Po tom, co jsme se nacpali, jsme si šli lehnout ven na lehátka. Kdybych teď vlezla do vody, okamžitě bych šla ke dnu, jako balvan.

„Teda, to sluníčko je perfektní," řekla jsem slastně se zavřenýma očima.

Jesse jen zabručel a přisedl si ke mně.

„Je to fajn, ale pojď už něco prozkoumat. Hrozně se nudím." Šil sebou a šťouchal mě do boku.

Jen jsem vydechla a neochotně zvedla hlavu a zamračila jsem se na něj na znamení, že se mi nikam nechce. Když jsem viděla ty jeho psí oči, nemohla jsem to tak nechat.

„Tak fajn," prohodila jsem, písmeno a prodloužila a protočila oči.

Nadšeně vyskočil a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát.

Nevěděla jsem, kam jít, ale Jesse měl jasno. Vířivka.

Nečekala jsem, že mě vezme zrovna sem, když se tady nesmí potápět, jen sedět. Mohu ale říct, že sedět a nechat se masírovat bublinami bylo velmi příjemné. Jen ta voda mohla být o něco studenější. Třicet pět stupňů je přeci jen už dost.

Sedli jsme si na lavičku, která tam byla, vedle sebe a já zaklonila hlavu, abych si to lépe užila.

Nevím, co dělal Jesse, ale najednou jsem cítila jeho ruku na svém stehnu. Chvíli byla na jednom místě, ale za chvilku se začala posouvat směrem nahoru. Jedník okem jsem ho sledovala, jak je do toho, co dělá, zabraný. Když si všiml, že se na něj dívám, okamžitě dal ruku pryč.

„Promiň," vydal ze sebe a podíval se dolu, když v tom mu do obličeje jeden z proudů hodil vodu. Najednou jsem se mu začala smát. Nechtěla jsem, ale bylo to vtipné.

„Já bych řekla, že bublání bylo dost. Hele, nepůjdeme na skluzavku? Vypadají dobře. A jsou dlouhé." Nabídla jsem další atrakci.

Nadšeně vyskočil a rázem se zase vrátil pod vodu.

„Co se děje?" ptala jsem se nechápavě.

„Tam je zima,"vydal ze sebe dost překvapeně.

Pousmála jsem se tomu a pomalu se vydala ke skluzavkám. Oproti té vodě, kde jsme doteď seděli, byl vzduch studený, ale to se dalo čekat.

Pod skluzavkou sem se podívala na hodiny. Bylo čtvrt na čtyři.

„Tak jo, jdeme nahoru?" Nadzvedl obočí a hlavou naznačil směr. Jen jsem souhlasně kývla a pomalu jsme se vydali nahoru. Nečekala jsem, že těch schodů bude tolik. Ta skluzavka nevypadala tak dlouze. Abych byla přesnější, tak ty skluzavky byly vedle sebe dvě, takže jsme mohli jet najednou.

„Můžem?" křikl, abych ho slyšela. Jen jsem se usmála a pustila se, čímž jsme se vydala na cestu.

Teda, to byl sešup. Ze země mi ani nepřišlo, že je to tak prudké. A ten dojezd? Silný náraz do vody.

Když jsem se vyhrabala z podvody a vytřela si oči, tak jsem si všimla, že Jesse ještě sedí nahoře. Stoupla jsem si, dala ruce v bok a zakřičela.

„Tak pojeď, ty bábovko!" se smíchem.

Jesse se asi naštval, pořádně se odrazil, a když dojel dolu, stáhl mě za nohy do vody. Pomalu se pohyboval nahoru, až mě držel za pas a já měla kolem něj obmotané nohy. Až potom si klekl. Nestoupl si, protože tu bylo málo vody.

„Kdo je tady bábovka, co," zašeptal mi do ucha a něžně mi zajel prsty do zad. Slastně jsem vydechla a zavřela oči.

Ještě jsme se párkrát sklouzli. Potom jsem ho nenápadně přemluvila, abychom šli na tobogán. Sice se mu moc nechtělo, ale nakonec šel.

Když jsme došli nahoru ke konci, napadla mě jedna věc.

„Nepojedeme spolu?" zeptala jsem se ho s náznakem chtíče v hlasu.

Na nic nečekal a okamžitě mě začal líbat. Naštěstí tam nikdo nebyl, takže jsme nikoho nepohoršovali, ani nezdržovali.

„A nedáme si dole něco k pití? Docela umírám žízní," vypadlo z Jesseho.

