Prosím, přečtěte si i to pod kapitolou :)
<><><><><>

Když jsem ji rozklikla, byla jsem překvapena.

Levi Samuels vám poslal
žádost o přátelství.

Kdo to je? Nemohla jsem ai vzpomenout. Nechci mít v přátelích lidi, které neznám, tak.jsem mu napsala zprávu.

< Ahoj, my se známe? >

Netrvalo to dlouho a přišla mi odpověď.

< No jasně! Levi, kluk z přijímaček
a taky z předávání dárků. >

V tom mi došlo, že ho doopravdy znám. Žádost jsem mu přijala a chtěla jít už spát, ale někdo mi napsat. Myslela jsem si že vím, kdo mi napsal, a měla jsem pravdu.

< Jess, ty sis na mě
doopravdy nevzpomněla? >

Nechtělo se mi, ale odepsala jsem mu.

< Ze začátku ne, ale potom
už jo. Promiň, jsem hrozně
unavená, už půjdu spát.
Tak třeba si někdy napíšeme. >

Nějakou dobu trvalo, než odepsal, což jsem už málem vzdala.

< Jo, jasně. Chtěl bych
vědět, jak jsi dopadla
a i ten tvůj kluk. Jste ještě
spolu? A ta holka, co tam
byla s váma? Promiň,
tolik otázek najednou.
Jsem prostě zvědavý. >

Bože, tolik otázek. Když mu odpovím na všechno, bude se ptát dál.

< Levi promiň, zítra ti na to
odpovím, teď už du spát.
Dobrou. >

Napsala jsem mu to, odeslala a hned vypnula data. Nechtěla jsem řešit nic a ani si s nikým psát.

Ještě jsem popřála Jessemu dobrou noc a taky mu napsala, že má u mě mikinu.

Je, ja si ani nevsiml, ze ji
nemam. To nevadi.
Prineses mi ji zitra do skoly?

To mě rozesmálo. Rychle jsem mu napsala, abych už mohla konečně jít spát.

To myslis vazne? Temer
kazdy den me doprovazis
domu, tak si ji tu vezmes
po skole. Teda, pokud ti
ji dam, protoze se mi libi.

už jsem doopravdy byla hrozně unavená a taky mě trošku zase začínala bolet hlava, tak jsem telefon stáhla na minimum, takže i bez vibrací.

Konečně jsem si lehla do postele a Jesseho mikinu si natáhla vedle sebe, takže jsem ji objímala. Nádherně po něm voněla a já měla pocit, že je tu se mnou.

Nakonec jsem neodolala a oblékla si ji. Byla celá černá s kapucí tahat přes hlavu. Jen tkaničky na stažení byly bílé.

Rukávy mi byly trošku delší, slastně celkově mi byla delší, takže pod ní nebyli vidět moje kraťásky od pyžama.

Lehla jsem si a myslela na Jesseho. Jak to bude na střední, jestli se něco změní a tak.

Myslela jsem si, že takové myšlenky mě uspí, ale mýlila jsem se. Neuspali. Naopak jsem nad tím vším dumala ještě víc a víc.

Nakonec jsem to vzdala a šla si dolu pro pití. Lépe řečeno jsem si udělala mléko s medem.

Když jsem jako malá nemohla usnout a chodila budit rodiče, tak mi mamka vždycky ohřála mléko a dala do něj trošku medu. Nevěděla jsem, co je to za kouzlo a pokaždé po něm usnula.

Do dnes vlastně nevím, proč se dává med. Ale nijak to už neřeším.

Mléko jsem si vzala do pokoje a znovu zalezla do postele. Jen jsem si tam sedla, abych si nepolila postel. A abych si to usnutí ujistila, pustila jsem si do sluchátek písničky. Pomalé, klavírní a přes hlavu si natáhla kapuci.

Pocit, že jsem s Jessem se umocnil tehdy, kdy jsem zavřela oči, a nechala si o něm zdát krásné sny.

Tak, konečně je tu.

Moc se omlouvám, že tak pozdě, ale chodím teď na kurzy angličtiny a jsou více než výživné. Chtěla jsem vám kapitolu dát jako dárek mým narozeninám, které jsem měla včera, ale to nevyšlo už vůbec. Tak alespoň takto.

Moc děkuji za všechnu podporu, moc to pro mě znamená a jsem ráda, že se vám příběh líbí.

Chtěla bych se zeptat, jestli máte něco proti mému příběhu, nebo něco, co bych měla zlepšit a tak.

Jinak přeji krásný zbytek léta!

Vaše Cath❤

PS: Moc děkuji, Vaší snahou se dnes, tj. 15.8. 2017 vyhoupl tento příběh ná úžasné 10. místo v kategorii Romance. Nikdy bych nevěřila, že je to možné. Patří vám všem mé obrovské díky!!!!!
Jste nejlepší! :*