Probudila jsem se asi v půl pátý.

Bylo mi krásně, jen jsem byla nějaká svázaná. Nebyl to provaz, ani nic takového, ale Jesseho ruka.

Opatrně jsem vylezla z jeho obětí. Vypadal božsky! A vydala se do Sophiina pokoje. Nakonec, tátovi jsem slíbila, že nebudeme spát spolu v pokoji. Ale to, že jsme se dívali na film a usnuli, to je jiná věc. To se ale nemusí dovědět.

Vzala jsem si s sebou telefon. Znovu jsem si četla zprávu, co mi napsala.

Chtěla jsem jí odepsat, ale na to je ještě moc brzy. Napíšu jí ráno.

Dlouho jsem nemohla usnout, ale povedlo se mi to.

Když jsem se ráno probudila, ležela vedle mě na posteli růže. Usmála jsem se na ní a ode dveří se ozval smích.

"Věděl jsem, že se ti bude líbit, ale že až takhle?" a vesele se smál dál.

Růži jsem vzala a sedla si na postel. Chtěla jsem vstát, ale v tom mě zastavil.

"Ne, zůstaň v posteli, mám pro tebe překvapení."

Nechápavě jsem se na něj podívala ale poslechla jsem.

Vrátil se na chodbu a ve vteřině byl zpět.

"Včera jsi toho moc nesnědla, tak teď to musíš dohnat." usmál se na mě a v ruce držel tác se snídaní. "Snídaně do postele, madam!" řekl trochu víc nahlas.

"Pš! Ne tak hnahlas. Táta už je doma? Kolik je?" Zašeptala jsem a sáhla po telefonu.

"Dobře. Jo, je, šel si lehnout."

"Je po noční, to se nediv." snažila jsem se mu nakouknout na tác, ale nešlo to. "Hele tak já přelezu do svojí postele a sníme to tam jo?"

Jen souhlasně kývl a já vylezla z postele a běžela do své, kde jsem konečně dostala jídlo.

O můj bože, on mi udělal palačinky a kakao! Miluju ho!

Bez jediného slova jsem se chytla hrnku a pila. Jediné, co dokázalo přerušit proud kakaa co do mě telk bylo to, že jsem se potřebovala nadechnout.

Otřela jsem si rukou pusu a řekla "Mňam!"

Jen se na mě udiveně díval.

"Povedlo se ti." Vzala jsem si valačinku, která byla srolovaná do úhledné roličky. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ji. Úplně se rozplývala na jazyku. Nebyla jsem schopna slova. Seděla jsem na posteli se zavřenýma očima a kousala.

"Tak co? Dobrý?" díval se na mě pobaveně.

"Jesse, jsi geniální, nejlepší, prostě boží. Děkuju." přelezla jsem všechny věci (i kdyt nevím jak, ale povedlo se mi to) a dala mu pořádnou pusu.

"No ta byla sladká. Neno za co. Jsem rád, že ti chutnalo."

"Moc. Bylo to opravdu úžasný. Ale všechno jsem ti snědla." podívala jsem se smutně na talíř a potom na něj.

"To nevadí, já už jedl dole. Tohle bylo jen pro tebe."

Vzal tác a odnesl ho dolu. Plácla jsem sebou do postele a tupě zírala do stropu.

Napadlo mě, že teď už je dost na to, abych odepsala Katii. Vyndala jsem telefon z kapy mikiny a začla psát.

AHOJ, TAKY SE MI
STYSKA. JAK TO
O ANNIE VIS? PRECE
BY MI NEUDELALA
TO, CO JI UDELALA
LAVIN. NO A CO TEN
KLUK? JSEM NA NEJ
ZVEDAVA. MUSIS MI HO
ALESPON POPSAT. A PROPO,
KAM JSI VLASTNE SLA?

Na odpověď jsem nečekala.

Vylezla jsem z postele a šla přidat růžičku k ostatním do vázy. Jsou nádherné. Aby ne, když jsou od kluka, který mě miluje a kterého miluji i já.

Tak a je to tady!
Další kapitolka. Omlouvám se, že až dnes, ale včera mi nebylo dobře.
Na jakoupak školu Katie šla? A jak asi bude vypadat ten tajemný neznámý? To se dovíme v příští části- tedy snad.
Snad se vám líbila.
Moc děkuji za úplně úplně všechno, co děláte! Od přečtení, přes hlas, po komentář či sdílení. Moc ro pro mě znamená.
Ještě jednou moc moc děkuji!
Vaše Cath❤