Ráno jsem zaspala. Zase. Je pravda, že co jsem s Jessem se mi.to dlouho nestalo. Jenže dneska ráno měl nějaké zařizování ve škole, takže jsem šla sama.

Moje dřívější zaspání byla tak maximálně o deset až dvacet minut. Ale dnes jsem se probudila za deset minut osm.

Popadla jsem batoh a nějaké oblečení a vyletěla z pokoje. Dole v předsíni jsem se obula a běžela do školy. Tak rychle jsem asi ještě nikdy neběžela.

Před školou jsem byla za dvě osm.

Když jsem doběhla do třídy, akorát zazvonilo. Zapadla jsem do lavice vedle Jesseho, který se na mě pobaveně díval.

"Co je?" Ptala jsem se a oddechovala.

"Ta moje mikina ti moc sluší." usmál se na mě a dal mi pusu.

Úplně jsem zapomněla, že ji mám na sobě.

Po hodině jsem se převlékla, ale mikinu jsem si nechala. Odmítla jsem ji Jessemu vrátit.

Poslední hodinu jsme měli naší třídní takže jsem jí dala můj a Jesseho návrh.

"Teda, ten je moc krásný. Opravdu se vám povedl. Jak dlouho vám trval?"

"Asi dvě hodiny." řekl Jesse.

Hrozně jsem se těšila, až škola skončí, protože jsem chtěla mít Jesseho jen pro sebe. Bohužel jsem si až teď uvědomila, že je pátek. Takže musím na klavír. A to ještě dřív, protože musím cvičit s Tristy. Už mě to nebaví, protože to pořád kazí.

Dneska šel Jesse na klavír se mnou a byl tam celou dobu. Šla jsem až ns druhou část Tristyniny hodiny. Už tam na ní čekal Johny.

"Ahoj! Rád tě vidím." řekl vesele, když zvedl oči od telefonu.

"Ahoj. Vy se asi neznáte, co? Viděli jste se u mě na párty, ale nijak jsem vás asi nepředstavila. To je Jesse a to Johny. Jesse je můj kluk."

Jesse najednou úplně ztuhl.

"My se známe. Bohužel."

Nevěděla jsem, co tím myslí. Asi ani Johny.

"Tehdy na těch horách, jak jsi mě chtěla překvapit. No, jak potom Johnyho odvezli do nemocnice a taky ten rozchod  tomu. Nevzpomínám na to rád."

Najednou jsem si na všechno vzpomněla a nebylo mi zrovna nejlíp.

"Jesse, to je minulost, už jsem v pohodě. Všechno dobrý?" Johny mě překvapil. Odpustil mu a na důkaz toho, že to smažou mu nabídl ruku.

"Opravdu mi to odpouštíš?"

Johny jen souhlasně kývl a přijal Johnyho ruku.

Ten se potom vrátil k počítači.

"Co děláš? Zase něco píšeš?" Ptala jsem se Johnyho, který jen souhlasně kývl.

"Jo? Já taky píšu. Ukážeš mi, na čem pracuješ?"

"Jo."

Vypadalo to, že si budou rozumět, tak jsem šla do třídy za Tristy.

"Dobrý den."

"Ahoj, pojď si sednout, už na tebe čekáme. Tristy to už jde."

Sedla jsem si a hned začala.

Čekala jsem, že jí to půjde, ale zase dělala chyby. Ty stejné, jako minule.

Někdy šla o dobu dřív, jindy později, nebo úplně zapoměla nastoupit. A vrcholem bylo, když začala hrát něco jiného.

Jen nad tou jednou skladbou jsem ztrávily asi tři čtvrtě hodiny. Což už byla moje hodina.

Najednou někdo zaťukal.

"Ano?"

"Dobrý den, my.bychom už potřebovali jít. Nevadilo by to?"

Tristy se otočila ke klavíru a praštila do klapek.

"Tristy, nedělej to!" okřikla ji učitelka  a Johny najednou.

Zamračila se na ně a uraželě odešla na chodbu.

"Omlouvám se. Poslední dobou je taková pořát. Na shledanou."

Já tam zůstala a zkoušela si jednu věc, co bych chtěla hrát na koncertě.

No, ne, že by mi to šlo, ale bylo to lepší, než to s Tristy.

Když jsem skončila, Jesse na mě čekal. Byla jsem hrozně moc ráda, že tam byl, protože jsem z toho byla hrozně unavená a zničená.

Ještě nikdy se mi to nestalo.

Ahoj! Omlouvám se, že takhle pozdě, ale měli jsme oslavu.
V minulé části jsem děkovala za 10. místo a o den později jste ho posunuli ještě výš. Až na 8. pozici. Mockrát děkuji!! Nevím, jak je na tom teď.
Děkuji za čtení a vůbec všechno.
Dále děkuji natyska__9
A ještě bych vám ráda ukázala jeden profil. Tahle holčina píše skvěle, ale bohužel její tvorbu moc lidí nečte AmaTaku98
Vaše Cath❤