Původně jsem mu chtěla na všechno hned odpovědět, ale byl rychlejší. Napsal mi.

< Ahoj! :) >

< Ahoj. Promiň, právě jsem
ti chtěla na všechno
odpovědět. Ale nějak
jsem zapomněla, co
všechno bys rád věděl. >

Když jsem mu chtěla začala odepisovat, zazvonil mi telefon. Volala mi Merry.

"Ahoj, copak se děje?" byla jsem překvapená, že volá.

"Ahoj, neruším vás?" byla docela dost smutná a já nevěděla, co se dělo.

"Ne, nerušíš, jsem tu sama. Merry, co se děje?"

"No, bude to znít možná trochu divně, ale právě jsem se rozešla s Ondrou. Tedy spíš on se mnou." řekla docela nadšeně.

"Cože?" byla jsem překvapena z jejího tónu hlasu. "Zdá se mi to, nebo se směješ?"

"Ne, nezdá." a smála se dál. "Jsem šťastná. Poslední dobou si mě vůbec nevšímal a ani to mezi námi nebylo dobrý. Byl pořád naštvaný, neměl čas a vůbec. Teď je mi doopravdy dobře. cítím se hodně volně. Krásný pocit. Pamatuješ si ho ještě?"

Na chvíli jsem se zamyslela. Takový pocit volnosti, jako mi popisovala jsem nikdy nezažila. Jesse je moje první velká láska. A taky první kluk.

"Ne, nepamatuju."

"Ani jsi to necítila, když jste se rozešli?"

Když to dořekla, ucítila jsem ránu. Bolelo mě to. Už jsem na to skoro zapomněla a ona mi to znovu připomněla.

"Ne." pípla jsem. Ani jí nedošlo, co řekla.

"Aha. Je to fakt super pocit. Myslím, že jsme se k sobě ani nehodili."

"Hm, možná. A co ples? S kým teda půjdeš? Předpokládám, že s Ondrou ne."

"No, to nevím. Ondra asi nepůjde vůbec. Nestihne se uzdravit. Někdo se najde." z jejího hlasu bylo poznat, že jí je to nějak jedno.

"Merry, můžeš jít s námi, kdyby se cokoli stalo."

"Jo, děkuju. Pamatuješ si ještě na Tea? Jak byla u tebe ta párty."

"Jo, pamatuju, myslím, že ses s ním líbala."

"Přesně tak. Třeba bude chtít a přijede."

"Tak jo. Kdyby něco, klidně brnkni."

"Jasný. Díky a ahoj."

Merry mi to položila a já se vrátila k chatu s Levim.

< Chceš, abych ti to
napsal všechno najednou,
nebo postupně? >

< Asi najednou, bude
to lepší. A potom to
můžeme rozepsat. Ju? >

< Tak jo. Tak kam teda
půjdeš na střední? Co ten
tvůj kluk? A ta holka, co
tam byla s vámi? >

Čekala jsem, že těch otázek bude víc. Ale co. I tak jich je hodně.

< No, já jsem s Jessem, oba
jdeme na hudbní gympl
a o Annie nic nevím. Co ty?
Kam jdeš ty? >

Chvíli neodepisoval, ale potom odepsal.

< Aha. Já taky! Tak třeba
budeme chodit spolu
do třídy. Bylo by to fajn. >

Aha? Co tím myslí? Má to být zklamání, že jsem s Jessem?

< Jo, to by bylo. Tak snad
to vyjde. Promiň, už
musím jít. Měj se. >

< Jo, snad jo. Ahoj. >

Tak to bylo hodně divný.

No nic, bylo už docela pozdě. No dobře, zas tak pozdě nebylo. Vzala jsem si věci a šla do sprchy, kde jsem byla jen chvíli. Potom jsem zamířila dolu do obýváku a lehla si mámě do klína.

"Ale, tady je nějaký mazel." řekla vesele.

"Jo." řekla jsem tiše a zavrtěla se. Mamka mě hladila po zádech a společně jsme se dívaly na nějaký film.

Ahoj! Tak jak jste přežili první školní dny? Mě to čeká až v říjnu, ale soucítím s vámi. Snad se vám tato kapitola líbila.

Moc děkuji za všechno! Čtení, hvězdičky, komentáře i sdílení. Moc to pro mě znamená!

Mám vás ráda, přeji hodně štěstí!
Vaše Cath❤