„Nerouhej se. Jasně, něco si dáme," mrkla jsem na něj, lehce do něj strčila a skočila do dlouhé roury, která nebrala konce.

Slyšela jsem za sebou, jak někdo bouchá. Pochopila jsem, že to je můj brouček, který se snaží mě co nejdříve dojet.

Když jsem byla v černé části, někdo se dotkl mých zad. Hrozně jsem se lekla.

„Ale no tak, beruško. To jsem já. Neboj se, nedám tě," zašeptal mi do ucha, když protlačil nohy kolem mých.

Lehce mě znervóznilo, když jsem pomyslela na to, jak budeme vystupovat. Lépe řečeno nás to vyplivne do vody. Je mi jasné, proč se nesmí jezdit po víc lidech. Aby se dole u výjezdu nesrazili. Přesně to byl náš problém.

Nakonec to Jesse ale docela dobře vymyslel. Sice jsme spadli oba najednou, ale on padal na stranu, ne doprostřed, jak by se správně mělo.

„Co to děláte? To nevíte, že se na tobogán smí jen po jednom? Mohli jste se zranit, nemluvně o tom, že jste mohli zničit tobogán. Jestli se to bude ještě jednou opakovat, nechám vás vyvést. Jasné?" křičel na nás rozzlobený postarší plavčík.

Jen jsme pokorně sklopili hlavy a společně řekli, že už se to nebude opakovat.

Potom už jsme si šli sednout a dát si něco k pití.

U baru nás obsluhovala jedna slečna, která očividně měla nestarost moje překvapení. Kývla na mě na znamení, zda to jsem já. Kývnutí jsem oplatila a s Jessem jsme si šli v klidu sednout.

„Dnešek byl dokonalý, moc ti děkuju," obrátil se na mě, aniž by věděl, že to není vše.

Najednou se za Jessem objevila slečna s dortem a zapálenými svíčkami. A já začala zpívat.

„Jesse má narozeniny. A já mám přání jediný. Štěstí, zdraví, štěstí, zdraví hlavně to zdraví. Dobře je, že si na světě. Koukni, jak ráda mám tě. Štěstí, zdraví, štěstí, zdraví hlavně to zdraví."

Než jsem dozpívala, už stál dort před mou láskou. Z jeho výrazu se dalo pochopit, že je překvapený, že to ani v nejmenším nečekal.

Otevřel pusu, chystal se něco říct, ale... nic neřekl.

Další náznak toho, že jsem ho dostala, byl ten, že měl úplně skleněné oči.

„Až budeš sfoukávat, něco si přej. Ale potom mi neříkej, co to bylo, jinak by se ti to nesplnilo." Upozornila jsem ho mile.

Chvilku přemýšlel, co by si přál. Potom zavřel oči, nadechl se a foukl.

„Tak jo, a teď si dáme," usmála jsem se na něj a mávla na tu slečnu, že může přijít. Jednak nařezat dort, ale také přinést talířky a vidličky.

Když jsme každý snědli jeden kousek, Jesse si sedl vedle mě.

„Jak si věděla, že tu budou mít dort?" zajímal se.

„Víš, ten jsem upekla já." sklopila jsem oči a usmála se.

„Cože?" Otočil se na mě a vykulil oči. „Tak to jsi opravdu dobrá. Opravdu se ti povedl, nikdy jsem takový neměl, ani neviděl."

„To víš, chtěla jsem proctebe něco extra."

Po jeho slovech jsem se začala červenat. To ale poslední dobrou je dost často.

Zbytek dne, co jsme tu mohli být, jsme už nic nového nevyzkoušeli. Jen zopakovali vše, na čem jsme už byli.

Domu jsem se dostala lehce před desátou.

„Ještě jednou bych ti chtěl hrozně moc poděkovat. Takové narozeniny jsem ještě nikdy nezažil. A myslím, že už ani nezažiju," zašeptal mi do ucha hrozně roztomile.

Miluju ho. Miluju tento den, cokoli, co dělám s ním.

Ahoj všici!
Dnešní kapitola je dvojnásobně dlouhá, než jindy. Je to taková i omluva za to, že v úterý nebyla. Ale pravdou je, že už jsem Konečně chtěla ty narozeniny ukončit.
Jaké máte zatím léto? Doufám, že si užíváte jak to jen jde.
Čtěte, doporučujte a cokoli dalšího.

Vaše Cath ❤