„Jessiko, jestli tahle hodláš pokračovat, nevím, co hudeš na té hudební škole dělat. A na ten závěrečný koncert s tímto přístupem nepůjdeš, to si můžeš být jistá.“

Jak to dořekla, ucítila jsem zklamání. 

zadívala jsem se do země a tiše se omluvila.

„Je to jen tvoje věc, sem chodit nemusíš. Pokud to hodláš flákat, tak ani nemusíš.“

Teď jsem toho začala mít právě dost.

„Přišla jsem poprvé pozdě a omluvila se. Má sestra se bude vdávat a dnes přijeli. Jesse, to je můj přítel má na chodbě mého synovce a neteř.“ řekla jsem pokud možno klidně.

Nevěřila mi a šla se na chodbu podívat. Když otevřela dveře a vystrčila z nich hlavu, uslyšela jsem, jak tam Jeremi něco křičí.

Naštvaně zavřela dveře a šla ke mě.

„Dobře, to ovšem není důvod, abys přišla pozdě. Víckrát ať se to neopakuje. Teď už pojď hrát, ať alespoň něco málo uděláme.“

Celá hodina probíhala v podivné atmosféře. Bála jsem se cokoli navrhnout, nebo udělat lehce jinak, než jsem se měla naučit.

Po dvaceti minutách byl konec hodiny a já čekala, co se bude dít.

„Tak, je konec. Tedy teď máme končit. Ráda bych s tebou ještě něco přejela, ale teď už tu  je další hodina. Příště přijď dřív, abychom s tím vším pohnuly. Doma si zkoušej všechno, co chceš hrát na koncertě.“ řekla mi na rovinu. 

„Dobře. Děkuji a ještě jednou se omlouvám. Na shledanou.“ rozloučila jsem se a nepočkala ani na to, až se rozloučí také.

Když jsem vyšla ze dveří, ulevilo se mi. Jakmile jsem si všimla Jesseho, jak je vyřízený.

„Zlatíčka moje, nezlobili jste strejdu?“ řekla jsem na dvojčata. Když Jsem vyslovila slovo 'strejda', Jesse zděšeně zvedl obočí.

„Já nejsem tvoje zlatíčko?“ zeptal se smutně.

Usmála jsem se na něj, pomalu k němu šla, podívala se mu do očí a chytla mu rukama obličej.

„Ne, ty jsi moje láska.“ a hned jsem mu dala pusu. 

Když jsem si všimla, že stojí stále na místě i se zavřenýma očima, dala jsem mu ještě jednu. Třetí už ale nedostal.

Pustila jsem ho a šla k Lilly, která se rozhodla, že půjde kamsi na průzkum. Byla rychlejší, než jsem si myslela, tak jsem ji musela doběhnout.

„Kam jsi to šla?“ zeptala jsem se jí, když jsem ji chytla za ruku.

„Za maminkou.“ řekla smutně.

„Lilly, ale sama přeci nemůžeš. Půjdeme spolu, ano?“ souhlasně kývla, nadskočila a utíkala k Jessemu a Jeremimu.

„Jdeme domu!“ křičela kolem.

Po cestě jsme se ještě na chvilku stavili na hřišti, protože Jeremimu se moc líbila houpačku ve tvaru auta.

Nakonec jsme tam strávili asi půl hodiny, což jsem nečekala, takže mi volala vystrašená mamka, kde jsme.

„Je,promiň, zastavili jsme se na chvilku na hřišti, ale už jdeme domů.“

„Dobře, Lucy je už jak na trní. Bojí se o ně.“

„Mamí, nemá důvod. Jsou s námi a my se o ně postaráme. Tak za chvilku budeme doma.“

Položila jsem jí to a šla pro kluky, protože Lilly už hezkou chvilku spala v kočárku.

Chvilku jsem se na ně dívala, jak to spolu zvládají. Jesse  bude jednou úžasný táta. „Kluci, už musíme jít.“

Podívali se na mě oba najednou. Bylo na nich vidět, že se jim nechce.

„No tak, kluci, musíme. Hrát si budete moct i doma.“

Vzájemně se na sebe podívali a Jesse usoudil, že mám pravdu. 

Vzal Jeremiho za ruku a pomalu šli směrem ke mě a kočárku.

Chtěla jsem kočárek tlačit sama, ale Jesse mi ho vzal a mile se na mě usmál.

„Jsou těžcí, aby ses mi nestrhla.“ a dal mi něžnou pusu do vlasů. 

Nevím proč se mi pod jeho polibkem vždy málem podlomí nohy.

Posadila jsem i Jeremiho a jednou rukou jsem vezla kočárek. Ovšem ne na dlouho. Jesse ho jednou rukou pustil a tou rukou mě vzal kolem pasu.

„Takhle to bude nejlepší.“ Z jeho hlasu jsem cítila chtíč a radost, že nade mnou vyhrál.

Proč si vždy až v takovou  chvilku uvědomím, co pro mě ten zatracený kluk znamená.

Ahoj! 
Moc se omlouvám, vím, měla být už v pátek, ale nějak nestíhám. Ale je tu a to je hlavní. Tak snad se vám bude líbit. 
Moc děkuji za všechno. Brzy bude těch neskutečných 50K přečtení a já už začínám tušit, z jakého pohledu, tedy z pohledu koho, bude. 
Tak snad se líbí a nezlobíte se na mě.
Díky moc za vše!
Vase Cath❤️