Když jsme došli domů, hned jsem zamířila do postele.

„Ale no tak, snad nebudeš spát, když máme dům pro sebe."

Zavrčela jsem na něj a zvedla se na lokty. „Fajn. Koukneme se na nějaký film?"

Nevypadal moc nadšeně, ale souhlasil.

Vybral film 'Diktátor'. Je to hezký film a pokaždé se u něj směju.

Sedli jsme si vedle sebe na postel a Jesse dal na nás počítač.

Položila jsem si na něj hlavu a on mě chytl za ruku. Netrvalo to dlouho a já jsem usnula.

Ještě i chvíli ve snu jsem slyšela kousek filmu, ale potom už ani ťuk.

Zdálo se mi o tom, že jsem šla někam ven. To sem na sobě měla dlouhou bílou sukni, tričko s krajkou a Jesse  byl vedle mě. Chytl mě za ruku a v rámci ohromného davu jsme někam běželi. Běželi jsme hodně dlouho, až jsme se zastavili na hřišti, kde jsem zjistila, že nemám telefon. V rámci toho, co jsem měla na sobě, jsem uznala, že asi bylo poslední zvonění. Měla jsem na hlavě závoj. Nebylo zrovna nejtepleji. Teda asi. Objala jsem ho a položila si hlavu na tvé rameno. Čekala jsem, že nás vyfotí, ale ne. Místo toho mě začal líbat. Potom jsme běželi dál do nějaké budovy. Poznala jsem tam lidi z prvního stupně, asi měli sraz. Uznali jsme, že už tady asi nic víc není a jeli dolu výtahem. Asi hodinu jsme na něj čekali, potom tam s námi vlezli i další lidi. Opřela jsem se zády o zeď výtahu a Jesse si stoupl přede mě. Když výtah zastavil, vyšli jsme dole, kde byla moje učitelka na nástroj. Ptala jsem se jí, jestli už šla naše třída a ona říkala, že neví. Když jsem se s ní bavila, mačkala jsem se k tobě do obětí. Potom jsme odcházeli tak, že já tě držela kolem pasu a ty mě kolem ramen. Po chvilce jsme byli v nějakém domě. Ze začátku tam byl záběr na jmenovku na dveřích, kde stálo: Astinsovi. V rámci toho jsem uznala, že jsme manželé. Navíc jsem měla na prstu prstýnek. Chtěla jsem něco říct, ale Jesse se mnou začal třást. Ten v tom snu.

Když jsem otevřela oči, Jesse nade mnou seděl a třásl se mnou.

„Co je? To už je ráno? Co tu děláš? " zaplavila jsem ho otázkami. Byla jsem rozespalá a mžourala jsem na něj očima. Zmátlo mě, jestli jde ještě o sen, nebo realitu.

„Hrozně ses třásla, bál jsem se, co se s tebou děje." Díval se na mě vyděšeně, z čehož jsem byla mírně vyděšená i já.

„Promiň. Co film?" ptala jsem se, když jsem se zvedala na lokty.

„Je téměř u konce. Tobě se něco zdálo?"

Přikývla jsem a sen mu vyprávěla. Netvářil se, že by mu to vadilo. Ale něco mi říkalo, že ho to trochu trápí.

„Bylo by to krásné, kdyby to tak byl." Povzdychl si a sedl si na kraj postele.

Natáhla jsem se k němu, objala ho zezadu a hlavu položila na jeho rameno.

„Třeba se to jednou stane." Zašeptala jsem mu do ucha.

Nadechl se a otočil hlavu ke mně a dal mi pusu do vlasů.

„Třeba." Zopakoval po mě smutně. „Ale teď šup z postele a hybaj ke klavíru. Musíme cvičit na ten koncert. Hlavně skládat. Ještě to nemáme ani napsané!" najednou se zhrozil a vystřelil k počítači a mě mále stáhl z postele. Naštěstí jsem stihla zareagovat a pustila jsem ho.

Tadá!
Další kapitola pro vás, tak snad se líbí.
Chtěla bych se zeptat, kdo by měl zájem o tento příběh, kdybych ho vydala?
Užívejte si ještě léto, než skončí.
Chtěla bych moc poděkovat  za podporu, kterou mi dáváš. Jsi úžasná!
A děkuji i vám všem, co čtete můj příběh a podporujete ho.

Vaše Cath❤