Ani jsem si nevzala sluchátka a běžela jsem za ním.

Když jsem se blížila k domu, kde bydlel, zpomalila jsem, abych se vydýchala. Nebylo by úplně nejhezčí, kdybych se mu vřítila do náručí a dýchla mu za krk.

Když jsem byla jen pár kroků od poslední zatáčky, začal mi zvonit telefon.

Jenže když jsem si doma balila věci, hodila jsem ho do tašky kdoví kam.

Došla jsem k první lavičce, kterou jsem viděla a položila si ji tam.
Po prohrabání celé tašky jsem na něj narazila až na úplném dně.

„Ano?“ ozvala jsem se ještě trochu zadýchaně.

„Zlato, kde jsi?“ z těchto slov jsem pochopila, že se jedná o mého broučka.

„Ahojky broučku. Jen pár kroků od tebe.“ Zašveholila jsem.

Na druhé straně bylo na chvíli ticho.

„Já bych potřeboval, jestli bys nemohla chvilku počkat. Naši někam jedou, ale důrazně mi kladli na srdce, abych si sem nikoho nebral. A už vůbec ne tebe.“ Téměř mi to šeptal, takže byla jeho máma někde poblíž.

„No, tak dobře. Jak asi dlouho mám zůstat ukrytá?“ ptala jsem se ho tajemně.

„No, to nevím.“

Najednou jsem slyšela, jak ho někdo volá.

„Prosím, vydrž. Miluju tě.“ zašeptal a položil mi to.

Pořádně jsem nevěděla, co si o tom myslet. Ale dobře, počkám. Kdo si počká, ten se dočká. Nebo v to alespoň doufám.

Po půl hodině, co jsem chodila kolem jeho domu, mi konečně zavolal.

„Tak už odešli, jenže jsem zjistil, že doma nemám pár potřebných věcí. Nevadilo by ti, kdybychom šli něco koupit? Dala by sis k nám věci a potom vyrazíme. Co myslíš, šlo by to?“

Zněl, že ho to docela mrzí, že mě nechal čekat a teď ě ještě chce někam tahat.

„Ne, nevadí mi to.“ Usmála jsem se, i když to nemohl vidět.

„Tak jo, za chvilku tam budu. Přijdeš mi dolů naproti?“ zeptala jsem se, přičemž mi bylo jasné, že už tam je.

„To si piš. Už svoji princeznu nenechám čekat.“

Jak já ho miluju. Je tak, jak jen to říct. No prostě naprosto dokonalý.

Když jsme se vrátili z centra, konečně jsme byli sami. Nikdo kolem nás.

„Co jsi vlastně kupoval?“ ptala jsem se ho a snažila se mu kouknout do tašky, kterou přede mnou ale dokázal skrýt.

Ptala jsem se ho, protože jsem u toho nebyla. On mi to totiž zakázal, prý, abych byla překvapená.

Sedl si na roh stolu a já se usídlila na jeho gauči pod postelí.

„To se nech ještě překvapit. Ale asi začnu večeří. Nevadí ti, že tě nikam nevezmu, ale budeme jíst tady?“ ptal se téměř provinile a oči mě zaryté do země.

Zvedla jsem se, přišla k němu a do ucha mu zašeptala: „Ani v nejmenším.“ s takovou touhou, až si mě k sobě přimáčkl.

Vydechla jsem mu do ucha, což ho asi značně nažhavilo. Netrvalo by dlouho a už bychom na sobě leželi v posteli, kdyby mu ovšem nezazvonil telefon.

Naštvaně se odtáhl a podíval se, kdo mu volá. Vytřeštil oči a mě bylo jasné,že je to jeho máma.

Ukázala jsem, že jdu do kuchyně a odešla.

Bylo mi jasné, že dnešní večer nebude obyčejný.

Částečně jsem na to myslela už doma, tak jsem si vzala také černý overal na úzkých ramínkách s krajkovými zády a ukončené byli kraťasy.

Věděla jsem, že jsem si tašku nechala v předsíni, takže nebudu Jesseho v hovoru rušit.

Zalezla jsem do koupelny a pomalu se začala krášlit.

První na řadu přišly vlasy, které jsem si přečesala do drdolu a ledabyle kolem něj omotala čelenku s květinami.

Věděla jsem, že nemá rád, když jsem moc namalovaná, takže jsem si jen zvýraznila oči řasenkou a na pusu si dala nesmazatelnou červenou rtěnku.

Nechci se chlubit, ale vypadala jsem dost dobře.

Ještě než jsem vyšla z koupelny, jsem se postříkala voňavkou.

Věděla jsem, že je Jesse už v kuchyni, tak jsem si nejdřív odnesla k němu do pokoje a potom se vydala za ním do kuchyně.

Ahojky.
Tak konečně se začíná něco dít. Po pravdě nevím, co pořádně říct, tak asi neřeknu nic.
Děkuji za vsechno, co pro mě a můj příběh děláte.

Vaše Cath❤️