Když jsme byli na dohled od domu, vyběhla z domu Lucy. Ale neběžela k nám, ale na druhou stranu. Po chvilce za ní vyběhl Kyle. Bylo mi jasné, že se zase něco stalo.

Když jsem se podívala na Jesseho, tak se díval úplně jinam, takže si toho asi ani nevšiml.

Když jsem došli domu, mamka stála v chodbě.

"Ahoj, co se tu dělo? Viděla jsem Lucy, jak odtud vyběhla." ptala jsem se mamky, která vyndavala z kočárku Jeremiho.

Jesse se na mě nechápavě díval, jelikož to nechápal.

"Ale, zase kvůli práci. Lucy nabídli místo v Manchesteru, ale Kyle má své místo v Londýně. A nějak se  zase začali hádat kam a proč. No a Lucy to nerozdýchala a utekla a Kyle za ní." odvyprávěla mi mamka, která měla plné ruce práce s dětmi. "Ale to se zase urovná. Co vy, jak jste si užili venku?"

"Ani mi nemluv. Dostala jsem sprda za to, že jsem přišla pozdě. Ale to nic. Hele, nebude vadit, když se s Jessem vydáme nahoru ke mně do pokoje?"

Jesse stále stál mezi dveřmi a stále to nemohl to pochopit.

"Jo, jen běžte. Já dám dětem najíst a půjdou spát."

Šťouchla jsem do Jesseho a ukázala mu, aby šel nahoru. Bez delšího rozmýšlení tam šel. Já ještě chvilku zůstala dole s mamkou.

"Pomůžu ti s nimi." řekla jsem a usmála se na ni. 

Mamka zvedla hlavu a úsměv mi oplatila.

"Jak se těšíš na další dítě?" vypadlo ze mě najednou.

Jakmile jsem to dořekla, tak jsem věděla, že je to hodně hloupá otázka.

"Je to stejné, jako s vámi, ale zároveň jiné.Když si uvědomím, že je to patnáct, skoro šestnáct let,  co jsem to zažívala naposledy, tak se toho trochu bojím. Ale tím se netrap." 

Poznala jsem, že ji to trápí, ale když o tom nechtěla mluvit, nechala jsem to být.

Když jsme usadily dvojčata a daly jim jídlo, mamka mě poslala nahoru za Jessem. Bylo mi to trochu hloupé, nechávat ji v tom. Ale na druhou stranu, když mě sama posílala.

Když jsem za sebou zavřela dveře pokoje, opřela jsem se o ně zády a sjela na podlahu.

"Zlatíčko, co se děje?" ptal se mě hned a šel ke mě. z jeho hlasu jsem poznala, že má opravdu strach.

"Nic, jen jsem řekla jednu hloupost a kvůli tomu je mamka smutná. A já taky." sklopila jsem hlavu a cítila, jak se mi hrnou do očí slzy.

Najednou jsem cítila, jak se kolem mě obmotávají dvě silné paže.

"Neboj se a neplač. Mamka bude v pohodě a ty taky. O to se postarám." řekl až moc roztomile. To mě donutilo zvednout hlavu a usmát se na něj.

"No vidíš, takhle ti to sluší mnohem víc."  tomu jsem se znovu usmála.

Pustil mě a natáhl ke mě ruku, aby mi pomohl vstát. 

Jakmile jsem stála na nohou, přitáhl si mě do obětí.

Po pár minutách mi dal pusu do vlasů a pošeptal.

„Tak nějak mě napadlo, na tom plese se asi bude tančit, že?" řekl Jesse trochu nervózně.

Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.

„No, to tak na plesech bývá. Proč se ptáš?"

Podíval se do země a tiše řekl. „Já to neumím. Žádný valčík, polku, nebo tak. Nechtěl bych ti udělat ostudu."

Vzala jsem mu bradu do ruky a zvedla mu ji.

"To nevadí, já tě to naučím." Usmála jsem se a šla k počítači.

Jesse zůstal stát na místě a mírně vyděšeně se na mě díval. Užívala jsem si, že neví, co chci udělat. 

Ahojky!
Moc se omlouvám, že minulý týden vyšel jen speciál, ale nestíhám psát. Tedy spíš než nestíhám, tak mi to nejde. Tím, že musím napsat hodně věcí do školy, tak mi nezbývá moc slov, které bych vložila sem pro vás.
Ale když už to tu je, tak doufám, že se vám tato kapitolka líbila.
Moc děkuji za přízeň a přeji krásný prosinec. Užijte si ho.
Vaše Cath❤️