Pomalu mě dovedl k posteli. Těsně před ní mě otočil, kulišácky se usmál a shodil mě do ní. Ani jsem nestihla nic říct, a už byl vedle mě.

Jakmile jsem se na něj podívala, chytl mě za ruku. Popolezla jsem k němu a opřela si hlavu o jeho hrudník. Líbilo se mi poslouchat tlukot jeho srdce.

Najednou se pro mě celý svět zastavil. Nechtěla jsem, aby čas běžel, ale pomalu už začínalo svítat. Až teď mi došlo, že první máj se tady v Anglii neslaví.

Rychle jsem si sedla a otočila se na Jesseho, ten vypadal dost zmateně.

„Lásko, co se děje?"

„Víš o tom, že se tady první máj neslaví? Že dneska je normálně škola? Já na to úplně zapomněla!"

Jesse se zvedl a vytřeštil na mě oči.

„Co?" bylo jediné, co ze sebe dostal.

„No, je to tak. Takže musíme do školy."

Zamračil se a natáhl pro mě.

„Tak fajn, ale teď pojď ke mně."

Usmála jsem se na něj a lehla si k němu. Ještě předtím jsem zapnula budík.

Užívala jsem si jeho přítomnost. Bylo to dokonalé.

O pár hodin později mi zvonil budík. Natáhla jsem se k němu, abych ho típla a potom se otočila, abych vzbudila i Jesseho. Ale on tam nebyl. Zase se mi někam ztratil. Proč a kam zase?

Plácla jsem sebou do postele a odmítala vstát.

Najednou se začaly otvírat dveře a v nich se objevil Jesse s tácem.

„Snídaně pro mou princeznu až do postele." Usmál se a položil na mě snídani.

Neměla jsem slov. Když jsem viděla, co pro mě připravil. Palačinky se srdíčky. A kolem ještě jahody. Se šlehačkou.

„Jesse, to je nádhera!"

Po snídani jsem musela rychle do koupelny se nějak upravit a pak si vybrat něco na sebe.

Naštěstí jsme měli docela dost času, takže do školy jsme došli v klidu, žádný běh.

Naštěstí dneska jsme neměli psát žádnou písemku. A pokud jo, tak to bude přepadovka.

Nevnímala jsem, co jsme probírali, nebo spíš jen tak okrajově. Myslela jsem na Jesseho, že pod mikinou nemá žádné tričko, což způsobovalo, že jsem vůbec nevnímala okolí. Ani to, že zvoní, nebo to, že na mě někdo mluví.

O velké přestávce mě Jesse vytáhl na chodbu, což mě trochu probralo.

Na lavičce tam seděla Merry a smála se do telefonu.

„Ahoj Merry, kdo ti to píše?" zeptala jsem se jí, když jsem si sedala na lavičku.

Jenže jsem si na ní už nesedla, protože Jesse si mě přetáhl na klín. Neměla jsem na to se s ním dohadovat.

Otráveně se na mě podívala. „Ale nikdo."

Nevím, co se s ní stalo, proč je tak otrávená.

„Jesse, mohla bych pak s tebou mluvit?" obrátila se na Jesseho, což nás oba zaskočilo.

„Jo, jasně. Můžu i teď."

Merry se na mě podívala a bylo mi jasný, že nechce, abych to slyšela.

„Já vás tu nechám. Tak ahoj, Merry." Rozloučila jsem se a odešla do třídy.

Jesse přišel až na konci přestávky a docela se smál.

„Co je? Proč se směješ?"

Jen nad tím mávl rukou, že to mám nechat být. Bylo mi ale jasné, že mi to potom poví.

Ahoj všichni!
Tak další kapitolka je tu. Už budu vydávat zase jen jeden den v týdnu, jelikož mi začíná škola. A taky mi nějak utíká inspirace.
Moc děkuji za všechno!
Vaše Cath❤