším. Na vodě jsem ještě nikdy nebyl. Doufám, že nás nechá třídní spát v jednom stanu.“ Uvažoval Jesse.

„No, to spíš nenechá. Hele, nemám si něco vzít? Nemusíš mi nosit všechno.“

„Ne ne, já to zvládnu.“ Dělal ze sebe siláka.

Ve vlaku to bylo docela fajn. Se třídou jsme se vešli do třech kupé. Nevím, jestli to udělala schválně, nebo jinde nezbylo místo, ale s námi v jednom byla i Laura. Seděla naproti Jesseho a neustále nás propalovala pohledem.

Zdravím všechny!
Dnes poněkud lehčí kapitola, ve které se sice niccmoc nedělo, ale pro děj je důležitá.
Snad se vám líbí.
Blížíme se pomalu, ale jistě ke konci školního roku. Možná ještě v létě bude "druhý díl".

Vaše Cath ❤