Když program v televizi skončil, mamka na mě začala mluvit.

"Zlatíčko, co se děje?"

Zvedla jsem se a nechápavě jsem se na ni podívala. "Co by se mělo dít?"

"Už ses se mnou takhle dlouho nemazlila."

"Já vím, měla jsem, ale..." nevěděla jsem co a jak říct.

"Ale máš kluka a mazlíš se s ním, že?"

Jak to věděla? Ona se mi dívala do hlavy?

"Jak to víš? Jako jo, ale tebe mám mami ráda pořád." usmála jsem se na ni a ona na mě.

"Jsem psycholog, nezapomínej na to." mrkla na mě a zasmála se.

Byl to super večer. Takhle jsem si s mamkou už dlouho nepopovídala a nezasmála.

Ráno bylo super. Bylo krásně a já měla naplánováno na dnešek tolik věcí, které bych chtěla stihnout.

Mezi jednou z těch věcí byl úklid pokoje, protože dnešek i zítřek budeme s Jessem jen my dva. Tady doma a nejspíš v mém pokoji.

Když jsem uklízela noty na klavíru, přišla za mnou mamka.

"Jessinko, my už s tatínkem pojedeme. Původ jsme měli jet až večer, ale tatínek dostal volno, tak pojedeme." najednou přišla až ke mě ke klavíru a položila mi ruku na rameno. "Jess, zvládneš to tu sama? Můžu říct tátovi, že nikam nepojedeme a nebo pojedeš s námi."

Nadechla jsem se a podívala se jí do očí.

"Mami, já to zvládnu, neboj. Dyštak si pozvu Merry, nebo Jesseho."

Jakmile jsem to dořekla, zvedla ke mě hlavu.

"Tak dobře, ale žádné hlouposti." dívala se na mě podezíravě.

"Mami, nejsem malá." mým výrazem jsem jí málem poslala někam.

"No právě. Už jsi velká a budeš tu dvě noci sama. Možná s klukem."

Protočila jsem oči a pochopila, co chci říct.

"Dobře, už nebudu. Tak Jesseho pozdravuj a až se vrátíme, ať dům ještě stojí." usmála se na mě, ťukla.mě do nosu a odešla si sbalit věci.

Občas mi přijde, že se chová jako malá. Ale je to příjemné.

Odjeli ještě před obědem. S Jessem jsem byla domluvena, že přijde tak kolem sedmé. Nepočítala jsem s tím, že pojednou tak brzy.

Vzala jsem telefon a vytočila jebo číslo.

"Ano?" ozvalo se mírně podrážděně.

"Ahoj lásko, volám kvůli tomu, že naši už odjeli, takže mám prázdný dům."

"Hm, super. Promiň, jsme akorád v obchodu a otčím po mě chce spoustu věcí." Najednou se odmlčel. "Jo, už du." Slyšela jsem, jak řekl. "Promiň. Musím kpnčit, prijdu na sedmou? Papa."

A hned to položil. Z toho jeho otčíma jsem měla fakt špatný pocit. Vždycky, když o něm mluvil byl smutný a vyděšený.

Nechala jsem to být.

Chtěla jsem koupit něco na večer a na zítra. Přeci jen první Máj je lásky čas.

Nechtěla jsem jít nakupovat sama, tak jsem zkusila zavolat An.

"Ahoj!" řekla vesele a energicky.

"Ahoj, An. Nechceš jít se mnou na nákupy do centra?"

"Jo, jasně! Kdy?"

Někdy mi přišlo, že se ani nezajímá o to, co chci, nebo o co jí prosím.

"Tak za půl hodiny?"

"Ammm... je, promiň, to nemůžu. Mám rande. Ahoj." a hned mi to típla.

Co to sakra je? zbláznila se? Nenechala jsem si tím zkazit náladu a radši vyrazila sama.

Po cestě se ale stala věc, kterou jsem nečekala, ačkoli jsem měla.

A co to bude, bude příště.

Omlouvám se, že až dnes, ale včera jsem byla hrozně unavená a po pravdě jsem neměla ani nápad. Ale teď tu je a... celkem překvapivý konec, že?

Napište mi, co si o něm a celkově o příběhu myslíte.

Moc děkuji za všechno, jste nejlepší! :* Díky vám byl příběh 6.9. na 6 místě! Nejde vyjádřit, jakou mám radost.

Miluju vás, vaše Cath❤