„Nepůjdeme vyzkoušet něco dalšího? Bazén je sice fajn, ale abychom to stihli všechno, jak se patří vyzkoušet," zeptal se mě trochu víc nahlas Jesse.

Jen jsem souhlasně kývla, protože jsme byli kousek od takové divné houby, ze které padala voda.

Nakonec jsme přešli jen do venkovního bazénu a skákali tam z malého můstku do vody.

Bylo to krásně osvěžující a něco nové. Nejlepší na tom všem bylo, že Jesse zářil jako sluníčko.

Po pár skocích jsem toho nechala a přemýšlela, kam půjdeme dál. Když jsem se rozhlížela po okolí, uviděla jsem něco, co by mohlo být super. Tobogán, ve kterém lidi jezdí na nafukovacích kruzích. Nikdy jsem to nezkoušela, ale to, jak se sedí v kruhu a člověk se nechává unášet. Nádhera.

Když jsem to řekla, nebo spíš ukázala Jessemu, moc se na to netvářil.

„Ten kruh je pro malé děti. Nezkusíme radši divokou řeku? To je větší zábava. Jo a taky tobogány musím vyzkoušet." Otáčel se kolem své osy a ukazoval směry, kde dané věci jsou. Jen jsem žasla nad tím, jak se hrozně proměnil. Kdybych ho někam pozvala v listopadu, věřím, že by nevystrčil nos ze své ulity. Černé, logicky.

Jen jsem se smutně podívala, jak z tobogánu právě vyjelo nějaké hodně šťastné dítě, a uznala, že má pravdu. "Tak jo, jde se na řeku," vypadlo ze mě asi ne moc vesele, takže mě Jesse táhl někam dovnitř.

„Chtěla si to vyzkoušet? Pak musíme." Usmál se na mě a otočil se pro kruhy. „Hele, je tady i jeden pro dva. Co myslíš?" Jeho koutky úst se rozjeli do široka a šibalsky zvedl obočí.

Nic jsem na to neodpověděla a jen mrkla. Tak když tady mají přímo i takto udělaný dvojkruh, tak z toho ani nebude problém.

„Prosím, nasedat," pronesl vznešeně po tom, co na konec položil kruh. Sedla jsem si ale obráceně, abych se mohla dívat na něj.

Vypadal mírně zaskočený, ale jen se usmál a nasedl si taky. Potom jsme už jen čekali na zelenou a jeli.

Nevím, jak se mi to mohlo stát, ale rozvázala se mi podprsenka od plavek. A zrovna za krkem, takže mi celá spadla. Jesse se mi celou dobu díval do očí, ale jakmile zjistil, co se mi stalo, jeho pohled se stočil poněkud níž. Po pravdě mi to ani nebylo nepříjemné.

Po chvilce, co na mě koukal se ke mně natáhl a... zvedl ty dvě šňůrky a začal je zavazovat. Ani si nesáhl na moje prsa. Překvapilo mě to, a trochu i mrzelo.

Když jsme dojeli dolu, dohodli jsme se, že si to sjedeme ještě jednou, ale tentokrát už tak, jak to má správně být.

Kolem dvanácté jsem začala mít hlad. Nebo mi alespoň kručelo v břiše. Ale hrozně, Jesse si nedal říct a museli jsme si jít dát něco k obědu.

Vylezli jsme tedy z bazénu a šli ke stolku, který byl u malé restaurace.

„Něco si objednej, já hned přijdu."

Obešla jsem ho a dala mu pusu do vlasů. Šla jsem pro něj připravit překvapení.

„Dobrý den, máte to tu pro mě?" ptala jsem se, i když jsem odpověď znala.

„Jistě. Vaše sestra ho dovezla dnes ráno. Chcete se na něj podívat?" Slečna byla moc milá. Snažila se, možná až moc.

„Ne, to je dobré. Sama jsem ho dělala. Mohla byste ho tak kolem čtvrté donést na stolek k řece?"

Slečna jen souhlasně zakývala hlavou a já se vrátila k Jessemu.

„Kdes byla takovou dobu, už jsem se o tebe začínal bát," řekl ustaraně a podíval se na mě smutnýma ustaranýma očima.

„Promiň, lásko. Už jsem tady a celá jen tvá. Už sis objednal?" Snažila jsem se na něj mluvit normálně, jako bychom byli třeba u nás doma. Ve skutečnosti ve mně dřímal takový zvláštní chtíč. Něco ve mně toužilo po Jessem, jako snad ještě nikdy.

Dívala jsem se na něj a asi to vypadalo dost nenávistně, protože se mě po chvilce zeptal.

„Já jsem ti něco udělal?" Přimhouřil oči a tím se mu pokrčila kůže na nose. Byl tak neodolatelný.

Zvedla jsem se ze židle a sedla si na jeho klín. Jednu ruku jsem mu dala kolem krku a druhou našla jeho ruku a propletla naše prsty.

„Ne, co by si udělal. Já jen přemýšlím," otočila jsem se k jeho uchu a pošeptala: „Hrozně moc tě chci!"

Usmál se a pohladil mě po zádech.

„I já tebe, ale tady to nejde. Najíme se a půjdeme na další atrakce.

Trochu zklamaná jsem si sedla zpět na svou židli a vybrala si něco k jídlu.

Ahojky, tak konečně. Sice jsem doufala, že už konečně narozeniny ukončím, ale zase mi to nevyšlo. Ale příští kapitola bude už poslední narozeninová. 

Pomalu se blížíme ke chvíli, kdy budu muset vydat druhý díl, protože mi to tu nepovolí dost kapitol. Prozatimní název je "Zničeni hudbou",ale pokud máte nějaký nápad, tak mi ho napište.

Tak zase příště, Vaše Cath ❤