U klavíru jsme strávili dlouhou dobu. Jesse napsal mámě, jestli tu nemůže zůstat a ona souhlasila.

Můj táta měl noční a mamka měla sraz s kamarádkami v Londýně, takže jsem byla sama doma. Ale i tak jsem tátovi napsala, jestli tu může Jesse zůstat. Souhlasil s tím, ale měl jednu podmínku a to tu, že Jesse nebude spát se mnou v pokoji.

„Tak jo, už to skoro je." Řekl Jesse najednou.

Podívala jsem se na hodiny a zhrozila se.

„Jesse, ono je už půl desátý. Nechceš něco k jídlu?"

„Hmm, ani ne. Ale ty si běž něco dát. Já tu ještě něco dopíšu." Zadíval se na papír, kde jsme měli napsanou naši písničku a uprostřed něco změnil.

Když se na mě podíval, viděl můj nechápavý pohled.

„Neboj, bude se ti to líbit." A zasmál se tomu.

Nechala jsem to být a šla si pro něco k jídlu.

Vzala jsem si jen zeleninu, a když jsem se vracela, Jesse akorát začal něco hrát.

Zastavila jsem se mezi dveřmi a s úžasem se na něj dívala.

Jakmile skončil, začala jsem s otevřenou pusou tleskat. Bylo to nádherné. Něžné, ale zároveň akční, milostné a přesto nenávistné. Nemělo to chybu.

„A, už jsi tady. Tak co na to říkáš?" ukázal hlavou na klavír.

„To je to naše?"

Jen souhlasně kývl a natáhl ke mně ruku.

Vzala jsem talíř a šla k němu. Bylo to nádherné. Jen jsem zírala.

„Ale ještě to není ono." Řekl smutně.

Vytřeštila jsem na něj oči. „Jak to? Vždyť je dokonalá."

Pochybovačně kýval hlavou. „No, nevím. Chyběl tvůj part." Ukázal na můj papír a já to pochopila.

„Tak jo, dobře. Chceš to zahrát, nebo si něco pustíme?"

„Já bych si už odpočal. Ty asi nejsi unavená, co?"

Energeticky jsem zavrtěla hlavou.

„Tak jo, můžu do koupelny?" zeptal se a hodil si ručník kolem krku.

„Jo, jasně, zatím to tu připravím." usmála jsem se na něj a odešel.

Dala jsem do postele počítač, talíř se zeleninou a přidala jsem ještě pár polštářků. Těch není nikdy dost. Ještě jsem došla dolu pro skleničky a něco k pití. Pitný režim je moc důležitý. I když já na něj občas zapomínám.

Když jsem se vrátila nahoru, Jesse už byl z koupelny venku.

„Teda, ty jsi rychlík. Mě to ale bude trvat dýl. Tak si zatím nabídni zeleninu, nalej si pití, podívej se na internet, nebo zatím najdi nějaký film."

Jesse jen souhlasně kýval hlavou. Uvidím, jestli udělal něco z toho, co jsem řekla.

V koupelně jsem byla celkem dlouho. Potřebovala jsem si umýt vlasy a potom si je usušit. Jenže než bych si je usušila, byla by půlnoc. Jen jsem je vytřela do ručníku, oblékla se do pyžama a opět i do Jesseho mikiny. Opravdu si ji nechám.

Když jsem se vrátila, Jesse se už na něco díval.

„Co to je?" bylo mi to povědomé, ale nemohla jsem si vzpomenout.

„Co je tohle? Jako vážně? To je Madagaskar, jeden z nejlepších animovaných filmů. Nebo to alespoň psali."

Vykulila jsem na něj oči. Když jsem ho poznala, tak se ani neusmál, neměl na sobě jinou barvu, než černou. A teď, po pár měsících, se směje, nosí barvy a je jako vyměněný. A já ho za to miluju.

„No jasně! Znám to."

Jesse si mě začal prohlížet. Ještě nikdy mě s mokrými vlasy neviděl. Nebo jsem si to myslela.

„Co. Proč na mě tak zíráš?"

„Moc ti to sluší. Ty mokré vlasy a... moje mikina. Moc ti to sluší. Pojď se dívat." Natáhl ke mně ruku a já zalezla do postele a přikryla si nohy.
Během filmu jsem se na něj několikrát podívala. Pokaždé byl do něj totálně zahleděn a nic jiného nevnímal.

Když film skončil, podívala jsem se na něj ještě jednou. To už ale spal. Byl roztomilý. Sledovala jsem, jak se mu hrudník zvedá a zase klesá. Působilo to, že ho nic netrápí a je šťastný.

Najednou mi přišla SMS. Neměla jsem vypnuté zvuky, takže jsem se bála, jestli to neprobudilo Jesseho. Ten ale spokojeně oddychoval.

Zpráva byla od Katie.

AHOJ, ODE DNESKA, ASI
OD PETI, MAME SRAZ
JAKO BUDOUCI PRVNI
ROCNIK. A JE TU JEDEN
H

EZKEJ KLUK. SNAD TI
HO NEKDY UKAZU.
SKODA, ZE UZ NECHODIS
NA BALET. DOCELA SE MI
PO TOBE STYSKA A AN
SE CHOVA DOST
NESNESITELNE. PORAD
MLUVI O JESSEM. NEVIM
PROC. DEJ SI NA NI POZOR.
AHOJ, UZIJ SI VIKEND. KATIE

Co tím myslela? Jak, dávej si na ní pozor? Snad by mi neudělala to, co jí dřív udělala Lavin. Taková snad není. Jako by mi nestačila Laura. Teď ještě hlídat Annie.

Ahoj, další z mnoha kapitol. Ráda bych řekla, že se blíží konec, ale to je tak brzo nestane. Podívejte, kolik už má příběh kapitol. Snad bude 200 stačit.
No nic, krásný zbytek léta, užijte si ho na maximum a čtěte tento příběh, protože vás toho ještě hodně čeká.
Děkuji za všechno a omlouvám se za možné chyby.
Vaše Cath❤