Každou chvilkou mi padala víčka, ale proti tomu jsem se snažila bojovat. Vždy, když jsem cítila, že se mi zavírají, tak jsem je otevřela. 

Tím, jak jsem zase vyletěl do sedu, jsem se vyškubla z Jesseho objetí. 

Jelikož se mi stále oči zavíraly, sedla jsem si a pozorovala ho, jak spí. 

Znenadání, jakoby mnou projel blesk, se mi v hlavě začal tvořit jakýsi notový part. Nikdy dřív se mi nic takového nestalo. 

Popadla jsem tužku a papír, co jsem měla v nočním stolku a noty začala zapisovat. Přesnou délku i výšku. Docela mě to zarazilo. 

Dokud jsem to slyšela i viděla, bylo to perfektní. Jenže najednou ten sluch přestal a já viděla, jak notičky utíkat na různé strany, jako kdyby měly nožičky.Když utekla i poslední, tak jsem usoudila, že je asi konec. 

Papír jsem položila vedle sebe a hrála si s tužkou. Jednou mi spadla téměř až na toho dokonalého černovlasého kluka.Chvíli jsem tam seděla a pozorovala ho. Byl tak zatraceně roztomilý.

 Znovu jsem zvedla papír a začala kreslit. 

Ráno jsem se probudila v nohou postele. Připadalo mi to divné, že spím zrovna takto. Posadila jsem se a protáhla. Nějak jsem nemohla přijít na to, jestli to byl sen, nebo jsem doopravdy v noci psala a  kreslila.

Bez očekávání se ve dveřích objevil Jesse s tácem.

"Něco dobrého a sladkého pro moji Šípkovou Růženku." řekl s úsměvem od ucha k uchu a přibližoval se ke mě.

Než mi tác dal, změnil výraz v obličeji na zvědavý a ustaraný.

"Řekneš mi, co se to s tebou v noci dělo? Hrozně jsi sebou házela. A potom jsem ráno našel papír, na kterém byly nějaké noty a z druhé strany obrázek. Můžeš mi říct, co jsi dělala?" Byl dost zvědavý a já po pravdě taky.

"Takže se mi to nezdálo?"přimhouřila jsem oči a potichu si to zabrubmlala.

"No, možná zdálo, ale tady jsem to ráno našel."

Podívala jsem se na toho dokonalého, mého, člověka, který stál vedle mě. Poznala jsem, že chce vědět, co se dělo v noci.

"To, s čím si jsem jistá, ti povím. Ale až mi ukážeš, cos mi to přinesl." začala jsem se natahovat po tom tácu, protože se zde začala rozmáhat krásná sladká vůně.

"Dobře, ale sedni si nahoru, ano?" ukázal hlavou na polštář. Neměla jsem důvod ho neposlechnout, ba naopak.

Přesunula jsem se tedy z nohou postele k čelu a upravila si polštář i peřinu tak, abych mohla dostat to, co chi. Je to kruté, ale momentálně jsem více chtěla to jídlo, než Jesseho.

"Hotovo!" oznámila sem vesele a znovu se natahovala po tácu.

"Nějaká nedočkavá, ne?" zasmál se žertovně.

"Mám hlad." Udělala jsem na něj psí oči. "Prosím." rychle jsem na něj zamrkala.

"No dobře." rozhodl se a položil mi tác na nohy.

Očekával, že mu dám pusu, ale já se rovnou vrhla na ty jeho božské palačinky. Mňam, s Nuttelou!

Vzal mi je a já jen kousala a dívala, kam mi je nese.

Po dožvýkání a polknutí jsem konečně mohla mluvit.

"Hej, kam mi to neseš?" řekla jsem mírně nechápavě.

"To, že jsi mě v noci budila bych ti odpustil. Že jsi psala písničku beze mě a někoho kreslila také. Ale co ti neprominu je to, že jsi upřednostnila jídlo přede mnou." pokrčil naštvaně obočí, ruce zkřížil na prsou a uraženě se ke mě otočil zády.

Vylezla jsem z postele a šla ho zezadu obejmout. Jak také jinak. Ruce jsem mu spojila na břiše a na krk mu dala pusu. Tedy snažila se o to. Musela jsem si stoupnout na špičky.

"Dobré ráno, broučku." zašeptala jsem mu do zad. Cítila sem, jak se začíná usmívat, což znamenalo jediné. Otočku a krásný úsměv.

"Dej mi to jídlo, prosím." žadonila jsem.

"Ale slibuješ, že mi všechno řekneš." řekl rozhodně.

"Ano." přitakala jsem.

Po posledním soustu palačinky a dopití kakaa jsem mu všechno začala vyprávět.

Ahoj. Ano, jsme vítězové.

Jak asi víte, včera mě zastihla velká panika. Naštěstí se vše vrátilo a já tedy mohu dnes vydat kapitolu.

Kdyby se to včera nestalo, měla by tato kapitola trochu jinou náladu. Včera to byl totiž rok od přejmenování tohoto příběhu.

Dost už s proslovy. Doufám, že jste stejně rádi jako já, že se příběh vrátil a líbí se vám kapitola.

Moc děkuji za vše.

Vaše Cath❤️